Jak se to dělá po barevných revolucích? Takhle se to dělalo po revoluci hnědé.

Takzvané Benešovy dekrety, tedy soubor právních norem, které ve válečných letech 1940 až 1945 vydával prezident Edvard Beneš, jsou dodnes občas předmětem kritiky, především z řad sdružení odsunutých Němců. Samotného odsunu se žádný dekret přímo netýkal, některé se však podstatným způsobem dotkly obyvatel německé a maďarské národnosti, jejich vztahu k československému státu i jejich majetků.

Jedním z nich je dekret o neplatnosti některých majetkoprávních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů, který byl vydán 19. května před 70 lety.

Dekret stanovil, že "jakékoliv majetkové převody a jakákoliv majetkově-právní jednání, ať se týkají majetku movitého či nemovitého, veřejného či soukromého, jsou neplatná, pokud byla uzavřena po 29. září 1938 pod tlakem okupace nebo národní, rasové nebo politické persekuce". Nad majetkem "osob státně nespolehlivých" zaváděl dekret takzvanou národní správu. Mezi tyto osoby počítal všechny osoby německé nebo maďarské národnosti a dále osoby (i právnické), které vyvíjely činnost, směřující proti státní svrchovanosti Československé republiky a záměrně podporovaly okupanty. Osoby, které mohly hodnověrně prokázat, že byly obětí perzekuce a zůstaly věrné republice, mohly požádal o vynětí majetku z této správy.

Prezident Beneš vydal v londýnském exilu i po svém návratu do země 143 dekretů

O zavedení národní správy rozhodovaly národní výbory. Národní správa neznamenala ještě faktické odnětí vlastnického práva, jen omezení jeho výkonu. Konfiskaci a znárodnění majetku přinesly až další dekrety z roku 1945, například dekret o konfiskaci zemědělského majetku (21. června), o osídlení zemědělské půdy (20. července), znárodňovací dekrety (24. října) a dekret o konfiskaci nepřátelského majetku (25. října).

Českoslovenští představitelé odhadli v prosinci 1945 hodnotu vyvlastněného německého majetku na 300 miliard korun. Podle pařížské reparační dohody mohl být tento majetek zabaven a jeho hodnota odečtena z požadovaných reparací. Československo odhadovalo své reparace na 350 miliard korun.

Prezident Beneš vydal v londýnském exilu i po svém návratu do země 143 dekretů (bez jmenovacích) upravujících zejména prozatímní státní zřízení a záležitosti týkající se správy státu před vytvořením regulérních zákonodárných orgánů. Právo vydávat dekrety s účinností zákona měl vzhledem k tomu, že v době okupace neexistoval legitimní parlament. Tato pravomoc skončila 28. října 1945, kdy se ujalo zákonodárné úlohy Prozatímní národní shromáždění.

Tři miliony Němců a přestřicet tisíc Maďarů

Kontroverzního a často zmiňovaného poválečného odsunu Němců se žádný z dekretů přímo netýkal. Po rozhodnutí postupimské konference vítězných mocností o odsunu Němců z Polska, Maďarska a Československa 2. srpna 1945 Beneš podepsal dekret o odejmutí občanství. Ten stanovil, že Němci a Maďaři, kteří již dříve nabyli německé nebo maďarské občanství, ztratili dnem jeho získání občanství československé. Tím se podle historiků vytvořil předpoklad pro budoucí odsun, během něhož opustilo Československo zhruba tři miliony Němců a přes 30.000 Maďarů.

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Pred-70-lety-byl-dan-majetek-nepratel-a-zradcu-pod-narodni-spravu-375453