26.08.2012 14:37

1223-11-29 Solet annuere (Schválení řehole sv. Františka z Assisi)

SS Honorius III - Confirmatio Fratrum Minorum Regulae

Regula minorum fratrum

Honorius episcopus servus servorum dei dilectis filiis, fratri Francisco et aliis fratribus de ordine fratrum minorum, salutem et apostolicam benedictionem:

solet annuere sedes apostolica piis votis et honestis petentium desideriis favorem benivolum impertiri. eapropter, dilecti in domino filii, vestris piis precibus inclinati, ordinis vestri regulam, a bonae memoriae Innocentio papa, praedecessore nostro, approbatam, annotatam praesentibus, auctoritate vobis apostolica confirmamus et praesentis scripti patrocinio communimus, quae talis est:

regula minorum fratrum.

caput I - in nomine domini incipit vita minorum fratrum.

regula et vita minorum fratrum haec est, scilicet domini nostri Iesu Christi sanctum evangelium observare vivendo in oboedientia, sine proprio et in castitate.

frater Franciscus promittit oboedientiam et reverentiam domino papae Honorio ac successoribus eius canonice intrantibus et ecclesiae Romanae. et alii fratres teneantur fratri Francisco et eius sucessoribus oboedire.

caput II - de his, qui volunt vitam istam accipere, et qualiter recipi debeant.

si qui voluerint hanc vitam accipere et venerint ad fratres nostros, mittant eos ad suos ministros provinciales, quibus solummodo et non aliis recipiendi fratres licentia concedatur. ministri vero diligenter examinent eos de fide catholica et ecclesiaticis sacramentis.

et si haec omnia credant et velint ea fideliter et usque in finem firmiter observare, et uxores non habent vel, si habent, et iam monasterium intraverint uxores vel, licentiam eis dederint auctoritate dioecesani episcopi, voto continentiae iam emisso, et illius sint aetatis uxores, quod non possit de eis oriri suspicio, dicant illis verbum sancti evangelii, quod vadant et vendant omnia sua et ea studeant pauperibus erogare. quod si facere non potuerint, sufficit eis bona voluntas.

et caveant fratres et eorum ministri, ne solliciti sint de rebus suis temporalibus, ut libere faciant de rebus suis, quidquid dominus inspiraverit eis. si tamen consilium requiratur, licentiam habeant ministri mittendi eos ad aliquos deum timentes, quorum consilio bona sua pauperibus erogentur. postea concedant eis pannos probationis, videlicet duas tunicas sine caputio et cingulum et braccas et caparonem usque ad cingulum, nisi eisdem ministris aliud secundum deum aliquando videatur. finito vero anno probationis, recipiantur ad oboedientiam promittentes vitam istam semper et regulam observare.

et nullo modo licebit eis de ista religione exire iuxta mandatum domini papae, quia secundum sanctum evangelium nemo mittens manum ad aratrum et aspiciens retro aptus est regno dei.

et illi qui iam promiserunt oboedientiam habeant tunicam cum caputio et aliam sine caputione qui voluerint habere. et qui necessitate coguntur possint portare calceamenta. et fratres omnes vestimentis vilibus induantur et possint ea repetiare de saccis et aliis petiis cum benedictione dei. quos moneo et exhortor, ne despiciant neque iudicent homines, quos vident mollibus vestimentis et coloratis indutus, uti cibis et potibus delicatis, sed magis unusquisque iudicet et despiciat semetipsum.

caput III - de divino officio et iuiunio et quomodo fratres debeant ire per mundum.

clerici faciant divinum officium secundum ordinem sanctae Romanae ecclesiae excepto psalterio, ex quo habere poterunt breviaria.

laici vero dicant viginti quattuor pater noster pro matutino, pro laude quinque, pro prima, tertia, sexta, nona, pro qualibet istarum septem, pro vesperis autem duodecim, pro completorio septem et orent pro defunctis.

et ieiunent a festo omnium sanctorum usque ad nativitatem domini. sanctam vero quadragesimam, quae incipit ab epiphania usque ad continuo quadraginta dies, quam dominus suo sancto ieiunio consecravit, qui voluntarie eam ieiunant benedicti sint a domino, et qui nolunt non sint astricit. sed aliam usque ad resurrectionem domini ieiunent..

aliis autem temporibus non teneantur nisi sexta feria ieiunare. tempore vero manifestae necessitatis non teneantur fratres ieiunio corporali.

consulo vero, moneo et exhortor fratres meos in domino Iesu Christo, ut quando vadunt per mundum, non litigent neque contendant verbis, nec alio iudicent; sed sint mites, pacifici et modesti, mansueti et humiles, honeste loquentes omnibus, sicut decet. et non debeant equitare, nisi manifesta necessitate vel infirmitate cogantur.

in quamcumque domum intraverint, primum dicant: pax huic domui. et secundum sanctum evangelium de omnibus cibis, qui apponuntur eis, liceat manducare.

caput IV - quod fratres non recipiant pecuniam.

praecipio firmiter fratribus universis, ut nullo modo denarios vel pecuniam recipiant per se vel per interpositam personam. tamen pro necessitatibus infirmorum et aliis fratribus induendis, per amicos spirituales, ministri tantum et custodes sollicitam curam gerant secundum loca et tempora et frigidas regiones, sicut necessitati viderint expedire; eo semper salvo, ut, sicut dictum est, denarios vel pecuniam non recipiant.

caput V - de modo laborandi.

fratres illi, quibus gratiam dedit dominus laborandi, laborent fideliter et devote, ita quod, excluso otio animae inimico, sanctae orationis et devotionis spiritum non extinguant, cui debent cetera temporalia deservire. de mercede verro laboris pro se et suis fratribus corporis necessario recipiant praeter denarios vel pecuniam et hoc humiliter, sicut decet servos dei et paupertatis sanctissimae sectatores.

caput VI - quod nihil approprient sibi fratres, et de eleemosyna petenda et de fratribus infirmis.

fratres nihil sibi approprient nec domum nec locum nec aliquam rem. et tanquam peregrini et advenae in hoc saeculo in paupertate et humilitate domino famulantes vadant pro eleemosyna confidenter, nec oportet eos verecundari, quia dominus pro nobis se fecit pauperem in hoc mundo. haec est illa celsitudo altissimae paupertatis, quae vos, carissimos fratres meos, heredes et reges regni caelorum instituit, pauperes rebus fecit, virtutibus sublimavit. haec est portio vestra, quae perducit in terram viventium. cui, dilectissimi fratres, totaliter inhaerentes nihil aliud pro nomine domini nostri Iesus Christi in perpetuum sub caelo habere velitis.

et, ubicumque sunt et se invenerint fratres, ostendant se domesticos invicem inter se. et secure manifestet unus alteri necessitatem suam, quia, si mater nutrit et diligit filium suum carnalem, quanto diligentius debet quis diligere et nutrire fratrem suum spiritualem?

et, si quis eorum in infirmitate ceciderit, alii fratres debent ei servire, sicut vellent sibi serviri.

caput VII - de poenitentia fratribus peccantibus imponenda.

si qui fratrum, instigante inimico, mortaliter peccaverint, pro illis peccatis, de quibus ordinatum fuerit inter fratres, ut recurratur ad solos ministros provinciales, teneantur praedicit fratres ad eos recurrere quam citius poterint, sine more. ipsi vero ministri, si presbyteri sunt, cum misericordia iniungant illis poenitentiam; si vero presbyteri non sunt, iniungi faciant per alios sacerdotes ordinis, sicut eis secundum deum melius videbitur expedire. et cavere debent, ne irascantur et conturbentur propter peccatum alicuius, quia ira et conturbatio in se et in aliis impediunt caritatem.

caput VIII - de electione generalis ministri huius fraternitatis et de capitulo pentecostes.

universi fratres unum de fratribus istius religionis teneantur semper habere generalem ministrum et servum totius fraternitatis et ei teneantur firmiter oboedire. quo decedente, electio successoris fiat a ministris provincialbius et custodibus in capitulo pentecostes, in quo provinciales ministri teneantur semper insimul convenire, ubicumque a generali ministro fuerit constitutum; et hoc semel in tribus annis vel ad alium terminum maiorem vel minorem, sicut a praedicto ministro fuerit ordinatum.

caput IX - de praedicatoribus.

fratres non praedicent in episcopatu alicuius episcopi, cum ab eo illis fuerit contradictum. et nullus fratrum populo penitus audeat praedicare, nisi a ministro generali huius fraternitatis fuerit examinatus et approbatus, et ab eo officium sibi praedicationis concessum.

moneo quoque et exhortor eosdem fratres, ut in praedicatione, quam faciunt, sint examinata et casta eorum eloquia, ad utilitatem et aedificationem populi, annuntiando eis vitia et virtutes, poenam et gloriam cum brevitate sermonis; quia verbum abbreviatum fecit dominus super terram..

caput X - de admonitione et correctione fratrum.

fratres, qui sunt ministri et servi aliorum fratrum, visitent et moneant fratres suos et humiliter et caritative corrigant eos, non praecipientes eis aliquid, quod sit contra animam suam et regulam nostram. fratres vero, qui sunt subditi, recordentur, quod propter deum abnegaverunt proprias voluntates. unde firmiter praecipio eis, ut oboediant suis ministris in omnibus quae promiserunt domino observare et non sunt contraria animae et regulae nostrae. et ubicumque sunt fratres, qui scirent et cognoscerent, se non posse regulam spiritualiter observare, ad suos ministros debeant et possint recurrere. ministri vero caritative et benigne eos recipiant et tantam familiaritatem habeant circa ipsos, ut dicere possint eis et facere sicut domini servis suis; nam ita debet esse, quod ministri sint servi omnium fratrum.

moneo vero et exhortor in domino Iesu Christo, ut caveant fratres ab omni superbia, vana gloria, invidia, avaritia, cura et sollicitudine huius saeculi, detractrione et murmuratione, et non curent nescientes litteras litteras discere; sed attendant, quod super omnia desiderare debent habere spiritum domini et sanctam eius operationem, orare semper ad eum puro corde et habere humilitatem, patientiam in persecutione et infirmitate et diligere eos qui nos persequuntur et reprehendunt et arguunt, quia dicit dominus: diligite inimicos vestros et orate pro persequentibus et calumniantibus vos. beati qui persecutionem patiuntur propter iustitiam, quoniam ipsorum est regnum caelorum. qui autem perseveraverit usque in finem hic salvus erit.

caput XI - quod fratres non ingrediantur monasteria monacharum.

praecipio firmiter fratribus universis, ne habeant suspecta consortia vel consilia mulierum, et ne ingrediantur monasteria monacharum praeter illos, quibus a sede apostolica concessa est licentia specialis; nec fiant compartres virorum vel mulierum nec hac occasione inter fratres vel de fratribus scandalum oriatur.

caput XII - de euntibus inter Saracenos et alios infideles.

quicumque fratrum divina inspiratione voluerint ire inter Saracenos et alios infideles petant inde licentiam a suis ministris provincialibus. ministri vero nullis eundi licentiam tribuant, nisi eis quos viderint esse idoneos ad mittendum..

ad haec per oboedientiam iniungo ministris, ut petant a domino papa unum de sanctae Romanae eccclesiae cardinalibus, qui sit gubernator, protector et corrector istius fraternitatis, ut semper subditi et subiecti pedibus eiusdem sanctae ecclesia stabiles in fide catholica paupertatem et humilitatem et sanctum evangelium domini nostri Iesu Christi, quod firmiter promisimus, observemus.

explicit regula et vita fratrum minorum.

Sequitur confirmatio regulae:

nulli ergo omnino hominum liceat hanc paginam nostrae confirmationis infringere, vel ei ausu temerario contrarie. si quis autem hoc attentare praesumpserit, indignationem omnipotentis dei et beatorum Petri et Pauli, apostolorum eius, se noverit incursurum.

datum Laterani tertio kalendas decembris, pontificatus nostri anno octavo.

Honorius III

(http://www.documentacatholicaomnia.eu/04z/z_1224-12-13__SS_Honorius_III__Confirmatio_Fratrum_Minorum_Regulae__LT.doc.html)

Honorius
Episcopus servus servorum Dei

dilectis filiis, fratri Francisco et aliis fratribus de Ordine Fratrum Minorum, salutem et apostolicam Benedictionem:

Solet annuere Sedes Apostolica piis votis et honestis petentium desideriis favorem benivolum impertiri. Eapropter, dilecti in Domino filii, vestris piis precibus inclinati, ordinis vestri regulam, a bonae memoriae Innocentio papa, praedecessore nostro, approbatam, annotatam praesentibus, auctoritate vobis apostolica confirmamus et praesentis scripti patrocinio communimus: Quae talis est,

Caput I

In nomine Domini!
incipit vita minorum fratrum:

Regula et vita Minorum Fratrum haec est, scilicet Domini Nostri Jesu Christi sanctum Evangelium observare vivendo in obedientia, sine proprio et in castitate.

Frater Franciscus promittit obedientiam et reverentiam domino papae Honorio ac successoribus eius canonice intrantibus et Ecclesiae Romanae. Et alii fratres teneantur fratri Francisco et eius sucessoribus obedire.

Caput II

De his qui volunt vitam istam accipere, et qualiter recipi debeant.

Si qui voluerint hanc vitam accipere et venerint ad fratres nostros, mittant eos ad suos ministros provinciales, quibus solummodo et non aliis recipiendi fratres licentia concedatur. Ministri vero diligenter examinent eos de fide catholica et ecclesiaticis sacramentis.

Et si haec omnia credant et velint ea fideliter et usque in finem firmiter obervare, et uxores non habent vel, si habent, et iam monasterium intraverint uxores vel, licentiam eis dederint auctoritate dioecesani episcopi, voto continentiae iam emisso, et illius sint aetatis exores, quod non possit de eis oriri suspicio, dicant illis verbum sancti Evangelii (cf. Mt 19,21), quod vadant et vendant omnia sua et ea studeant pauperibus erogare. Quod si facere non potuerint, sufficit eis bona voluntas.

Et caveant fratres et eorum ministri, ne solliciti sint de rebus suis temporalibus, ut libere faciant de rebus suis, quidquid Dominus inspiraverit eis. Si tamen consilium requiratur, licentiam habeant ministri mittendi eos ad aliquos Deum timentes, quorum consilio bona sua pauperibus erogentur. Postea concedant eis pannos probationis, videlicet duas tunicas sine caputio et cingulum et braccas et caparonem usque ad cingulum, nisi eisdem ministris aliud secundum Deum aliquando videatur. Finito vero anno probationis, recipiantur ad oboedientiam promittentes vitam istam semper et regulam observare.

Et nullo modo licebit eis de ista religione exire iuxta mandatum domini papae, quia secudum sanctum Evangelium nemo mittens manum ad aratrum et aspiciens retro aptus est regno Dei. (Lc 9,62)

Et illi qui iam promiserunt oboedientiam habeant tunicam cum caputio et aliam sine caputione qui voluerint habere. Et qui necessitate coguntur possint portare calceamenta. Et fratres omnes vestimentis vilibus induantur et possint ea repetiare de saccis et aliis petiis cum benedictione Dei. Quos moneo et exhortor, ne despiciant neque iudicent homines, quos vident mollibus vestimentis et coloratis indutus, uti cibis et potibus delicatis, sed magis unusquisque iudicet et despiciat semetipsum.

Caput III

De divino officio et iuiunio et quomodo fratres debeant ire per mundum.

Clerici faciant divinum officium secundum ordinem sanctae Romanae Ecclesiae excepto psalterio, ex quo habere poterunt breviaria.

Laici vero dicant viginti quator Pater Noster pro matutino, pro laude quinque, pro prima, tertia, secta, nona, pro qualibet istarum septem, pro vesperis autem duodecim, pro completorio septem et orent pro defunctis.

Et ieiunent a festo Omnium Sanctorum usque ad Nativitatem Domini. Sanctam vero quadragesimam, quae incipit ab Epiphania usque ad continuo quadraginta dies, quam Dominus suo sancto ieiunio consecravit (cf Mt 4,2), qui voluntarie eam ieiunant benedicti sint a Domino, et qui nolunt non sint astricit. Sed aliam usque ad Resurrectionem Domini ieiunent..

Aliis autem temporibus non teneantur nisi sexta feria ieiunare. Tempore vero manifestae necessitatis non teneantur fratres ieiunio corporali.

Consulo vero, moneo et exhortor fratres meos in Domino Jesu Christo, ut quando vadunt per mundum, non litigent neque contendant verbis (cf 2 Tim 2,14), nec alio iudicent; sed sint mites, pacifici et modesti, mansueti et humiles, honeste loquentes omnibus, sicut decet. Et non debeant equitare, nisi manifesta necessitate vel infirmitate cogantur.

In quamcumque domum intraverint, primum dicant: Pax huic domui (cf Lc 10,5). Et secundum sanctum Evangelium de omnibus cibis, qui apponuntur eis, liceat manducare (cf Lc 10,8).

Caput IV

Quod fratres non recipiant pecuniam.

Praecipio firmiter fratribus universis, ut nullo modo denarios vel pecuniam recipiant per se vel per interpositam personam. Tamen pro necessitatibus infirmorum et aliis fratribus induendis, per amicos spirituales, ministri tantum et custodes sollicitam curam gerant secundum loca et tempora et frigidas regiones, sicut necessitati viderint expedire; eo semper salvo, ut, sicut dictum est, denarios vel pecuniam non recipiant.

Caput V

De modo laborandi.

Fratres illi, quibus gratiam dedit Dominus laborandi, laborent fideliter et devote, ita quod, excluso otio animae inimico, sanctae orationis et devotionis spiritum non extinguant, cui debent cetera temporalia deservire. De mercede vero laboris pro se et suis fratribus corporis necessario recipiant praeter denarios vel pecuniam et hoc humiliter, sicut decet servos Dei et paupertatis sanctissimae sectatores.

Caput VI

Quod nihil approprient sibi fratres, et de eleemosyna petenda et de fratribus infirmis.

Fratres nihil sibi approprient nec domum nec locum nec aliquam rem. Et tanquam peregrini et advenae (cf 1 Ptr 2,11) in hoc saeculo in paupertate et humilitate Domino famulantes vadant pro eleemosyna confidenter, nec oportet eos verecundari, quia Dominus pro nobis se fecit pauperem in hoc mundo (cf 2 Cor 8,9). Haec est illa celsitudo altissimae paupertatis, quae vos, carissimos fratres meos, heredes et reges regni caelorum instituit, pauperes rebus fecit, virtutibus sublimavit (cf Jac 2,5). Haec sit portio vestra, quae perducit in terram viventium (cf Ps 141,6). Cui, dilectissimi fratres, totaliter inhaerentes nihil aliud pro nomine Domini nostri Jesus Christi in perpetuum sub caelo habere velitis.

Et, ubicumque sunt et se invenerint fratres, ostendant se domesticos invicem interesse. Et secure manifestet unus alteri necessitatem suam, quia, si mater nutrit et diligit filium suum (cf 1 Thess 2,7) carnalem, quanto diligentius debet quis diligere et nutrire fratrem suum spiritualem?

Et, si quis eorum in infirmitate ceciderit, alii fratres debent ei servire, sicut vellent sibi serviri (cf Mt 7,12).

Caput VII

De poenitentia fratribus peccantibus imponenda.

Si qui fratrum, instigante inimico, mortaliter peccaverint, pro illis peccatis, de quibus ordinatum fuerit inter fratres, ut recurratur ad solos ministros provinciales, teneantur praedicti fratres ad eos recurrere quam citius poterint, sine more. Ipsi vero ministri, si presbyteri sunt, cum misericordia iniungant illis poenitentiam; si vero presbyteri non sunt, iniungi faciant per alios sacerdotes ordinis, sicut eis secudum Deum melius videbitur expedire. Et cavere debent, ne irascantur et conturbentur propter peccatum alicuius, quia ira et conturbatio in se et in aliis impediunt caritatem.

Caput VIII

De electione generalis ministri huius fraternitatis et de capitulo Pentecostes.

Universi fratres unum de fratribus istius religionis teneantur semper habere generalem ministrum et servum totius fraternitatis et ei teneantur firmiter obedire. Quo decedente, electio successoris fiat a ministris provincialbius et custodibus in capitulo Pentecostes, in quo provinciales ministri teneantur semper insimul convenire, ubicumque a generali ministro fuerit constitutum; et hoc semel in tribus annis vel ad alium terminum maiorem vel minorem, sicut a praedicto ministro fuerit ordinatum.

Et si aliquo tempore appareret universitati ministrorum provincialium et custodum, praedictum ministrum non esse sufficientem ad servitium et communem utilitatem fratrum, teneantur praedicti fratres, quibus electio data est, in nomine Domini alium sibi eligere in custodem. Post capitulum vero Pentecostes ministri et custodes possint singuli, si voluerint et eis expedire videbitur, eodem anno in suis custodiis semel fratres suos ad capitulum convocare.

Caput IX

De praedicatoribus.

Fratres non praedicent in episcopatu alicuius episcopi, cum ab eo illis fuerit contradictum. Et nullus fratrum populo penitus audeat praedicare, nisi a ministro generali huius fraternitatis fuerit examinatus et approbatus, et ab eo officium sibi praedicationis concessum.

Moneo quoque et exhortor eosdem fratres, ut in praedicatione, quam faciunt, sint examinata et casta eorum eloquia (cf Ps 11,7; 17,21), ad utilitatem et aedificationem populi, annuntiando eis vitia et virtutes, poenam et gloriam cum brevitate sermonis; quia verbum abbreviatum fecit Dominus super terram (cf Rom 9,28).

Caput X

De admonitione et correctione fratrum.

Fratres, qui sunt ministri et servi aliorum fratrum, visitent et moneant fratres suos et humiliter et caritative corrigant eos, non praecipientes eis aliquid, quod sit contra animam suam et regulam nostram. Fratres vero, qui sunt subditi, recordentur, quod propter Deum abnegaverunt proprias voluntates. Unde firmiter praecipio eis, ut obediant suis ministris in omnibus quae promiserunt Domino observare et non sunt contraria animae et regulae nostrae. Et ubicumque sunt fratres, qui scirent et cognoscerent, se non posse regulam spiritualiter observare, ad suos ministros debeant et possint recurrere. Ministri vero caritative et benigne eos recipiant et tantam familiaritatem habeant circa ipsos, ut dicere possint eis et facere sicut domini servis suis; nam ita debet esse, quod ministri sint servi omnium fratrum.

Moneo vero et exhortor in Domino Jesu Christo, ut caveant fratres ab omni superbia, vana gloria, invidia, avaritia (cf Lc 12,15), cura et sollicitudine huius saeculi (cf Mt 13,22), detractrione et murmuratione, et non curent nescientes litteras litteras discere; sed attendant, quod super omnia desiderare debent habere Spiritum Domini et sanctam eius operationem, orare semper ad eum puro corde et habere humilitatem, patientiam in persecutione et infirmitate et diligere eos qui nos persequuntur et reprehendunt et arguunt, quia dicit Dominus: Diligite inimicos vestros et orate pro persequentibus et calumniantibus vos (Mt 5,44). Beati qui persecutionem patiuntur propter iustitiam, quoniam ipsorum est regnum caelorum (Mt 5,10). Qui autem perseveraverit usque in finem hic salvus erit (Mt 10,22).

Caput XI

Quod fratres non ingrediantur monasteria monacharum.

Praecipio firmiter fratribus universis, ne habeant suspecta consortia vel consilia mulierum, et ne ingrediantur monasteria monacharum praeter illos, quibus a sede apostolica concessa est licentia specialis; nec fiant compartres virorum vel mulierum nec hac occasione inter fratres vel de fratribus scandalum oriatur.

Caput XII

De euntibus inter saracenos et alios infideles.

Quicumque fratrum divina inspiratione voluerint ire inter saracenos et alios infideles petant inde licentiam a suis ministris provincialibus. Ministri vero nullis eundi licentiam tribuant, nisi eis quos viderint esse idoneos ad mittendum.

Ad haec per obedientiam iniungo ministris, ut petant a domino papa unum de sancte Romanae Eccclesiae cardinalibus, qui sit gubernator, protector et corrector istius fraternitatis, ut semper subditi et subiecti pedibus eiusdem sanctae Ecclesiae stabiles in fide (cf Col 1,23) catholica paupertatem et humilitatem et sanctum evangelium Domini nostri Jesu Christi, quod firmiter promisimus, observemus.

Explicit regula et vita fratrum minorum

Sequitur Confirmatio Regulae

Nulli ergo omnino hominum liceat hanc paginam nostrae confirmationis infringere, vel ei ausu temerario contraire. Si quis autem hoc attentare praesumpserit, indignationem omnipotentis Dei et beatorum Petri et Pauli, apostolorum eius, se noverit incursurum.

Datum Laterani tertio kalendas decembris, Pontificatus nostri anno octavo.

(http://www.franciscan-archive.org/patriarcha/opera/regula-l.html)

Stručně:

HONORIUS, biskup a sluha služebníků Božích, milým synům Františkovi a ostatním bratřím z řádu Menších bratří, pozdrav a apoštolské požehnání!

Milí synové v Pánu: Protože Apoštolský stolec vyhovuje zbožným přáním a projevuje svou přízeň těm, kdo o něco dobrého prosí, pohnuly nás i Vaše zbožné prosby a potvrzujeme apoštolskou pravomocí řeholi Vašeho řádu, schválenou naším předchůdcem slavné paměti Inocencem, a touto listinou ji bereme v ochranu.

Tato řehole zní:

(následuje autentický text řehole)

Nikdo ať se neodváží porušit tuto naši potvrzovací listinu nebo se jí opovážlivě protivit. Kdyby se o to někdo pokusil, ať ví, že upadne v nemilost všemohoucího Boha a jeho svatých apoštolů Petra a Pavla.

Dáno v Lateráně 29. listopadu 1223 v osmém roce našeho pontifikátu.

(http://www.paterpio.tym.sk/kniznica/prameny2/textyp2/2p3_1.htm#Honoria%20III.%20bula%20%C4%8CSolet%20annuere%C3%87)

Včetně řehole:

Honoria III. bula »Solet annuere«

HONORIUS, biskup a sluha služebníků Božích, milým synům Františkovi a ostatním bratřím z řádu Menších bratří, pozdrav a apoštolské požehnání!

Milí synové v Pánu: Protože Apoštolský stolec vyhovuje zbožným přáním a projevuje svou přízeň těm, kdo o něco dobrého prosí, pohnuly nás i Vaše zbožné prosby a potvrzujeme apoštolskou pravomocí řeholi Vašeho řádu, schválenou naším předchůdcem slavné paměti Inocencem, a touto listinou ji bereme v ochranu.

Tato řehole zní:

1. Ve jménu Páně! Začíná život Menších bratří.

Řehole a život Menších bratří jest:

zachovávat svaté evangelium našeho Pána Ježíše Krista

životem v poslušnosti, bez vlastnictví a v čistotě.

Bratr František slibuje poslušnost a úctu panu papeži Honoriovi a jeho řádným nástupcům a římské církvi. Ostatní bratři jsou povinni poslušností bratru Františkovi a jeho nástupcům.

2. O těch, kdo chtějí přijmout tento život

a jak mají být přijímáni

Bude-li někdo chtít přijmout tento život a přijde proto k našim bratřím, ať ho pošlou ke svému provinčnímu ministrovi, protože jen ten a nikdo jiný má mít právo přijímat bratry.

Ministr ať ho důkladně vyzkouší z katolické víry a církevních svátostí. Když to všechno věří, chce to věrně vyznávat a až do smrti přísně zachovávat a není ženatý, ať mu řekne slova svatého evangelia, aby šel, prodal všechno, co má a snažil se to rozdat chudým. Kdyby mu to nebylo možné, stačí mu dobrá vůle.

Totéž platí, je-li ženatý, ale manželka vstoupila do kláštera, anebo složila slib zdrženlivosti a se souhlasem diecézního biskupa mu dala svolení, a přitom je manželka takového věku, že o ní nelze pochybovat.

Ministři a ostatní bratři ať se nestarají o jeho majetek, aby s ním mohl svobodně naložit, jak mu to Pán vnukne. Kdyby však žádal o radu, může ho ministr poslat k nějakému zbožnému člověku, aby podle jeho rady rozdal svůj majetek chudým.

Potom ať dostane zkušební oděv: dva hábity bez kapuce, provaz, kalhoty a kaparon až po pás, ledaže by ministr někdy podle Boží vůle uznal za dobré něco jiného.

Když skončí zkušební rok, ať je přijat k poslušnosti a slíbí, že bude tento život a řeholi trvale zachovávat. A podle příkazu pana papeže nebude smět žádným způsobem z tohoto řádu vystoupit, protože podle svatého evangelia »nikdo, kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží« (Lk 9, 62).

Kdo slíbili poslušnost, ať mají jeden hábit s kapucí a druhý bez kapuce, pokud by ho chtěli. Kdo to potřebují, mohou nosit obuv. A všichni bratři mají nosit levný oděv a Bůh jim za to bude žehnat. Oděv si mohou zesilovat hrubými záplatami a jinými kusy látky.

Avšak napomínám a vybízím je, aby nepohrdali a neodsuzovali ty lidi, které vidí nosit jemné a pestré šaty nebo jíst a pít lahůdky; spíše ať každý soudí a pohrdá sám sebou (srov. Mt 11, 8).

3. O bohoslužbě a postu a jak mají bratři jít světem

Klerici ať konají bohoslužbu, kromě žaltáře, jak je obvyklé u kleriků římské církve; proto mohou mít breviáře.

Laici ať se modlí 24krát Otče náš za jitřní, 5krát za chvály, po sedmi za první, třetí, šestou a devátou, l2krát za večerní chvály a 7krát za doplněk. Ať se také modlí za zemřelé.

Ať se postí od svátku Všech svatých do Narození Páně. Kdo dobrovolně zachovávají 40denní půst, začínající od Zjevení Páně, který Pán posvětil svým svatým postem (srov. Mt 4, 2), buďte požehnáni od Pána; kdo však nechtějí, nejsou jím vázáni. Ať však zachovávají 40denní půst před Vzkříšením Páně. V ostatní dobu jsou povinni postit se jen v pátek. Je-li to zřejmě potřebné, nejsou bratři vázáni tělesným postem.

Radím, napomínám a vybízím své bratry v Pánu Ježíši Kristu, když jdou světem, aby se nepřeli a nehádali o slovíčka (2 Tim 2, 14), ani neposuzovali ostatní, ale byli tiší, mírumilovní, skromní, vlídní, pokorní (Tit 3, 2) a mluvili s každým uctivě a slušně.

Ať nejezdí na koni, pokud k tomu nejsou nuceni zřejmou potřebou nebo nemocí.

Když vejdou do některého domu, ať řeknou nejprve: »Pokoj tomuto domu« (Lk 10, 5.7n.). A podle svatého evangelia mohou jíst ze všeho, co jim předloží.

4. Že bratři nemají přijímat peníze

Přísně zakazuji všem bratřím, aby jakýmkoli způsobem přijímali peníze, ať přímo či nepřímo (srov. Mt 10, 9).

O potřeby nemocných a ošacení všech bratří ať se svědomitě starají jen ministři a kustodové za pomoci duchovních přátel podle podmínek místních, časových a chladného podnebí, jak uznají za potřebné. Vždy však ať dodržují to, co bylo řečeno, totiž aby nepřijímali peníze.

5. Jak mají pracovat

Ti bratři, kterým Bůh dal milost, že mohou pracovat, ať pracují svědomitě a s dobrým úmyslem, aby totiž nedali vzniknout zahálce, která je nepřítelem duše, ani přitom nepotlačovali ducha svaté modlitby a zbož?nosti, kterému mají sloužit všechny časné věci.

Jako mzdu za práci ať přijímají pro sebe a své bratry životní potřeby, kromě peněz; a to pokorně, jak se sluší na Boží služebníky, kteří zachovávají svatou chudobu.

6. Že bratři nemají nic přijímat do vlastnictví,

o almužně a o nemocných bratřích

Bratři ať nepřijímají nic do vlastnictví, ani dům, ani obydlí, ani žádnou věc.

Jako poutníci a cizinci na tomto světě (srov. 1 Petr 2, 11), kteří slouží Bohu v chudobě a pokoře, ať s důvěrou chodí po almužně. Nesluší se, aby se za to styděli, neboť i Pán se pro nás stal chudým na tomto světě (srov. 2 Kor 8, 9).

V tom je vznešenost svrchované chudoby, že vás, moje nejmilejší bratry, učinila dědici a vládci nebeského království (srov. Jak 2, 5); o věci vás ochudila, zato ctnostmi obohatila. To ať je váš úděl, který uvádí do země živých (srov. Žl 142[141], 6). K ní, nejmilejší bratři, přilněte celou duší a pro jméno našeho Pána Ježíše Krista na věky nechtějte mít nic jiného na tomto světě.

A kdekoli bratři jsou nebo se setkají, ať se k sobě chovají jako v rodině. Ať jeden druhému bez obav projeví své potřeby, neboť živí-li matka a miluje svého syna podle těla (srov. 1 Sol 2, 7), tím víc má každý milovat a pečovat o svého bratra podle ducha.

A onemocní-li některý bratr, ať ho ostatní tak ošetřují, jak by chtěli, aby byli sami ošetřováni (srov. Mt 7, 12).

7. Jaké pokání má být ukládáno hřešícím bratřím

Kdyby některý bratr z ponoukání zlého ducha smrtelně zhřešil a šlo by o takový hřích, který bude vyhrazen provinčnímu ministrovi, je tento bratr povinen dostavit se k němu co nejdříve a bez odkladu.

Je-li ministr knězem, ať mu uloží milosrdné pokání; není-li knězem, ať je dá uložit od některého řádového kněze, jak uzná za nejlepší podle Boží vůle.

A ať se ministr nehněvá ani nerozčiluje pro něčí hřích, protože hněv a rozčilování jsou překážkou lásky v nich i v druhých.

8. O volbě generálního ministra řádu a o svatodušní kapitule

Všichni bratři mají mít vždy jednoho ze svého středu za generálního ministra a služebníka celého bratrského společenství a mají ho přesně poslouchat.

Provinční ministři se mají společně scházet na svatodušní kapitulu tam, kde určí generální ministr, a to jednou za tři roky, nebo v delší či kratší lhůtě, jak to generální ministr stanoví. Na této kapitule mají provinční ministři a kustodové také zvolit zástupce generálního ministra, když zemřel.

Kdyby někdy sbor provinčních ministrů a kustodů shledal, že generální ministr nestačí ke službě a obecnému dobru bratří, jsou ve jménu Páně povinni zvolit si jiného za představeného.

Po svatodušní kapitule mohou jednotliví ministři a kustodové, budou-li chtít a uznají-li za vhodné, svolat ještě v tom roce své bratry ke kapitule.

9. O kazatelích

Ať bratři nekážou v diecézi, kde jim to biskup zakázal. Ať se žádný bratr vůbec neodváží kázat lidu, nevyzkoušel-li ho generální ministr řádu, uznal ho za schopného a svěřil mu kazatelský úřad.

Napomínám také a vybízím tyto bratry, aby ve svých kázáních mluvili slovy promyšlenými a ryzími (Žl 12[11], 7; Žl 18[17], 31), aby sledovali prospěch a vzdělání lidu, aby mu připomínali hřích a ctnost, trest a slávu, a to stručnými slovy, protože krátce mluvil Pán na zemi (srov. Řím 9, 28).

10. Jak mají být bratři napomínáni a napravováni

Bratři ministři a služebníci ostatních ať své bratry navštěvují a napomínají. Ať jim domlouvají pokorně a laskavě a nepřikazují jim nic, co by bylo proti jejich svědomí a naší řeholi.

Bratři, kteří jsou podřízeni, ať si jsou vědomi, že se pro Boha zřekli své vůle. Proto jim přísně nařizuji, aby poslouchali své ministry ve všem, co slíbili Pánu zachovávat a co není proti jejich svědomí a naší řeholi.

Kdyby někde bratři poznali, že nemohou zachovávat ducha řehole, mají a mohou jít ke svému ministrovi. Ten je má přijmout laskavě a dobrotivě a jednat s nimi tak přívětivě, aby ti bratři s ním mohli mluvit a jednat jako pán se svým služebníkem! Tak to má totiž být: ministři ať jsou služebníky všech bratří.

Napomínám bratry a vybízím v Pánu Ježíši Kristu, aby se chránili vší pýchy, marné slávy, závisti, chamtivosti (Lk 12, 15), péče a starosti o tento svět, pomlouvání a nespokojenosti.

Kdo nemají vzdělání, ať se nesnaží je získat; spíše ať se snaží o to, po čem mají toužit nade všecko, totiž aby měli ducha Páně a ten aby v nich svatě působil, aby se k němu modlili neustále čistým srdcem, aby byli pokorní, trpěliví v pronásledování a v nemoci a milovali ty, kteří nás pronásledují, ponižují a tupí, protože Pán praví: »Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás hanobí a pronásledují« (Mt 5,44). »Blahoslavení pronásledovaní pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské« (Mt 5,10). »Kdo vytrvá až do konce, bude spasen« (Mt 10, 22).

11. Že bratři nemají chodit do ženských klášterů

Přísně zakazuji všem bratřím, aby neměli se ženami podezřelé styky a schůzky, ani nechodili do ženských klášterů, kromě těch, kteří dostali od Apoštolského stolce zvláštní dovolení.

Ať nejsou kmotry mužům ani ženám, aby kvůli tomu nevznikalo pohoršení mezi bratry nebo o nich.

12. O těch, kteří půjdou mezi nevěřící

Ti bratři, kteří by chtěli jít z Božího vnuknutí mezi nevěřící, ať si k tomu vyžádají dovolení od svého provinčního ministra. Ten ať je dá jen těm, které uzná za schopné k takovému poslání.

Konečně ukládám pod poslušností ministrům, aby si vyžádali od pana papeže jednoho kardinála svaté římské církve, který by řídil, chránil a napravoval toto bratrské společenství:

abychom, poddáni a podřízeni církvi svaté, vytrvali v katolické víře (srov. Kol 1,23) a zachovávali chudobu, pokoru a svaté evangelium našeho Pána Ježíše Krista, jak jsme to pevně slíbili.

 

Nikdo ať se neodváží porušit tuto naši potvrzovací listinu nebo se jí opovážlivě protivit. Kdyby se o to někdo pokusil, ať ví, že upadne v nemilost všemohoucího Boha a jeho svatých apoštolů Petra a Pavla.

Dáno v Lateráně 29. listopadu 1223 v osmém roce našeho pontifikátu.

Poznámka k dataci buly: "tertio kalendas decembris" znamená, že prosincové kalendy, tj. 1. prosince, nastanou třetího dne, šlo tedy o 29. listopad dnešního počítání.

—————

Zpět


Po půl roce dokázáno
Čtěte jeho maily

Zničil Českou republiku

na příkaz shora
pomocí migrantů.

Zločince smích přejde.


Západní civilizaci nezničí ti zlí, ale dobří. Se zlými si dobří vždycky poradili. Ale s dobrými, kteří jsou v omylu a kteří si jen myslí, že konají dobro, ale ve skutečnosti konají zlo, si tato civilizace poradit neumí a tito dobří ji zničí. A nejde jen o nadpřirozené skutečnosti, kde jsou tito dobří v omylu a tak páchají zlo (Hus – husité, Luther – protestanti, Rahner – ekumenici). Předsudečné omyly dobrých se tragicky projevují i v záležitostech pozemských. Kolik je jen negativních předsudků vůči Rusku, kolik jen positivních předsudků o USA a EU! Kolik je jen negativních předsudků o katolickém státě a positivních předsudků o této atheistické civilizaci! Dobří, kteří žijí v předsudečných omylech, jsou nejnebezpečnějšími škůdci západní civilizace. I Desatero, podle svého výkladu, dodržují, a rozvracejí společnost. Dobří jsou bez hříchu a zničí svět.