2011-07 25. ÚKOL CÍRKVE, 26. POVINNOSTI KE KATOLICKÉ CÍRKVI

25. ÚKOL CÍRKVE

79. K čemu založil Pán Ježíš Církev?

Pán Ježíš založil Církev, aby místo něho učila pravdám Božím, posvěcovala věřící a vedla je k zbožnému životu.

80. Může se Církev v učení o víře a mravech mýlit?

V učení o víře a mravech Církev se mýlit nemůže, poněvadž jí Pán Ježíš udělil dar neomylnosti.

81. Komu v Církvi přísluší dar neomylnosti?

Dar neomylnosti přísluší v Církvi papeži, když buďto sám anebo spolu s biskupy ohlašuje pro celou Církev závazné rozhodnutí o víře a mravech.

V čem je dar neomylnosti? – Dobře rozeznávej! Papež není neomylný ve svém vědění světském, ani když o některé náboženské pravdě se vyslovuje soukromě. Je neomylný jenom tehdy, když slavnostně jako nejvyšší učitel a pastýř pro celou Církev závazně a jednou provždy rozhoduje, v kterou pravdu máme věřit nebo co máme dělat pro svou spásu.

V tu chvíli ho chrání Duch svatý od omylu. Taktéž neomylně rozhoduje o víře a mravech obecný sněm církevní, papežem svolaný a potvrzený. Takových všeobecných ekumenických sněmů se konalo 21: 1. 325: 1. nicejský, 2. 381: 1. konstantinopolský, 3. 431: efezský, 4. 451: chalcedonský, 5. 553: 2. konstantinopolský, 6. 680: 3. konstantinopolský, 7. 787: 2. nicejský, 8. 869: 4. konstantinopolský, 9. 1123: 1. lateránský, 10. 1139: 2. lateránský, 11. 1179: 3. lateránský, 12. 1215: 4. lateránský, 13. 1245: 1. lyonský, 14. 1274: 2. lyonský, 15. 1311: vienenský, 16. 1414: kostnický, 17. 1438 – 1445: florentský, 18. 1512: 5. lateránský, 19. 1545 – 1563: tridentský, 20. 1869 – 1870: 1. vatikánský a 21. 1962 – 1965: 2. vatikánský.

Neomylný neznamená bezhříšný. Pán Ježíš neslíbil ani svatému Petrovi, ani jeho nástupcům bezhříšnost.

Církev „je sloup a pevná opora pravdy“ (1 Tim 3, 15). Tak se věřilo v Církvi od pradávna. „Řím promluvil, spor je ukončen“ (sv. Augustin, zemřel r. 430). Na 1. vatikánském církevním sněmu r. 1870 byla neomylnost Církve prohlášena výslovně za článek víry.

Odkud víme, že Pán Ježíš udělil Církvi dar neomylnosti. – Že Pán Ježíš udělil Církvi dar neomylnosti, víme z jeho slov, jimiž přislíbil Církvi svou ustavičnou pomoc a pomoc Ducha svatého. Svou ustavičnou pomoc slíbil Pán Ježíš těmito slovy: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa“ (Mt 28, 20). To znamená, že skrze Církev učí sám Pán Ježíš a on se mýlit nemůže. Apoštolu svatému Petrovi slíbil: „Já jsem za tebe prosil, aby tvoje víra nezanikla. A ty potom, až se obrátíš, utvrzuj své bratry“ (Lk 22, 32). Toto zaslíbení platí i pro nástupce svatého Petra, římského papeže. – Ustavičnou pomoc Ducha svatého slíbil Pán Ježíš Církvi těmito slovy: „Já budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy“ (Jan 14, 16).

Raduj se z toho, že jsi údem katolické Církve, kterou založil Pán Ježíš na nerozborné skále – na jejím neomylném učitelském úřadě. Hrdě se k ni hlas nejen svým jménem, svým slovem, ale i celým svým životem. S apoštolem svatým Pavlem můžeš si klidně říci: „Vím, komu jsem uvěřil, a jsem přesvědčen!“ (2 Tim 1, 12).

26. POVINNOSTI KE KATOLICKÉ CÍRKVI

82. Která povinnosti máme ke Katolické církvi?

K Církvi katolické máme tyto povinnosti: Máme k ní náležet, ji milovat, věřit čemu učí, konat co přikazuje a také ji šířit a hájit.

83. Může být spasen, kdo v Církvi katolické není vlastní vinou?

Kdo není v Církvi katolické vlastní vinou, těžce hřeší, a proto nemůže být spasen.

84. Může být spasen, kdo není v Církvi katolické bez vlastní viny?

Kdo není v Církvi katolické bez vlastní viny, může být spasen, když hledá upřímné pravdu, plní svědomitě vůli Boží a je posvěcen milostí Boží.

Církev katolická je samospasitelná. – Slovo „samospasitelná“ neznamená: Jistojistě bude každý spasen, kdo náleží do Církve katolické, anebo zavržen, kdo žije mimo Církev katolickou. Slovo „samospasitelná“ znamená: Nemůže být spasen, kdo do Církve katolické nenáleží vlastní vinou. Tak je třeba rozumět větám: „Nemůže Boha mít za otce, kdo by neměl Církev za matku“ (svatý Cyprián, biskup-mučedník, zemřel roku 258). „Kdo se odlučuje od Církve, odlučuje se od Krista“ (4. lateránský sněm).

Kdo může být spasen mimo Církev katolickou? Mimo Církev katolickou může být spasen, kdo žije mimo ni bez vlastní viny, hledá však upřímně pravdu, plní svědomitě vůli Boží, jak ji poznává, a je posvěcen milostí Boží. Tak může být spasen jinověrec, ano i člověk nepokřtěný. Hřích dědičný může mu být odpuštěn křtem krve nebo křtem žádosti-touhy (jak uvidíme dále v čl. 40 Křest je nejpotřebnější svátost). Těžký hřích osobní může tomuto i onomu být odpuštěn dokonalou lítostí (to je lítostí z lásky k Pánu Bohu). Všem těmto však chybí mnoho prostředků, aby došli spásy snáze a jistěji.

Je povinností naší lásky k bližnímu, abychom jiným pomáhali ke vstupu do Církve katolické. Máme se proto k nim chovat snášenlivě a zdržovat se všeho, co by je právem zarmucovalo, uráželo a tím více odpuzovalo. Zvláště pak máme se za ně mnoho modlit, obětovat mše svaté, sv. přijímání a přinášet za ně různé oběti, abychom jim vyprosili milost pravé víry.