2012-06 47. HLAVNÍ ČÁSTI MŠE SVATÉ, 48. MEŠNÍ OBŘADY: PŘÍPRAVNÁ ČÁST MŠE SVATÉ, NEBOLI MŠE SVATÁ KŘTĚNCŮ (KATECHUMENŮ)

47. HLAVNÍ ČÁSTI MŠE SVATÉ

143. Které jsou hlavní části mše svaté?

Hlavní části mše svaté jsou: Obětování, proměňování a přijímání.

Hlavní části mše svaté. – Obětování, proměňování a přijímání byly již v první mši svaté při poslední večeři. Pán Ježíš vzal chléb a víno, proměnil je ve své tělo a ve svou krev a podával apoštolům. Církev přidala k těmto hlavním částem ještě některé obřady. Tyto obřady jsou prastaré a mají hluboký význam.

Obřadní řeč. – Při mši svaté je v obřadu římském řeč latinská. Mezi různými národy se používá řeči mezinárodní. Podobně i Církev má svou řeč mezinárodní a tou je latina. Je to řeč ze staré doby křesťanské, řeč statisíců mučedníků. Bud‘ na tuto řeč hrdý a hled‘ se naučit z této řeči, čeho je třeba, abys rozuměl aspoň některým částem zpívané mše svaté. Latina je jazykem neměnným. Žádný národ jím v této době totiž nemluví. Všechny národy se musejí tomu jazyku naučit a proto není žárlivosti pro používání latinského jazyka. Jedním jazykem se naznačuje, posiluje a utvrzuje jednota Církve na celém světě. Tím jazykem se také naznačuje, že jsou v naší svaté víře tajemství.

Jazyk tento se proto již nemění, kdežto všechny národní jazyky se stále vyvíjejí a mění. Proto mohou zůstat slova posvátných obřadních knih stále táž i po mnoho staletí. Katolík může být kdekoliv na světě na mši svaté a všude se cítí jako doma. V krajích jazykově smíšených se tím předchází sporům. Každý se může modlit, pokud ještě latinu nezná, při mši svaté v duchu spolu s knězem všechny modlitby v řeči mateřské, neboť kniha ke mši svaté (misál) je pro tento účel přeložena téměř do každého jazyka.

Většinu modliteb se modlí kněz tiše, zvláště modlitby důležité. Může být tedy věřícím lhostejno, v jakém jazyku se je kněz modlí, zvláště když důvody pro neměnný latinský jazyk obřadní jsou tak závažné. Víš-li co je mše svatá, budeš také hledět poznat důkladně všechno, co náleží ke mši svaté.

Věřící mají přispívat k tornu, aby všechno bylo v kostele ke mši svaté co nejkrásnější. Je to pro Pána Ježíše, pro něho jen to nejkrásnější. Podle výzdoby kostela se poznává láska věřících k Pánu Ježíši. Hoši mohou přispívat k zvelebení bohoslužeb zbožným přisluhováním jako ministranti a dívky opět péčí o květinovou výzdobu oltářů, případně o prádlo ke mši svaté.

48. MEŠNÍ OBŘADY: PŘÍPRAVNÁ ČÁST MŠE SVATÉ, NEBOLI MŠE SVATÁ KŘTĚNCŮ (KATECHUMENŮ)

144. Co máme činit při stupňové modlitbě?

Při stupňové modlitbě řekneme úmysl, na který chceme mši svatou s knězem obětovat, uděláme kříž a vzbudíme lítost nad hříchy.

145. Co máme činit při evangeliu?

Při evangeliu máme povstat a udělat křížek na čele, na ústech a na prsou na znamení, že chceme učení Pána Ježíše poznávat, vyznávat a zachovávat.

Jak tomu bylo dříve? – Před hlavními částmi mše svaté je nejprve část přípravná. Říkáme jí také mše svatá křtěnců neboli katechumenů, neboť  po mnoho staletí mohli být na této části mše svaté i křtěnci (katechumeni), kteří byli připravováni na svatý křest (po skončení této části museli odejít). Hlavním částem mše svaté s ostatními obřady říkáme mše svatá věřících, poněvadž v oněch křesťanských dobách na těchto částech mše svaté směli být jen věřící, tedy již pokřtění.

1. Modlitba stupňová. – Kněz udělá kříž před stupni oltáře, řekne „Přistoupím k oltáři Božímu“ a modlí se střídavě s ministrantem žalm 42. Potom hluboce skloněn vzbuzuje lítost nad hříchy modlitbou „Confiteor (vyslovuje konfiteor“ (to je „Vyznávám se ...“).

Při modlitbě stupňové řekneme úmysl, na který chceme mši svatou s knězem obětovat, uděláme kříž a vzbudíme lítost nad hříchy.

2. Introit (vstup). – Po modlitbě stupňové kněz vystoupí k oltáři, políbí jej uprostřed a na levé straně oltáře se modlí to, co za dřívějších časů zpívali zpěváci, když biskup v průvodu kněží anebo kněz vcházel k oltáři. Proto se říká této části introit neboli vstup.

3. Kyrie eleison a Christe eleison. – Uprostřed oltáře říká kněz s ministrantem prosbu o smilování: Kyrie eleison – Pane, smiluj se (třikrát), Christe eleison – Kriste, smiluj se (třikrát), Kyrie eleison – Pane, smiluj se (třikrát). – Totéž se modli s knězem i ty!

4. Gloria. – Po Kyrie eleison se kněz modlí každodenně, mimo dny bez svátku, dny kající, smutku a prosebné „Gloria in excelsis Deo“ (to je „Sláva na výsostech Bohu“). Pomodli se při tom aspoň krátký chvalozpěv: „Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky až na věky věků. Amen.“ anebo zpívej (jak se v Českých zemí a Německu stalo zvykem) příslušnou sloku mešní písně.

5. Oremus! – Po Gloria obrací se kněz k lidem a pozdraví je slovy: „Dominus vobiscum (vyslovuje vobiskum)“ (Pán s vámi). Odpovídá se: „Et cum (vyslov kum) spiritu tuo“ (I s duchem tvým). Pak jde kněz k mešní knize a říká: „Oremus“ (Modleme se) a modlí se za všeobecné potřeby Církve.

Odpovídá se: „Amen“ (Staň se). Modli se za své záležitosti a za celou Církev.

6. Epištola. – Epištola (list, dopis) je úryvek z Písma svatého Nového Zákona, nejčastěji z listů svatých apoštolů. Někdy místo epištoly je čtení ze Starého Zákona. Za přečtené slovo Boží se děkuje slovy: „Deo gracias!“ (Bohu díky). Poněvadž se čtou epištoly na levé straně oltáře, říká se této straně „epištolní“. Potom říká kněz Graduale (to je stupňový zpěv před evangeliem).

(Pozn.: V čele presbytáře je oltář a svatostánek, a nad svatostánkem stojí kříž se soškou ukřižovaného Spasitele, který se dívá do chrámu. Ta strana chrámu, která je po pravé ruce této sošky ukřižovaného Spasitele, se nazývá pravou stranou – ač od diváka tváří obráceného k oltáři je nalevo), druhá strana se nazývá levou.)

7. Evangelium. – Po epištole ministrant přenese mešní knihu na stranu pravou a tam čte kněz evangelium. Proto se říká pravé straně oltáře „evangelní“. Evangelium je radostná zvěst o tom, jak Pán Ježíš žil, učil, za nás trpěl a byl oslaven. Při mši svaté čte kněz úryvek z evangelia, tj. buď svatého Matouše, svatého Marka, svatého Lukáše nebo svatého Jana.

Při evangeliu máme povstat a udělat křížek na čele, na ústech a na prsou na znamení, že chceme učení Pána Ježíše poznávat, vyznávat a zachovávat. Při tom můžeme se modlit: „Vstávám, abych ukázal, že si vážím slov Pána Ježíše. A tato slova chci v paměti udržovat (křížek na čele), ústy vyznávat (křížek na ústa) a podle nich se řídit (křížek na prsou).

Povstáním při evangeliu ukazujeme nejen úctu k slovům Pána Ježíše, ale zároveň odhodlání pro něho pracovat. Kněz čte úryvek z evangelia na pravé straně z úcty ke slovu Božímu a přečtený úryvek políbí. Při slavné mši svaté se drží mešní kniha (misál) mezi dvěma světly a okuřuje se kadidlem. Za přečtený úryvek evangelia se děkuje slovy: „Laus tibi (vyslov tybi) Christe“ (Chvála tobě, Kriste).

8. Kredo. – V neděle, svátky Páně, Panny Marie, andělů a svatých církevních učitelů se modlí kněz po evangeliu uprostřed oltáře „Credo (vyslovuje kredo) in unum Deum“ (Věřím v jednoho Boha). Ty se při tom modli „Věřím v Boha“ anebo zpívej příslušnou sloku mešní písně.

Čím je úkon posvátnější, tím lepší musí být i příprava k němu. Mše svatá je úkon nejsvětější, proto i příprava k němu musí být nejdokonalejší. Když jdeš na mši svatou, vzpomeň si, že jdeš na Kalvarii, kde za tebe se obětuje Pán Ježíš. Podle toho se také na mši svatou připravuj a v kostele chovej!