1888-04-01 Quod anniversarius Sacerdotii (Mše svaté za duše v očistci)

UTTUMS Sanctissimi D. N. Leonis XIII; quibus constituitur ultima Dominica, Septembris huius anni ceu dies magnae expiationis in suffragium animarum in Purgatorio detentum.

VENERABILES FRATRES

SALUTEM ET APOSTOLICAM BENEDICTIONEM

Quod anniversarius Sacerdotii .Nostri dies quinquagesimus nuper Ecclesiae peroptato illuxerit, acceptum, ut oportet, referimus summae Dei benignitati, cuius nutu arbitrioque providentissimo omnis vita hominum regitur.'Ac pari modo tantam ubique animorum consensionem in obsequiis, in effusa liberalitate, in publicis laetitiae significationibus nemo poterat nisi Ille excitare, cuius omnino imperium et in hominum mentes et voluntates et corda, quique eventus ferum ad christianae religionis gloriam dirigit et moderatur. – Praeclarum quidem et memorabile factum, ex quo ipsi Ecclesiae hostes, vel inviti et nolentes, suis ipsi oculis perspiciunt, quemadmodum divina eius vita ac divinitus ingenita virtus vigeat semper, atque adeo persuadere sibi cogantur, insana prorsus conatu gentes impias fremere et inania meditari adversus Dominum et adversus Christum eius.

Iamvero, ut quam latissime huius beneficii divini et memoria manaret et utilitas, caelestium gratiarum thesauros universo Nobis concredito gregi reclusimus: nec sane praetermisimus divinae pietatis munera iis ipsis implorare, qui; extra unicam salutis Arcam adhuc versantur: quod hoc consilio fecimus, ut omnes gentes et populi, in fide caritatis vinculo sociali, unico ovili sub uno pastoree citius aggregentur: ita sane D mi i num -Nostrum Iesum Christum cum gemitibus exoravimus in solemni-Sacro Canonizationis mox celebratae.

Nos enim et ad triumphantem Ecclesiam sublatis oculis heroibus christianis, de quibus iam absoluta feliciter erat praestantissimarum virtutum ac miraculorum ad iuris tramites cognitio, aliis sanctorum summos honores, aliis beatorum eultum solemniter decrevimus et tribuimus, ut ea quae in caelis est Hierusalem, cum hac ipsa quae in terris peregrinatur a Domino communione laetitiae iungei-etur.

Veram quo huic ipsi rei veluti cumulus, Deo adiuvante, imponatur, Apostolicae Nostrae caritatis officia, de plenitudine infiniti' spiritualis thesauri, ad eo» quoque dilectos Ecclesiae filios, largius quo fieri possit, proferre cupimus, qui morte iustorum obita de militia huius vitae migrarunt cum signo fidei, ac mysticae vitis inserti propagini ; ita tamen ut prohibeantur ingressu in aeternam, requiem usque dum divinae iustitiae nitrici pro contractis debitis ad minimum reddant quadrantem. Movemur autem tum piis catholicorum votis, quibus consilium hoc Nostrum pergratum esse scimus, tum lacrimabili poenarum, quibus defunctorum animae cruciantur, atrocitate : sed praeterea et maxime movemur consuetudine Ecclesiae, quae, vel inter iucundióres per annum solemnitates, sanctam et salubrem agit defunctorum memoriam, ut a peccatissolvantur.

Itaque cum ex catholica doctrina exploratum sit, animas in Purgatorio detentas Fidelium suffragiis, potissimum vero acceptabili Altaris sacrificio, iuvari, nullum censemus neque utilius neque optatius a Nobis proficisci ad eas posse pignus, quam si multiplicemus in locis omnibus pro satisfactione ipsarum oblationem mundam sacrosancti Sacrificii Mediatoris nostri divini.

Quare statuimus, cum necessariis omnibus dispensationibus et derogationibus, ultimam Dominicam proxime venturi mensis Septembris tamquam amplissimae expiationis diem, quo celebretur a Nobis, itemque a singulis fratribus Nostris Patriarchis, Archiepiscopis, Episcopis aliisque Praelatis Dioecesim habentibus, in suis cuiusque Ecclesiis Patriarchalibus Metropolitanis et Cathedralibus, specialis missa defunctorum, maiori qua fieri potest solemnitate, eoque ritu qui in missali assignatur in Commemoratione omnium fidelium defunctorum. Id ipsum fieri probamus in Parochialibus et Collegiatis Ecclesiis tam saecularium quam regularium, et ab-omnibus sacerdotibus, dummodo ne omittatur missa officio diei respondens, ubicumque est obligatio. – Alios autem Christifideles vehementer hortamur ut, facta sacramentali confessione, ad purgandum animarum suffragium angelico pane se devote reficiant.

– His vero plenariam Indulgentiam pro defunctis; singulis, ut dictum est supra, celebrantibus, Altaris privilegium, auctoritate Apostolica impertimur. Sic nimirum piae animae in quibus npxarum reliquiae terribili cruciatuum magnitudine eluuntur, opportunum ac singulare solatium percipient ex Hostia salutari, quam Ecclesia universa, Capiti suo visibili coniuncta, eodemque caritatis affectu infiammata, Deo est oblatura, ut eis locum refrigerii, lucis et pacis indulgeat sempiternae.

Interea Vobis, Venerabiles Fratres, universoque Clero et populo curae vestrae concredito, Apostolicam benedictionem, caelestium munerum auspicem, peramanter in Domino impertimus.

Datum Romae apud S. Petrum in die solemni Paschatis an. MDCCCLXXXVIII Pontificatus Nostri undecimo.

LEO PP. XIII.

List sv. Otce Lva XIII.

ctihodným patriarchům, arcibiskupům a biskupům katolického světa,

kteří s apoštolskou Stolici sjednoceni jsou.

Ctihodní bratři! Pozdrav a apoštolské požehnání! Že padesátý výroční den našeho kněžství nedávno k radosti církve nadešel, děkovati máme, jak náleží, obzvláštní dobrotě Boží, jehož vůli a nejpečlivějším úradkem veškerý život lidstva jest řízen. Jen Onen mohl vzbuditi tak veliký a všude zřejmě projevovaný souhlas myslí, jevící se jako důkazy láskyplné oddanosti, dalekosáhlé štědrosti a zjevných projevů radosti, v jehož rukou spočívá úplná vláda rozumu, vůle a srdce člověka, a kterýž osudy náboženství katolického řídl a spravuje.

Jest to vznešená a pamětihodná událost, z niž i nepřátelé církve vlastníma očima seznávají, jakkoliv mimoděk a neradi, jak božský život církve, která od Boha jí propůjčenou vnitřní sílu stále chová a takovou jistotu podává, že bezbožní národové na pošetilém základě staví a marné úklady tropí proti Pánu a Kristu. Umínili jsme si, aby památka na tato božská dobrodiní, jakož i prospěch z nich, co možná největšího došel rozšíření, otevříti pokladnici božských milostí pro veškeré nám svěřené stádce, a také neopomenuli jsme prositi za požehnání milosti Boží pro ty, kteří nacházejí se až dosud mimo jedinou archu spásy: to činili jsme s tím úmyslem, aby mohli všichni kmenové a národové spojeni býti ve sv. víře poutem lásky křesťanské a sdruženi byli rychleji v jediném ovčinci s jedním pastýřem: v tomto smyslu prosili jsme také vroucně Pána našeho Ježíše Krista při slavnosti nedávno konané, při slavnosti kanonisační.

Majíce upřeny zraky k vítězící církvi, zajistili jsme křesťanským hercům, o jejichž výtečných ctnostech a zázracích nebylo více pochybnosti, jakmile příslušné processy šťastně ukončeny byly, slavnostním dekretem stvrdili, aby se jim dostalo nejvyšší pocty svatých, taktéž i uctění jako blahoslavených, aby spojen byl nebeský Jerusalém s pozemským, ještě putujícím, páskou radosti.

Aby dílo naše pomocí Boží jaksi korunováno bylo, chceme uskutečniti povinnosti lásky křesťanské z hojnosti svých nekonečných pramenů milosti, pokud možno, nejširší měrou i pro ty, kteří zemřeli smrtí spravedlivých a ze života tohoto odešli se znamením víry a spojeni s kmenem biblické vinné révy; jelikož nevejdou do života věčného, pokud neodpykají za hříchy spáchané božské, trestající spravedlnosti. K tomu nás vedou jak zbožná přáni: katolíků, jimž, jakž víme, toto naše rozhodnutí bude velmi příjemným, tak také hrozná obava před mukami, jimiž jsou duše zemřelých trápeny; mimo to vede nás v této příčině zvyk církve, kteráž věnovává při radostných slavnostech během roku, posvátnou a spasnou vzpomínku zemřelým, aby osvobozeni byli trestů za hříchy svoje.

Poněvadž pak věroukou katolickou jest dokázáno, že duším v očistci pomáhají modlitby věřících, zvláště pak že vznešená oběť mše sv. je podporuje, domníváme se, že jim nemůžeme poskytnouti daru užitečnějšího, než když na všech místech k dostiučiněni jejich zmnohonásobíme čistou nejsvětější oběť svého božského sprostředkovatele.

Proto ustanovujeme se všemi potřebnými dispensemi a derogacemi, aby byla poslední neděle v nejbližším měsíci záři dnem pokání v nejširším smyslu, aby v tuto neděli ctěna byla námi a rovněž i bratřími našimi, jednotlivými patriarchy, arcibiskupy, biskupy a ostatními preláty, kteří mají diecési, každým v příslušném jeho patriarchálním, metropolitním a kathedrálním chrámu zvláštní mše sv. za zemřelé s nejvétší slavnosti a ritem, jenž je udán v missale v Commemoratio omnium fidelium defunclorum. Totéž díti se bude ve všech kostelích farních a kollegiátních, ať mají světské kněze nebo řeholníky za představené a všemi kněžími, ovšem nelze opomenouti mše sv. officiu dennímu odpovídající.

Ostatní věřící napomínáme naléhavě, aby se káli a posilnili ku blahu ubohých duší v očistci chlebem nebeským. Těm udílíme plnomocné odpustky za zemřelé; jednotlivcům, kteří, jak svrchu připomenuto, sloužiti budou slavnou mši sv., udělujeme mocí své Apoštolské autority výsadu privilegovaného oltáře.

Tak dostane se ubohým duším, s nichž smyty jsou zbytky viny a jež zbaveny jsou strašných útrap, vítané a obzvláštní útěchy oběti mše sv., již přinese celá církev společně s viditelnou hlavou, prodchnuta jsouc týmž citem lásky k Bohu, aby dopřál duším úlevy a nechal jim vejíti v místo světla a míru věčného.

Prozatím udělujeme Vám, ctihodní bratří, všemu duchovenstvu a lidu péči Vaší svěřenému jako záruku darů božských z plné lásky v Pánu požehnání apoštolské.

Dáno v Římě, u sv. Petra ve slavný Hod Boží velikonoční roku 1888 v jedenáctém roku našeho pontifikátu.

Papež Lev XIII.

Ediční poznámka: latinský text převzat z ASS toho roku, český text z překladu v XXXVIII. ročníku Blahověstu, Hlasů katolických pro kněžstvo a lid (Čechů, Moravanů, Slezáků a Slováků).