2012-01 37. MILOST POMÁHAJÍCÍ, 38. SVÁTOSTI A SVÁTOSTINY

37. MILOST POMÁHAJÍCÍ

107. Jak nám Duch svatý pomáhá milostí pomáhající?

Duch svatý nám pomáhá milostí pomáhající tak, že nás osvěcuje, povzbuzuje a posiluje, abychom dobré konali a zlého se varovali.

108. Jen komu pomůže milost pomáhající?

Milost pomáhající pomůže jen tomu, kdo ji ochotně přijímá a s ní věrně spolupůsobí.

Duch svatý nám pomáhá. – Hříchem prvotným se rozum lidský zatemnil a vůle se naklonila k zlému. Duch svatý tě osvěcuje a povzbuzuje hlasem svědomí, napomenutím rodičů, slovem Božím, dobrou knihou, dobrým příkladem bližního, výstražnou příhodou. Co ti při tom vlivem Ducha svatého dobrého napadne a k čemu pocítíš chuť, k tomu ti Duch svatý dává sílu. „Vždyˇi to, že chcete, i to, že pak jednáte, působí přece ve vás Bůh, abyste se mu mohli líbit“ (Flp 2, 13). „Všechno mohu v tom, který mi dává sílu“ (Flp 4, 13). Bez milosti pomáhající bys nemohl ani v Boha věřit, ani jeho přikázání zachovávat, ani svých hříchů litovat.

Kdo je ve hříchu těžkém, nemůže bez milosti pomáhající svého hříchu litovat a dosáhnout odpuštění. – Kdo je v milosti posvěcující, nemůže bez milosti pomáhající vykonat dobrý skutek pro nebe záslužný. Je to podobné jak s okem. I kdyby bylo oko sebe bystřejší, nemůže vidět bez světla. Milost posvěcující je jako oko a milost pomáhající je jako světlo, které oko k vidění potřebuje.

Kdo je v milosti posvěcující, potřebuje milosti pomáhající také k tomu, aby mohl přemoci velké pokušení k hříchu. Bez milosti pomáhající by nikdo dlouho nevytrval v milosti posvěcující. Aby nám Bůh dával vždy tolik potřebnou milost pomáhající, musíme se o ni často a vytrvale modlit a na ten úmysl konat různé dobré skutky. Pak ji také dostaneme a v dobrém vytrváme.

Duch svatý pomáhá každému. – Duch svatý uděluje každému tolik milosti pomáhající, kolik ji k spáse potřebuje. „Pojď za mnou,“ uslyšel celník Levi, a z tohoto celníka se stal apoštol svatý Matouš. Totéž slovo řečené bohatému jinochovi zůstalo bez účinku (Mt 9, 9, a 19, 21). Proč? – Oběma lotrům nabízel milost Duch svatý, když na kříži umírali blízko Pána Ježíše. Jeden se obrátil, druhý však té milosti nepřijal. Jestliže zůstal v nekajícnosti a zemřel ve svých hříších, pak byl zavržen vlastní vinou. Odpírat vědomě milosti Boží je hřích proti Duchu svatému. „Jerusaleme, Jerusaleme! Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvoje děti jako shromažďuje kvočna svoje kuřátka pod křídla, ale nechtěli jste“ (Mt 23, 37). „Vy vždycky odporujete Duchu svatému,“ vytýkal zatvrzelým židům jáhen svatý Štěpán (Sk 7, 51). „Bratři, napomínáme vás, abyste nepřijali milost Boží nadarmo“ (2 Kor 6, 1).

Častěji uvaž: Milost Boží je darem nadzemským, nadpřirozeným, nejvzácnějšim! Na první milost pomáhající nemáš práva, ani si ji nemůžeš zasloužit žádným sebelepším skutkem. Bud‘ tedy Pánu Bohu za jeho milost vděčný a važ si jí nade všechno! Další potřebnou milost pomáhající si můžeš vyprosit zvláště dobrou, častou modlitbou, zbožnou účastí na mši svaté, přijímáním svátostí, svátostinami a každým dobrým skutkem. Modli se denně o milost pomáhající a také dělej to, k čemu tě milost pomáhající vede. Sám Bůh ti praví: „Hle, stojím u dveří a klepu (totiž: milostí pomáhající). Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře (to je spolupůsobí s milostí pomáhající), k tomu vejdu (totiž milostí posvěcující) a budu jíst u něho a on u mě“ (Zj 3, 20).

38. SVÁTOSTI A SVÁTOSTINY

109. Co jsou svátosti?

Svátosti jsou posvátné úkony, které ustanovil Pán Ježíš k našemu posvěcení.

110. Kolik věcí náleží ke každé svátosti?

Ke každé svátosti náležejí tři věci: 1. ustanovení od Pána Ježíše; 2. posvátný úkon a 3. milost Boží.

111. Jak se jmenuje sedmero svátostí?

Sedmero svátostí se jmenuje: Křest, biřmování, svátost oltářní, pokání, poslední pomazání, svěcení kněžstva a svátost manželství.

112. Co jsou svátostiny?

Svátostiny jsou posvátné úkony a věci, kterými nás Církev doporučuje ochraně Boží.

Které svátosti lze přijmout jen jednou za celý život? – Jen jednou za celý život lze přijmout křest, biřmování a svěcení kněžstva, protože tyto tři svátosti udělují duši na věky zvláštní trvalou hodnost neboli vtiskují nezrušitelné znamení. Křest činí člověka katolickým křesťanem, biřmování bojovníkem Pána Ježíše a svěcení kněžstva knězem Kristovým. Kdo je pokřtěn, má na duši znamení katolického křesťana, kdo přijal svaté biřmování, má na duši znamení bojovníka Pána Ježíše a kdo přijal svěcení kněžstva, má na duši znamení kněze Kristova. Tato znamení dávají duši zvláštní hodnost a zůstávají v ní trvale buď k větší oslavě, když se nositel té hodnosti dostane do nebe, anebo k většímu zahanbení, když se dostane do pekla.

Svátosti duchovně mrtvých a svátosti duchovně živých. – Křest a svátost pokání se jmenují svátosti duchovně mrtvých, poněvadž udělují milost posvěcující těm, kteří ji do té doby neměli a proto byli pro nebe mrtví. Svátosti duchovně živých jsou: Biřmování, svátost oltářní, poslední pomazání, svěcení kněžstva a svátost manželství. Říkáme jim svátosti duchovně živých, poněvadž k jejich hodnému přijetí se vyžaduje, aby ten, kdo je přijímá, už byl v milosti posvěcující. – Svátosti duchovně živých rozmnožují v duši milost posvěcující a dávají nárok na zvláštní milost pomáhající.

Svátostiny. – Ony posvátné úkony, kterými nás Církev doporučuje ochraně Boží, jsou různá svěcení a žehnání. Věci, kterými nás Církev doporučuje ochraně Boží, jsou: Svěcená voda a různé jiné posvěcené předměty. Svátosti ustanovil Pán Ježíš a je jich sedm, svátostiny ustanovila Církev a je jich více.

Pro službu Boží se světí například osoby řeholní, kostel, oltář, mešní roucho, kalich, zvon, hřbitov, křestní voda, olej křtěnců, nemocných, křižmo a popel. Pro věřící se světí na příklad: Kříž, medailky, růženec, socha, obraz, prsten, voda, křída, hromnice, ratolesti na Květnou neděli, pokrmy a jiné. Při svěcení těchto věcí se kněz modlí, aby Bůh chránil od všeho zlého na duši i na těle ty, kteří budou zbožně používat posvěcených věcí.

K úkonům žehnání náleží také žehnání s Největší svátostí oltářní, požehnání kněžské, požehnání svatoblažejské a úvod křesťanské matky.

Svátosti jsou posvátné prostředky spásy. Proto se k nim také náležitě připravuj! Kdo by vědomě přijal některou svátost nehodné, dopustil by se tím velmi těžkého hříchu – svatokrádeže! Používej s důvěrou a s úctou také svátostin. Zvláště se žehnej svěcenou vodou každý den ráno a večer. Nosívej posvěcený růženec, posvěcenou medailku nebo křížek. Přijdeš-li do styku s knězem a je-li k tomu vhodná příležitost, popros ho, aby ti dal své požehnáni.