16.07.2011 13:23

Manipulace parlamentních voleb pravdou a láskou 8. a 9. června 1990, aféra Bartončík

Motto: Role zcela spontánních procesů byla mnohem vyšší, než si leckdo uvědomuje. Proto naštěstí dějiny nelze tak snadno řídit (Ladislav Jakl, tajemník presidenta České republiky, 4. 7. 2011).

Po listopadovém převratu jsme se všichni těšili na skutečně svobodné volby založené na principu pluralitní demokracie a více politických stranách. Pokud ovšem nějaké demokratické strany vznikaly, byla snaha je okamžitě je pacifikovat začleněním do nové „Národní fronty“, do Občanského fóra. Pokud se některá strana nechtěla podřídit, měli okamžitě její představitelé možnost poznat novou totalitní tvář tohoto hnutí, nejrůznější pokusy o vyhrožování a zastrašování; osobně jsem to poznal jako obvodní koordinátor Strany zelených v Praze 5.

Pod Mussoliniho heslem „strany jsou pro straníky, OF je pro všechny“ se do voleb hrnulo nové hnutí zaštítěné falešným populismem hesla „Václav Havel - záruka svobodných voleb“. Ve skutečnosti právě on byl iniciátorem nezákonné manipulace, která „svobodný“ charakter těchto voleb popřela. Manipulace, která vyvrcholila projevem nelidskosti dokazujícího, že charakter nastupujícího režimu je z hlediska humanity a lidských práv stejný jako charakter režimu předchozího.

Období těsně před volbami bylo ovlivněno tzv. „bojem o vnitro“, jak situaci charakterizoval nadpis článku z Mladého světa. Konkrétně spory mezi ministrem vnitra JUDr. Richardem Sachrem a jeho prvním náměstkem Janem Rumlem byly vnějším projevem střetu zájmů dvou stran; hlavním cílem představitelů OF a Jana Rumla bylo utajit kompromitující materiály z 50. let, kdy mnozí exponenti nového režimu či jejich příbuzní zaujímali vysoké funkce v KSČ a ve státě, či kompromitující informace spojené se vznikem a činností Charty 77 a podobných „disidentských“ organizací.

Typickým projevem těchto sporů byl 31. května útok fašistické bojůvky aktivistů organizace HOS na sekretariát nejsilnější demokratické a nekomunistické politické strany, Československé strany lidové (ČSL), součásti volební koalice Křesťansko demokratická unie (KDU). Citujme podle deníku ČSL Lidové demokracie (dále LD) z 2. června z článku „Násilí jako volební argument“ svědectví přímých účastníků: Jejich vystupování připomínalo fašistickou bojůvku“ říká jedna z pracovnic kanceláře. „Napadli našeho vrátného, pětašedesátiletého pána. Náměstka generálního sekretáře div neuškrtili vlastní kravatou.“ Vskutku originální projev sametu!

V úterý 5. června byl předseda ČSL, poslanec odstupujícího Federálního shromáždění chráněný poslaneckou imunitou a předseda Sněmovny lidu Federálního Shromáždění dr. Josef Bartončík (nar. 18. 3. 1943 v Pozlovicích) pozván na koberec k prezidentu republiky Václavu Havlovi (nar. 5. 10. 1936 v Praze). Pod pohrůžkou zveřejnění určitých skutečností byl na něho činěn nátlak, aby odstoupil z kandidátky. Podle prohlášení Václava Havla z 9. června: „Josef Bartončík mi dal určitý slib, který nedodržel. Našemu hovoru byl přítomen můj poradce Jiří Křižan (nar. 26. října 1941 ve Valašském Meziříčí), který je připraven v sobotu ve 14 hodin vydat o celé záležitosti svědectví.

Ke svému jednání, jakož i k tomu, co činím tímto prohlášením, se cítím být zavázán úkolem, který jsem přijal při své volbě presidentem ČSFR, totiž garantovat svobodu voleb a chránit demokratický étos demokratických změn v naší zemi.“ Přesně jako to komentovala LD několik dní předtím: „Ti, kdo se ohánějí smyslem pro demokracii a hovoří sami o sobě jako o jejím garantu, začínají kopat její hrob.“

Po přijetí u „humanisty“ Havla se postižený JUDr. Bartončík zdravotně zhroutil. Podle zprávy podepsané třemi význačnými lékaři „JUDr. Josef Bartončík … byl dne 5. června 1990 přijat na koronární jednotku Fakultní nemocnice 2 s poliklinikou v Praze 2 pro podezření na srdeční onemocnění. Toto podezření objektivní vyšetření potvrdilo.“ Zpráva byla publikována 8. června ráno v LD, samotný fakt hospitalizace byl znám odpovědným činitelům již ve středu, proto věděli že jednají s člověkem jehož život je vážně ohrožen.

Podle LD z 8. června „ve středu, druhý den po hospitalizaci, obdrželo vedení ČSL následující zprávu: při náhodném setkání generálního prokurátora ČR dr. Rychetského a člena ÚV ČSL ing. Motyčky oznámil dr. Rychetský, že na dr. Bartončíka je držen materiál, na jehož základě je nutné, aby dr. Bartončík odstoupil ze všech funkcí a odešel z politického života.

Přítomní členové vedení ČSL zaujali stanovisko, že pokud nemají bližší informace, považují tento způsob za určitý druh vydírání.

Podle platného volebního zákona byla po dobu voleb a 48 hodin před nimi (tj. od středy 6. června od 14 hodin) jakákoliv předvolební propaganda zakázána. Přesto došlo 6. června večer k události, kterou výstižně popisuje článek „Gangsterské metody v politické praxi“ z LD ve čtvrtek 7. června: „Konsternovaní televizní diváci se ve středu dověděli politickou senzaci: předseda ČSL JUDr. Josef Bartončík, místopředseda Parlamentu, prý nemá pro svoji funkci mravní kvalifikaci. Zjistil to - a vyhlásil do světa - náměstek federálního ministra vnitra Jan Ruml, v jehož kompetenci je řízení Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie FMV. Demonstroval tak demokracii zvlášť výstižně - takovou demokracii, jíž komunisté předváděli po celá desetiletí své vlády. Oni totiž také srdečně kašlali na jakékoliv dohody, na mravnost a slušnost. Vše pro vítězství socialismu.

. . . . .

Televize ukázala v poslední době některé záběry z totalitního režimu. Metody nejsou zcela stejné, dnes nejde někoho donutit k doznání bitím. Ale určité prvky jsou stejné. Metody gangsterů uplatněné v politice mívají zpravidla úspěch jen dočasný - viz Stalin či Gottwald, ony modly, jímž se klaněli mnozí z dnešních demokratů.

Uveďme ještě prohlášení uveřejněné 7. června v LD: Vedení Československé strany lidové vydává prohlášení ke sdělení náměstka federálního ministra vnitra Jana Rumla, které bylo zveřejněno v Československé televizi 6. 6. v televizních novinách.

Prohlášení náměstka Jana Rumla je cílevědomě načasováno jako součást předvolební kampaně, která už skončila. V tomto činu spatřujeme hrubé porušení volebního zákona. Chápeme ji jako vyvrcholení všech předcházejících útoků ve sdělovacích prostředcích včetně fyzického napadení pracovníků sekretariátu ÚV ČSL. Vedení Československé strany lidové očekává, že náměstek federálního ministra vnitra Jan Ruml předloží nezvratné důkazy, které jednoznačně dokáží jeho tvrzení a současně také vyloučí, že údaje mohly být v předcházejícím období kýmkoliv zfalšovány nebo podloženy.

. . . . .

Československá strana lidová podává trestní oznámení na náměstka federálního ministra vnitra Jana Rumla pro porušení volebního zákona.

Pro úplnost ještě uveďme prohlášení předsedy koaličního partnera ČSL Křesťansko demokratické strany Václava Bendy: Upozornil také na pověsti, které kolují po Praze, že OF vyšlo z lustrací mimořádně nepříznivě. Někteří lidé tak dávají útok Jana Rumla do souvislosti s těmito nepříznivými výsledky OF. Jedná se o lustrace kandidátů v parlamentních volbách. Podle sdělení generálního sekretariátu ČSL „v provedené lustraci, za kterou odpovídá pan náměstek Ruml, osoba dr. Bartončíka uvedena nebyla.“ V právním státě je takové úřední osvědčení oficiálně platné a není tak snadno zpochybnitelné, veřejný činitel který by je bezdůvodně napadl by byl pohnán k trestní zodpovědnosti.

Jak hodnotila útok na dr. Bartončíka volební komise? Ústřední volební komise konstatuje, že uveřejněné prohlášení p. Jana Rumla, náměstka federálního ministra vnitra, o panu JUDr. J. Bartončíkovi v masových sdělovacích prostředcích prostřednictvím ČTK je hrubým porušením § 27 odst. 7 zákona č. 47/1990 Sb., o volbách do federálního shromáždění, podle kterého 48 hodin před zahájením voleb je zakázána volební agitace pro politické strany slovem, písmem, zvukem a obrazem ve státních veřejných sdělovacích prostředcích.

Přesná dikce § 27 odst. 7 volebního zákona zní:

(7) V době 48 hodin před zahájením voleb a v den voleb je zakázána volební agitace pro politické strany a je zakázáno zveřejňování údajů, které by mohly poškodit politickou stranu nebo kandidáta, a to slovem, písmem, zvukem a obrazem ve veřejných informačních prostředcích, v budovách, kde sídlí okrskové volební komise, a v jejich bezprostředním okolí. Zveřejňovat výsledky předvolebních průzkumů veřejného mínění je dovoleno nejvýše do sedmého dne přede dnem voleb.

Po skončení voleb žádné skutečné důkazy předloženy nebyly. Tři bandité, náměstek ministerstva vnitra Jan Ruml (nar. 5. března 1953 v Praze), generální prokurátor Pavel Rychetský (nar. 17. 8. 1943 v Praze) a mluvčí presidenta republiky Michael Žantovský (nar. 3. 1. 1948 v Praze) neváhali zaútočit na tohoto bezbranného člověka a v přímém televizním přenosu potvrdili údajné ověření vysloveného podezření na základě tzv. registru svazků a problematickém svědectví spolupracovníka StB JUDr. Miroslava Machatého (nar. 5. června 1944). Materiálu, který byl dále využit v tzv. lustračním zákoně a při následujících soudních sporech byla mnohá na něm založená obvinění zrušena. Těžko říct, zda díky nespolehlivosti materiálu nebo problematické „nezávislosti“ soudu; existují dokonce lidé, kteří vlastní pozitivní i negativní lustrační osvědčení, takže takový materiál se k ničemu jinému než manipulaci voleb a útok proti momentálně bezbrannému člověku použít nedá.

Stojí za zmínku, že podle téhož materiálu spolupracoval s StB i jeden z aktérů tohoto zločinu, pan Václav Havel. Jeden z těch, kteří prohlašují, že tzv. lustrační zákon 451/1991 Sb. je porušením lidských práv. Čím je potom tento nelidský zločin, na kterém se osobně podílel?

V konečném protokolu konstatuje volební komise nedodržení volebních zákonů ze strany státních sdělovacích prostředků. Podle prohlášení ČSL ze stejného úhlu by měla podle stížnosti ČSL být posouzena prohlášení presidenta Václava Havla k případu J. Bartončíka, která ve svých důsledcích působí obdobně. Československá strana lidová dále žádá Ústřední volební komisi, aby ze všech případů hrubého porušení volebních zákonů, zvláště z případu stanoviska náměstka federálního ministra vnitra J. Rumla, vyvodila proti odpovědným osobám ty nejpřísnější důsledky. To ovšem v totalitním státě nebývá zvykem.

Zažil jsem nedlouho potom podobnou zdravotní příhodu jako dr. Bartončík, dokonce jsem tvrdě narazil na tehdejší tvrdou realitu (ne na politiku, ale na špatný stav zdravotnictví), proto si plně dovedu představit naprostou bezmocnost člověka v této situaci, kdy každá komplikace mu působí nesmírné duševní a často i fyzické utrpení. Nehledě na to, že může přímo ohrozit zdraví a život postiženého. Proto mám pro dr. Bartončíka plné pochopení.

V právním státě nelze občana potrestat bez soudu. Konečně Mezinárodní pakt o občanských a politických právech říká v článku 14 odst. (1): Každý má úplně stejné právo, aby byl spravedlivě a veřejně vyslechnut nezávislým a nestranným soudem, který rozhoduje buď o jeho právech a povinnostech, nebo o jakémkoliv trestním obvinění vzneseném proti němu. Konečně právo být volen je nezadatelné a nezcizitelné právo každého, které nelze omezit nějakým lustračním zákonem či jiným právním předpisem ani aktem násilí vládnoucí garnitury.

Jak to vypadalo v případě Bartončík? Dovolím si ocitovat JUDr. Michala Lakatoše z Ústavu státu a práva ČSAV podle LD z 10 června: „Pan náměstek Ruml to vzal z jedné vody načisto. údajně zjistil nějaké skutečnosti, poté vykonal nad dr. Bartončíkem soud a obrazně řečeno ho i popravil.“ Jako za časů Čingischána! A to pořád žvaníme o vstupu do Evropy!

K ilustraci humanitárně etické stránky věci ještě ocituji z článku „Hlas lékaře“, který publikoval MUDr. Jiří Pešl v LD dne 11. června 1990:

Prohlášení bylo vysíláno v době, kdy už vedení ČSL nemohlo legálně odvolat dr. Bartončíka z kandidatury, nemělo tedy jiný politický smysl. Vedení ČSL nemohlo naléhat na pacienta s čerstvým infarktem myokardu, aby odstoupil z kandidatury bez rizika stresu a tím i druhého infarktu s eventuálně smrtelným zakončením. Jako lékař bych takový postup jednoznačně zakázal. …

Pan J. Ruml a ostatní si toho byli vědomi a přesto jednali s vědomím všech zdravotních důsledků. Tato představa mne děsí ještě více. Jako lékař soudím, že tato skandalizace - bez ohledu na vinu pana doktora Bartončíka - … by mohla vést k recidivě infarktu, což by se mohlo rovnat rozsudku smrti. Ten jsme však jako humanisté zrušili. V civilizované zemi může vynést takový rozsudek jen soud. Nikdo se nemůže vymlouvat, že o závažnosti stavu dr. Bartončíka nevěděl alespoň 9. června do 14 hodin.

Lze potom protestovat, když je tento hrůzný čin posuzován podobně jako zločiny z nacistických koncentračních táborů nebo komunistů z padesátých let?

Jak toto exemplární porušení těch nejelementárnějších pravidel lidskosti klasifikovat? Podívejme se na dokumenty OSN. Článek (1) úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání obsahuje tuto definici:

Pro účely této Úmluvy výraz „mučení“ znamená jakékoliv jednání, jímž je člověku úmyslně působena silná bolest nebo tělesné či duševní utrpení s cílem získat od něho nebo od třetí osoby informace nebo přiznání, potrestat jej za jednání, jehož se dopustil on nebo třetí osoba nebo z něhož jsou podezřelí, nebo s cílem zastrašit nebo přinutit jej nebo třetí osobu nebo z jakéhokoliv důvodu založeného na diskriminaci jakéhokoliv druhu, když taková bolest nebo utrpení jsou působeny veřejným činitelem nebo jinou osobou jednající z úředního pověření nebo z jejich podnětu či s jejich výslovným nebo tichým souhlasem. Toto vymezení nezahrnuje bolest nebo utrpení, které vznikají pouze v důsledku zákonných sankcí, jsou od těchto sankcí neoddělitelné nebo jsou jimi vyvolány náhodou.

Zmíněná akce je tedy nesporně překročením citované mezinárodní úmluvy. Nelze asi vinit Václava Havla z úmyslu ohrozit zdraví a život dr. Bartončíka při jeho prvotním obvinění (i když i takové domněnky jsem zaslechl v souvislosti s podobnou smrtí moravského vlastence doc. Boleslava Bárty), ale nelidský útok na postiženého člověka je zjevným naplněním citovaného článku. Obvyklá námitka při takovém obvinění bývá, že první „svobodné volby“ po převratu byly tak výjimečnou okolností, že takovou akci ospravedlňují. Takový argument by umožňoval pochopit, i když ne ospravedlnit, útok na představitele bývalého režimu, například funkcionáře KSČ, ale ne na představitele nejsilnější nekomunistické strany. Takový útok lze chápat pouze jako prostředek nevybíravého boje nové vrchnosti o moc, navíc právě v takovém okamžiku je důležité, aby volby byly skutečně svobodné. Konečně podívejme, jak se na použití takových nelidských prostředků dívá článek 2 odstavec (2) citované úmluvy:

Žádné výjimečné okolnosti, ať jsou jakéhokoliv druhu, buď válečný stav nebo hrozba války, vnitropolitická nestabilita nebo jakákoliv mimořádná situace, nemohou sloužit k ospravedlnění mučení.

Další námitkou bývá omluva některých pachatelů tohoto nelidského zločinu, že jednali na přímý rozkaz nadřízených. Na takový případ pamatuje odstavec (3) citovaného článku úmluvy:

Nařízení nadřízeného činitele nebo orgánu státní moci nemůže sloužit k ospravedlnění mučení.

Poslední dobou je často lustrační zákon předkládán jako příklad politické diskriminace a porušování lidských práv. Často právě těmi, kteří se podíleli na té nejkřiklavější „lustrační“ aféře, na případu Bartončík. Zřejmě cit těch největších zastánců lidských práv v minulosti pro realitu a skutečný význam tohoto pojmu zcela chybí.

Nutnou podmínkou zabraňující opakování tohoto činu je odsouzení jeho pachatelů skutečně nezávislým soudem, podobným, jako byl Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku nebo současný tribunál posuzující válečné zločiny v bývalé Jugoslávii. Co udělá Česká republika pro postavení jeho pachatelů před podobný tribunál?

http://jirisoler.tripod.com/klauslp.html

—————

Zpět


Po půl roce dokázáno
Čtěte jeho maily

Zničil Českou republiku

na příkaz shora
pomocí migrantů.

Zločince smích přejde.


Západní civilizaci nezničí ti zlí, ale dobří. Se zlými si dobří vždycky poradili. Ale s dobrými, kteří jsou v omylu a kteří si jen myslí, že konají dobro, ale ve skutečnosti konají zlo, si tato civilizace poradit neumí a tito dobří ji zničí. A nejde jen o nadpřirozené skutečnosti, kde jsou tito dobří v omylu a tak páchají zlo (Hus – husité, Luther – protestanti, Rahner – ekumenici). Předsudečné omyly dobrých se tragicky projevují i v záležitostech pozemských. Kolik je jen negativních předsudků vůči Rusku, kolik jen positivních předsudků o USA a EU! Kolik je jen negativních předsudků o katolickém státě a positivních předsudků o této atheistické civilizaci! Dobří, kteří žijí v předsudečných omylech, jsou nejnebezpečnějšími škůdci západní civilizace. I Desatero, podle svého výkladu, dodržují, a rozvracejí společnost. Dobří jsou bez hříchu a zničí svět.