2011-06 23. CÍRKEV JEŽÍŠE KRISTA JE SVATÁ, 24. CÍRKEV JEŽÍŠE KRISTA JE KATOLICKÁ A APOŠTOLSKÁ

23. CÍRKEV JEŽÍŠE KRISTA JE SVATÁ

74. Z čeho poznáváme, že naše Církev je svatá?

Že naše Církev je svatá, poznáváme z toho: Má svaté učení, prostředky k svatému životu a mnoho svatých, které Bůh oslavil zázraky.

75. Čím se hlavně jeví svatost učedníků Páně?

Svatost učedníků Páně se jeví hlavně vzájemnou láskou podle příkazu Pána Ježíše: „Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás ...“ „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem“ (Jan 13, 34n.).

Církev Pána Ježíše je svatá. – Každý člen Církve může a má být svatým. Již zde na zemi je svatým každý, kdo žije v milosti posvěcující. Ale o takových svatých, kteří ještě nezemřeli, obyčejně nemluvíme jako o svatých. Mluvíme-li o svatých, mluvíme obyčejně o těch svatých, kteří jsou již v nebi a které ctíme a vzýváme. Takové svaté, kteří zde na zemi vynikali svatostí života a na jejichž přímluvu se staly aspoň čtyři zázraky (pravidla svatořečení se později změnila), prohlašuje Církev veřejně za svaté. Když se na přímluvu někoho staly zázraky dva (i pravidla blahořečení doznala změn), takového prohlašuje Církev za blahoslaveného. To jsou ovšem jen ti nejslavnější svatí. Ale kromě těch je v nebi ještě velmi mnoho svatých, o kterých ví jedině Bůh. Naše Církev má tedy svaté, které Bůh oslavil zázraky.

Pán Ježíš vyprávěl jednou podobenství o koukolu mezi pšenici (Mt 13, 25). „Koukol“ se ukázal hned mezi dvanácti apoštoly a mezi prvními věřícími v Jerusalémě (Sk 5, 2). Podobně byli a jsou v Církvi někteří členové nehodní, protože nežijí podle toho, čemu Církev učí, co k posvěcení života nabízí a co přikazuje. (Tím však svatost Církve nemizí, protože oni do ní sice patří, hříchy jsou však jejich, nikoliv Církve. Jinou věcí ovšem je, že nepřátelé Církve na takové hříšníky ukazují, jako by tito svědčili o nesvatosti Církve. Nestavme se proto na jejich stranu, a když jde o výtky nebo se někdo přitom třeba omlouvá, vysvětlujme, že šlo o činy nějakých osob-údů Církve, nikoliv o činy Církve; na rozdíl např. od ruky je hříšník rozvažující a svobodný.) Daleko více však než koukolu hříchu bylo a je v Církvi vzácné úrody pšeničné. Každý z nás kéž se podobá vždy pšenici a nikdy koukolu. Bůh napomíná v Písmě svatém: „Buďte svatí, neboť já jsem svatý“ (3 Mojž 11, 45).

24. CÍRKEV JEŽÍŠE KRISTA JE KATOLICKÁ A APOŠTOLSKÁ

76. Z čeho poznáváme, že naše Církev je katolická?

Že naše Církev je katolická, tzn. obecná nebo všeobecná, poznáváme z toho: Pán Ježíš ji založil pro všechny národy a doby až do skonání světa. (Nejsou v ni tedy všichni lidé, ale je pro všechny lidi.)

77. Z čeho poznáváme, že naše Církev je apoštolská?

Že naše Církev je apoštolská poznáváme z toho: Její představení jsou nástupci apoštolů a. také její učení a svátosti jsou z doby apoštolů.

78. Kdo je údem Církve katolické?

Údem Církve katolické je každý pokřtěný, který se od ní dobrovolně neodloučil ani z ní nebyl vyloučen.

Církev Pána Ježíše je katolická. – Je katolická, to znamená všeobecná, neboť ji Pán Ježíš založil pro všechny národy a doby až do skonání světa. Proto poručil apoštolům: „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy ...“ (Mt 28, 19). Nově založená „církev“ proto nemůže být Církví Kristovou. Takové a jiné „církve“ nejsou apoštolské, poněvadž vznikly nezávisle na Církvi až později po Kristu a nejsou ani katolické, poněvadž nejsou schopny se rozšířit mezi všechny národy tam, kde už Církev je. Poněvadž Církev je katolická, posílá své kněze-misionáře do všech zemí a ke všem národům (i když pozorujeme, že některé nově založené „církve“ se snaží o totéž tam, kde se jim zdá, že mohou působit mimo Církev).

Církev Pána Ježíše je apoštolská. – Pro svou Církev vyvolil a ustanovil Pán Ježíš apoštoly v čele se svatým Petrem. Apoštolové vysvětili za své nástupce biskupy. Ti působili pod vedením nástupce svatého Petra. Nástupcové těch biskupů vysvětili dnešní biskupy Církve katolické. Každý z nich je tedy platně, to je apoštolsky vysvěcen,“když byl před tím od papeže, nástupce apoštola svatého Petra, nejprve jmenován. Římský papež a biskupové takto vysvěceni a s papežem sjednoceni jsou tedy řádnými nástupci apoštolů.

Údy Církve. – Církev Kristova není pouhý spolek ani společenství, do kterého se přihlašujeme nebo docházíme jen jako členové. Církev Kristova je Kristovo tajemné čili mystické tělo a my jako členové Církve jsme údy tohoto tajemného těla. Říkáme tajemné neboli mystické tělo, poněvadž Církev nemá zevnější podoby těla Kristova. „Jako máme v jednom těle mnoho údů, a tyto údy nemají všechny stejnou činnost, tak i my, i když je nás mnoho, jsme jedním tělem v Kristu ...“ (Řím 12, 4n.).

Často o tom přemýšlej, že nejsi pouhým členem Církve jako nějakého spolku, nýbrž údem tajemného (mystického) těla Kristova – vždyť Církev je jeho tajemné tělo a my katoličtí křesťané jeho údy. (V dnešní době se dokonce i tělo člověka považuje jen za souhrn částí – ať údů, atomů či jinak – ale to je velký omyl: i když částí těla je třeba ruka, noha apod., není tělo jen ubohým souborem těchto částí, jak učí materialisté, ale je mnohem víc, je celkem, který neseme, který zde na zemi máme, a jednou, po vzkříšení mrtvých zase všichni budeme mít – a modleme se, abychom je pak obdrželi ve slávě.) Podle toho se také chovej k ostatním údům Církve vždy s dobrotivou a obětavou láskou, která se projevuje zvláště tím, že se jeden za druhého modlí a jeden druhému, pokud může, ochotně pomáhá.