2011-12 35. MILOST BOŽÍ, 36. MILOST POSVĚCUJÍCÍ

35. MILOST BOŽÍ

102. Jak je potřeba milosti Boží k spáse?

Milosti Boží je potřeba k spáse nevyhnutelně. Pán Ježíš řekl; „Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne“ (Jan 14, 6).

Co je milost Boží? – Do nebe se dostane jen ten, koho Duch svatý pro nebe posvětil. Tomu posvěcení od Ducha svatého říkáme milost posvěcující. Po prvé nás Duch svatý posvětil při svatém křtu. – Duch svatý nám také pomáhá varovat se hříchů a činit dobré skutky. Této pomoci od Ducha svatého říkáme milost pomáhající.

Tomuto posvěcení a této pomoci od Ducha svatého říkáme milost, poněvadž je to dar, daný nám Bohem z milosti. Tohoto daru nemůžeme si nijak zasloužit. Dává nám jej Bůh, poněvadž nás miluje. On „chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy“ (1 Tim 2, 4). – Poněvadž je to dar z nebe a k nebi nás vede, říkáme mu dar nadzemský, nadpřirozený. Tento dar se uděluje naší duši, a proto mu říkáme vnitřní. Milost Boží je vnitřní nadpřirozený dar, daný od Boha naší duši k naší spáse. Milost Boží je dvojí: Milost posvěcující a milost pomáhající.

Z dějin milosti Boží. – První dostali milost posvěcující andělé. Někteří z nich ztratili milost posvěcující hříchem pýchy a byli zavrženi do pekla. Andělé, kteří si milost posvěcující zachovali, byli odměněni věčnou blaženosti v nebi. Milost posvěcující dostali také Adam a Eva. Měli ji zachovat pro sebe i pro všechny své potomky. Oni však se dopustili také těžkého hříchu a tím pozbyli milosti posvěcující nejen pro sebe, ale i pro nás, pro jejich potomky. Znovu nám zasloužil milost Boží Pán Ježíš svou smrtí na kříži a Duch svatý ji rozdává. Proto po hříchu prvotném jak ve Starém tak v Novém Zákoně lze dostat milost Boží jen pro zásluhy Pána Ježíše.

Děkuj Pánu Ježíši za to, že ti zasloužil milost Boží. Pohlížel vděčně na kříž a vyslovuj jméno Ježíš vždy uctivě. Buď vděčný Duchu svatému, že ti milost Boží uděluje, jak milost posvěcující, tak milost pomáhající. Modlívej se často: „Přijď, ó Duchu přesvatý, světla svého bohatý paprsek rač na nás lít! Přijdi, Otče ubohých, Dárce darů přemnohých, rač nám srdce osvítit:“

36. MILOST POSVĚCUJÍCÍ

103. Jak nás Duch svatý posvěcuje milostí posvěcující?

Duch svatý nás posvěcuje milostí posvěcující tak, že nás očišťuje z hříchů a činí nás svatými, Bohu zvláště milými a k věčné blaženosti oprávněnými.

104. Kdy v nás Duch svatý milost posvěcující rozmnožuje?

Duch svatý v nás milost posvěcující rozmnožuje, když se modlíme, chodíme na mši svatou, přijímáme svátosti a konáme dobré skutky.

105. Čím se pozbývá milosti posvěcující?

Milosti posvěcující se pozbývá těžkým hříchem.

107. Čím lze znovu získat milost posvěcující?

Milost posvěcující lze znovu získat svátosti pokání a mimořádně ta dokonalou lítostí.

Co je milost posvěcující? – Milost posvěcující je největší dar Boží. Člověk, který je v milosti posvěcující, žije nejen životem lidským, ale zároveň i životem Božím! To je nejcennější, co vůbec může získat.

Otec nebeský miluje všechny lidi, ale jednorozeného Syna svého miluje zvláštní láskou a nejvíce. Podobně člověk v milosti posvěcující je Božím přítelem, ba „miláčkem Božím“ (Jan 15, 15, a Řím 1, 7), je Bohu zvlášť milý. Host oděný rouchem svatebním měl se účastnit královské hostiny (Mat 22, 12). Podobně člověk v posvěcující milosti má jakožto přijaté svaté dítě Boží právo na nebeskou blaženost (1 Jan 3, 1).

Kdo je v milosti posvěcující, je schopen konat skutky pro nebe záslužné. – Duše v posvěcující milosti žije novým životem. Podobá se živé ratolesti na živém kmeni Pána Ježíše a může nést „mnoho ovoce“ (Jan 15, 5). Tím ovocem jsou takové skutky, za které si zasluhujeme odměny v nebi, skutky pro nebe záslužné. – Tyto skutky jsou na příklad modlitba, sebezapření, oběť, utrpení, jinému pomáhat a činit dobře. Když jsi v milosti posvěcující, můžeš jimi získat pro sebe nejen vyšší stupeň věčné slávy, ale můžeš jimi také vyvážit časné tresty Boží za sebe i za jiné a vyprosit sobě i jiným mnoho milostí od Boha. – Abychom skutečně také konali skutky pro nebe záslužné, k tomu nám Duch svatý pomáhá milostí pomáhající.

Kdo milost posvěcující ztratil těžkým hříchem, je jako „marnotratný syn“. – Utratil nebeskou krásu své duše, zmařil svatební roucho pro nebe, je pro nebe jako mrtev, pozbyl všech zásluh pro nebe, podobá se suché ratolesti. Kdyby tak zemřel, byl by na věky zavržen. – Kdo byl tak nešťasten, že ztratil milost posvěcující, má hledět ihned ji získat zase nazpět! Proto má svého hříchu ihned litovat z lásky k Pánu Bohu a co nejdříve se vyzpovídat.

Největší bohatství – milost posvěcující! Má větší cenu, než peníze, majetek, zdraví a život. Aby Pán Ježíš tuto milost nám získal, zemřel za nás na kříži. Jen ten se může dostat do nebe, kdo umře v milosti posvěcující. Proto si ji vždy zachovej! Také pečuj o to, aby ti milosti posvěcující přibývalo. I nejmenší růst v milosti posvěcující znamená větší čest a slávu Boží i větší radost v nebi po celou věčnost a to má cenu větší, než všechno ostatní na světě! Proto: „Kdo je svatý, posvěť se ještě!“ (Zj 22, 11). Každý večer při zpytování svědomí vzpomeň, zdali ten den jsi mohl vyrůst v milosti posvěcující.