18.03.2012 14:00

2011-08

Zdravím čtenáře!

Osud a Bůh seslaly v těžké hodině Rusku Vladimira Putina a Čečensku Achmeda Kadyrova, dozvěděl jsem se v minulých dnech od prvního náměstka ředitele kremelské administrativy Vladislava Surkova (The Moscow News: http://tinyurl.com/3ogahvg), jenže já bych chtěl od přinejmenším srovnatelné autority slyšet, kdo přivedl na podium všechny ty interpretátory světodějných procesů, kteří defilují mainstreamovými sdělovacími prostředky jeden za druhým a odhalují jejich smysl.

Norskem otřásl ohavný zločin a když byla vyvrácena zpráva New York Times, že se k němu hlásí islámští teroristé, a rozšířen profil podezřelého Nora, vykladači onoho vraždění začali hovořit o pravicovém extremismu, xenofobii, islamofobii a redaktorka České televize Daniela Drtinová dokonce (v Událostech, komentářích 26. 7.: http://tinyurl.com/445yyrb) o křesťanském fanatismu. Protože se tato žena hlásí ke katolické víře (http://youtu.be/61aUSQY8dkc), adresoval jsem jí otázku, zda vskutku nevidí nesmyslnost těch dvou slov. Odpověděla mi: „Při spojení křesťanský radikál mluvím o tom pólu, kdy se náboženský obsah duše zvrtne ve vědomí jednotlivce v patologii. I takové věci se stávají, stejně jako v islámském pojetí víry. Víte, já mám ráda otevřenou a poctivou debatu nad každým tématem, a myslím, že dnešní doba je tak vyzývající k hlubokému pohledu na esence (pozn. red: obdivujeme nezměrnost ducha paní redaktorky – jen pochopení pojmu esence si vyžaduje půlročního náročného studia, a to po předchozí hlubokých filosofických zkoumáních; navíc se ukazuje, že pohled na esence věcí je doménou nebešťanů a snad i některých omilostněných pozemšťanů) všech věcí, že na nějaké falešné politické korektnosti už není čas ani místo. Z křesťana i z muslima se může stát fanatik. Ale jak se říká, Ducha holí nezčeříte.“ Neznám toto pořekadlo (pozn. red.: Google je nezná – že by snad některá reaturace?), takže dokud mi zůstane skryto, asi nezvím co obnáší křesťanský fanatismus. Zatím si myslím, že je to buď pleonasmus, anebo oxymóron.

Jedním z těch, kteří anglosaskému světu vyložili, že Anders Breivik je pravicový extremista, byl i Lars Gule, norský „expert na terorismus“, „filosof“ a specialista „léta sledující extremistické webové stránky“, jak ho nazvala média. National Public Radio citovalo jeho slova, že debatní weby krajní pravice navštěvují stovky tisíc lidí ze západní Evropy. Jejich společným znakem jsou „extremistické, reakční, xenofobní a islamofobní názory“. Diskusní fóra prý fungují jako pařeniště, z nichž občas může vyrašit i teroristický květ (http://tinyurl.com/43z6fw7). Názor Larse Gula otiskl také Christian Science Monitor (http://tinyurl.com/4xet6bl) a další média.

Kdyby o mé maličkosti někdo řekl, že je šiřitelem „reakcionářství“, přijal bych to jako pochvalu, neboť „reakcionáře“, jako byli například sedláci z Vendée za „Velkého francouzského masakru“, obdivuji. Usoudil jsem tedy, že Lars Gule je prostě levicový profesor z Osla, ale řekl jsem si, že se podívám na jeho kvalifikaci k pronášení soudů o terorismu. Na universitě, kde pracuje, jsem doklad nenašel (http://tinyurl.com/3uls6wt), ale v norských pramenech jsem objevil jeho skoro disertační práci na téma terorismus: V roce 1977 ho zatkli v Bejrútu, když pašoval plastickou trhavinu pro teroristy z Demokratické fronty pro osvobození Palestiny (http://tinyurl.com/3qya7qc). Nyní je tedy zřejmé, že pan profesor dokáže neomylně odlišit cesty pokroku a cesty zpátečnictví.

Vysoká inteligence a chybějící zdravý rozum, steroidový doping a absence dobré rodiny, to zřejmě budou některé z mnoha charakteristik a životních podmínek Anderse Breivika. Muže, jenž žil v zemi, jejíž ústavní representace zavírá před společenskými problémy oči, a tím umožňuje, aby se tohoto tématu chopil kdokoli a jakýmkoli způsobem. Krátce před zločinem Anderse Breivika vysílala Norská televize reportáž o policejní statistice znásilňování žen. Příspěvek končil slovy o potřebě odvahy řešit tento problém. Jaký? Snad všechna loňská znásilnění nespáchali rodilí Norové. V jednom z popisovaných případů se útočník před ženou chtěl obhajovat vlastním náboženstvím (http://youtu.be/K_rHFKRwv5Y).

Anders Breivik nevraždil proto, že je „křesťanský fanatik“, nýbrž ze svého křivého vidění reality načerpal stejnou energii, jaká žene džihádisty k vraždění nevinných lidí. Parciálně identifikoval správně ideové kořeny některých jevů, které dobíjejí hynoucí postkřesťanský Západ, jako je třeba kulturní marxismus, ale jeho choré myšlení a zlá vůle ho přivedly k pokusu vyvraždit tábor, kde se indoktrinovala norská levicová mládež (pozn. red.: jindy a jinde zv. komsomolci a ještě jinde svazáci). Snad ho vedla šílená představa, že tímto činem stane v čele evropské revoluce, jakéhosi „džihádu proti džihádu“. Jeden typ nelidskosti by v kdysi křesťanském světě nahradil jiným. (Pozn red.: Autor v textu předpokládá, že atentátník nebyl úkolován.)

Co je pravicové, to je špatné, a co je levicové, to je zase dobré, podprahově zaznívá z médií. Ne že by nominálně pravicoví politici pravicovou část spektra nediskreditovali ze všech sil dnem i nocí, ale bojím se, že způsob, jakým se média po zločinu Anderse Breivika vypořádávají s pravicí a s konservativci, nevěští nic dobrého. Agentura Pentagonu DARPA hledá výzkumníky, kteří za miliony, které nabízí, vymyslí způsoby vytěžení sociálních elektronických sítí a jejich využití jako zbraní v budoucích konfliktech (http://tinyurl.com/6gytrbf). To samozřejmě s norským zločinem nesouvisí, ale v kontextu démonizace konservativního a pravicového myšlení nelze tuto zprávu pominout, neboť nástroj na legitimní hledání stop po nepřátelích Západu v asymetrické válce lze přirozeně využít i na stopování „reakcionářů“.

Výročí „Velkého masakru“ je ve Francii oslavováno s náramnou pompou, však je to také díky tomu masakru dnes velmi pokroková země, a je na světě málo novinářů, kteří to vidí v jiné perspektivě. Vlastně znám jen jedinou novinářku, která v poznámce k onomu slavnému čtrnáctému červenci napsala, že pro Francouze by to měl být den národního smutku, president Sarkozy by měl mít na ruce černou pásku a slovem dne by mělo být pokání. Pravda ale v Paříži už staletí není v módě. Mary Ellen Synonová z Daily Mailu: http://tinyurl.com/5uo5wav. Pozn. red.: Je pozoruhodné, že Rusko se za sovětskou revoluci po necelých 100 letech už mnohdy spíš stydí, zatímco Francie svůj mnohem starší masakr stále hrdě oslavuje.

Tomáš Beran

P. S.: 6. července jsem adresoval docentu Svobodovi tento dopis:

„Zdravím, pane docente!
Dočetl jsem se, že jste podepsal záštitu nad propagací sodomie v české metropoli
(http://www.praguepride.com/index.php?page=pride-podporuji).
To myslíte vážně?
V úctě Tomáš Beran“

12. července jsem dostal tuto odpověď z magistrátu:

HLAVNÍ MĚSTO PRAHA

JUDr. Martina Děvěrová, MPA

ředitelka odboru Kancelář primátora

 

V Praze dne 11. července 2011

Vážený pane Berane,

pan primátor doc. MUDr. Bohuslav Svoboda, CSc. se s Vaším e-mailem ze dne 6. července seznámil a uložil mi, abych Vám na základě jeho pokynů odpověděla. Dovolte mi proto reagovat na Váš e-mail.

Prague Pride 2011 je obdobou festivalů pořádaných v západních zemích, které probíhají v různých formách v největších evropských městech. Je sice pravda, že koncept akce vzešel z gay a lesbické komunity, ale nejedná se o propagaci sodomie, jak píšete, ale všude ve světě jsou tyto festivaly především jakýmsi svátkem tolerance pro širokou veřejnost. Často a bohužel totiž – pokud nejde o nás samotné – zapomínáme být tolerantní. Stejně tedy k festivalu přistupuje i Praha a to je důvod, proč festivalu pan primátor poskytl záštitu. Jako lékař vychází pan primátor ze skutečnosti, že sexuální orientace je věcí vrozenou, nikoli naučenou. Festival přispívá k dobré věci tím, že nás učí vzájemně tolerovat svou různost a žít ve světě, který tuto různost respektuje a to je věc, kterou dnes uznává naprostá většina civilizovaných zemí.

Chápeme, že tento názor není přijatelný pro každého. Podle terminologie Vašeho dopisu předpokládám, že jste věřícím člověkem a Vaše víra i názor jsou hodny piného respektu. Nicméně zkuste v sobě prosím najít když ne toleranci, tedy pochopení a snad i soucit pro lidi, kteří to v mnoha ohledech nemají v životě snadné a jednoduché.

S přáním pěkného dne a tolerance ke všem, kdo s námi žijí v našem krásném městě.

 

                                                                                             

Vážený pan

Tomáš Beran

vpravo.blog.cz@seznam.cz

 

Mariánské nám. 2, 110 01 Praha 1
tel. 236 003 413, fax 236 007 106
e-mail martina.deverova@cityofprague.cz

12. července jsem odepsal:

„Dobrý den přeji,
děkuji Vám paní Brtnová za zprostředkování odpovědi pana docenta Svobody. Přikládám svou repliku a jeden obrázek, s jehož pomocí lze zjistit, co ještě člověk strpí, respektive co už strpět nechce. V prvním případě si ho může vytisknout a pověsit na stěnu pracovny, v případě druhém zmačkat, hodit do koše a usilovat o rychlé zapomenutí.

V úctě Tomáš Beran“

K tomu jsem přiložil obrázek z římských sprosťáren (který neotiskujeme – připomíná visící prase, jak je známe z vesnických zabijaček) a tento dopis:
Jako řád správného rozumu je od člověka, tak řád přírody jest od samého Boha. A proto v hříších proti přírodě, ve kterých se porušuje sám řád přírody, se děje bezpráví samému Bohu, pořadateli přírody. Proto praví Augustin v VIII. kapitole III. knihy Vyznání: „Ohavnosti. které jsou proti přírodě, musejí býti vždy a všude odmítány a trestány. Takové byly Sodomských a kdyby je všichni národové činili, všem by patřil týž trest hříchu od zákona Božího, který neučinil lidi tak, aby sebe užívali oním způsobem. Poškozuje se totiž ono společenství, které máme míti s Bohem, když táž příroda, jíž On je původcem, se poskvrňuje zvrhlostí náruživosti.“

Sancti Thomae Aquinatis

SUMMA THEOLOGIAE; Secunda Secundae Partis, 154. De partibus luxuriae, 10. Utrum sacrilegium sit species determinata luxuriae.

(http://www.krystal.op.cz/sth/sth.php?&A=10;
http://www.augustinus.it/latino/confessioni/conf_03.htm)

 Vážený pane primátore,

v životě se lze řídit rozmanitými pravidly. Někteří se druhdy rozhodli pro „Komunistický manifest“, který Karel Marx sepisoval v domě U labutě. Bohužel z vlastní zkušenosti dnes víme také my v Čechách, jak nelidská je společnost zbudovaná podle nejpokrokověj ších pravidel, jaká dokázal pan Marx tehdy zformulovat na půdě cechu řeznického. Pouhých deset minut jízdy autem bruselskými ulicemi ovšem stačí člověku k tomu, aby překonal vzdálenost mezi pokrokem roku 1848 a pokrokem roku 2011. Manifesty nových emancipací jsou totiž sepisovány, odhlasovávány a vydávány z místa odlehlého vzdušnou čarou pouhé dva kilometry! Tam dnes úřaduje Evropský parlament.

Společným jmenovatelem obou těchto „ohnisek“ starolevicových a novolevicových emancipací je výchozí popření přirozeného řádu. Pokud si někdo v roce 1848 přál zlepšit životní podmínky dělnictva, nepochybně vyslovoval legitimní požadavek. Chtěl-li však současně vyhubit celou jinou společenskou skupinu, bylo už tenkrát zřejmé, že takhle vyznačená cesta vede k bráně pekelné, i kdyby se po ní pochodovalo pod jinak legitimním praporem. Podobné to bylo například s předsedou Evropského parlamentu Jerzym Buzkem, když letos 11. května pravil, že zabíjení a týrání homosexuálů na světě je zlé a že je třeba tomu bránit, vyslovil legitimní postulát. Řekl ale také, že jednou z vůdčích myšlenek moderního pojetí lidských práv je rozmanitost, do které se počítá i sexuální preference, a že v Unii dochází k diskriminování a ponižování homosexuálů „homofoby“.

(http://www.europarl.europa.eu/president/view/pl/press/
speeches/sp-2011 /sp-2011-May/speeches-2011-May-4.html
)

Chápu, že pro Vás jako pro prvního muže české metropole existují praktičtější bruselské výstupy. Dotací a všelijakých regulací se pravděpodobně týkají. Jenže všechno to „ostatní“ hlasování europoslanců a také dirigování a doporučování euroúředníků, které se týká kultury, zvyků a vlastně paradigmatu, je nekonečně důsažnější. Drtí totiž zbytky tradiční morálky, která v postkřesťanské Evropě ještě tu a tam existuje, na prach a vyhlašuje novou. „Svátky tolerance“ se ve formě „Pochodů pýchy“ konají po celé Evropě. „Evropská pýcha“ se letos uskutečnila v Římě a nesla i jeden specifický osten: Katolíci, vedeni svým „nacistou“, utlačují homosexuály.

Katolíci totiž trvají na stanovisku, že o hříšnost nelze opřít požadování privilegií. A to je jistě pro někoho problém.

Ve své odpovědi, pane primátore, želíte u Boha, že zapomínáme být tolerantní, a právě proto, říkáte, chcete podpořit akci, která přispívá k prý dobré věci tím, že nás učí vzájemně tolerovat různost. Dovolím si Vám připomenout, že „tolerale“ znamená přetrpět, tedy přetrpět něco nedobrého v určitém pozitivním zájmu.

Mou maličkost pak oslovujete prosbou o pochopení a o soucit s těmi, kteří to mají v životě těžší. To ovšem, s odpuštěním, přinášíte jen sovy do Athén, kde už je pomalu nemám kam dávat. Obdivuji lidi, jako je Michael Glatze, jehož jméno Vám asi nic neřekne. Býval jedním z předních bojovníků za tzv. práva homosexuálů ve Spojených státech, dokud nenahlédl, že prosazuje špatnou věc. Když pak odcházel z redakce magazínu Young Gay America, zanechal tam kolegům tento vzkaz: „Homosexuality is death, and I choose life.“

Pane primátore, ať si v soukromí každý člověk dělá, co mu jeho svědomí či hédonistické prahnutí dovolují či velí, ale v zájmu přežití společnosti Vás znovu žádám, nezaštiťujte jménem města ideologickou akci, která uráží Boha a atakuje základy přirozené mravnosti. Co myslíte, že by Vám k tomu řekli Mistr Jan Hus či Karel IV., jejichž jmen se česká metropole každou chvíli dovolává a o jejichž sochy a o s nimi spojené památky (pomni, člověče!) se stará? Asi by nesouhlasili, že? Pravděpodobně by se vyjádřili velmi ostře na adresu
               
pražského magistrátu Anno Domini 2011, klíčovou otázkou by nebylo, zda by si císař přál homosexuály trestat, ale v čem by spatřoval fundament nepřijatelnosti jejich počínání. Popírají Boží zákon a přirozený řád. Je ale také možné nechat všechy sochy Karla IV. v Praze zbořit, aby už nic nepřipomínalo tak necivilizovaného člověka, jakým by podle měřítek, jichž jste se dovolal, byl.

V úctě a s poděkováním za laskavou pozornost Tomáš Beran

P. S.: Znáte Přísloví? Třeba 16, 18? „Pride goes before destruction, and haughtiness before a fall.“
Na tohle psaní mi už odpověď nepřišla.

T. B. (se tak neúspěšně pokusil suplovat povinnosti jiné společnosti, která se dřívě pokládala za dokonalou)

—————

Zpět


Po půl roce dokázáno
Čtěte jeho maily

Zničil Českou republiku

na příkaz shora
pomocí migrantů.

Zločince smích přejde.


Západní civilizaci nezničí ti zlí, ale dobří. Se zlými si dobří vždycky poradili. Ale s dobrými, kteří jsou v omylu a kteří si jen myslí, že konají dobro, ale ve skutečnosti konají zlo, si tato civilizace poradit neumí a tito dobří ji zničí. A nejde jen o nadpřirozené skutečnosti, kde jsou tito dobří v omylu a tak páchají zlo (Hus – husité, Luther – protestanti, Rahner – ekumenici). Předsudečné omyly dobrých se tragicky projevují i v záležitostech pozemských. Kolik je jen negativních předsudků vůči Rusku, kolik jen positivních předsudků o USA a EU! Kolik je jen negativních předsudků o katolickém státě a positivních předsudků o této atheistické civilizaci! Dobří, kteří žijí v předsudečných omylech, jsou nejnebezpečnějšími škůdci západní civilizace. I Desatero, podle svého výkladu, dodržují, a rozvracejí společnost. Dobří jsou bez hříchu a zničí svět.