15.03.2015 15:19

O kráse dnešního Ruska pod Putinovým vedením

V Rusku se začalo dít něco pozoruhodného a překvapivého. Místo toho, aby se Rusko cítilo ponížené a v depresi, dalo do pohybu něco, co bychom mohli nazvat jistým druhem renesance, znovuzrozením národa. Děje se tak navzdory či právě proto, že Západ vedený takzvanými neokonzervativci z Washingtonu se pokouší o vše možné, včetně ukrajinské války na jeho prahu, dosažení kolapsu ruské ekonomiky, ponižování Putina a vykreslování Rusů pouze v černých barvách. Rusko v tomto procesu znovu nachází kladné stránky své kultury, svého lidu a své země, které byly dlouho zapomenuty nebo potlačeny.

Moje první návštěva Ruska se udála před více než dvaceti lety, v květnu 1994. Byl jsem pozván jedním moskevským ekonomickým think-tankem, abych pronesl nějaké kritické poznámky o MMF. Měl jsem pak dojem, že kdysi skvělí lidé byli poníženi a ztrácejí poslední zbytky své životní energie. Po širokých moskevských bulvárech uháněli mafiáni ve zbrusu nových limuzinách značky Mercedes 600 s tmavými okny a bez poznávacích značek. Všude panovalo bezpráví, od Američany podporovaného prezidenta Jelcina až do krámku v zapadlé ulici. „Harvardští hoši”, jako jsou Jeffrey Sachs, Anders Aaslund a George Soros, se snažili po celém městě vyčenichat nové způsoby, jak zenužít a vydrancovat Rusko pod nálepkou „šokové terapie” a „tržně orientovaných reforem”, což jsou jen jiné výrazy pro „vydejte nám všechno vaše rodinné stříbro”.

Počet lidských obětí traumatu z totálního kolapsu života v Rusku po listopadu 1989 byl ohromující. Dalo se to každý den vycítit z očí Rusů v ulicích Moskvy – taxikářů, matek na nákupech, obyčejných Rusů.

Dnes, asi o dvě desetiletí později, je Rusko opět v konfliktu s nepřítelem ze Západu, s NATO, které se jej pokouší nejen ponížit, ale opravdu zničit jako funkční stát, protože pouze Rusko je schopné zkřížit plány těch západních elit, které jsou za válkami na Ukrajině, v Sýrii, Libyi, Iráku, Afghánistánu, ale i v Africe a Jižní Americe.

Při mých nedávných návštěvách Ruska v minulém roce, stejně jako v mnoha diskusích s různými svými známými z Ruska necítím depresi, ale spíše nový pocit hrdosti, odhodlání, jisté znovuzrození něčeho, co bylo již dlouho skryto.

Bumerang sankcí

Vezměte si jen sankční válku, ke které Obamova vláda přinutila Německo, Francii a ostatní neochotné státy EU. Oddělení amerického ministerstva financí pro finanční válku atakovalo rubl. Zkorumpované ratingové agentury z Wall Streetu, jež jsou pod vlivem Washingtonu, snížily ohodnocení ruského státního dluhu na úroveň „odpadu”. Saúdové v součinnosti s Washingtonem způsobili volný pád cen ropy. Chaos na Ukrajině a sabotáž ruského Jižního proudu ze strany EU, to vše mělo vyděšené Rusko srazit na kolena. Nestalo se tak.

Již dříve jsme podrobně informovali o tom, že Putin a rostoucí počet vlivných ruských průmyslníků, z nichž někteří jsou titíž, kteří před několika lety uprchli ze svých londýnských nóbl rezidencí, se rozhodli postavit se na odpor a bojovat za budoucnost Ruska jako suverénního státu. Ouvej! To se nemělo stát v globalizovaném světě rozpouštění národních států. Národní hrdost už byla považována za stejný relikt minulosti jako zlato. V dnešním Rusku to však neplatí.

22. února, při prvním výročí nehorázného převratu, který Spojené státy zorganizovaly v Kyjevě a jímž instalovali k moci samozvaný režim samozvaných neonacistů, kriminálníků a údajného scientologa, premiéra Jaceňuka, protežovaného americkým ministerstvem zahraničí, se konala v centru Moskvy demonstrace. Účastnilo se jí odhadem 35 000 až 50 000 lidí – studentů, učitelů, důchodců, dokonce prokremelských motorkářů. Neprotestovali proti Putinovi za to, že svou neústupností proti požadavkům Washingtonu a EU způsobil ekonomické sankce. Protestovali proti nestydaté intevenci USA a EU na Ukrajině. Nazvali svůj protest jako „Antimajdan”. Byl zorganizován na podkladě jedné z mnoha spontánních reakcí občanů na zvěrstva, které vidí na svých hranicích. Internetové satirické politické blogy mají legraci z komické Jen Psaki, která až do minulého týdne zmateně vykonávala funkci tiskové mluvčí amerického ministerstva zahraničí.

Dokonce ani evidentní operace pod cizí vlajkou v londýnských Financial Times a Západem ovládaných médiích, jejichž cílem bylo obvinit Putina z „vytváření klimatu paranoie, které způsobilo” vraždu Borise Němcova, nebyly brány vážně. Triky Západu v dnešním Rusku nefungují.

A pohleďme na americké a eurounijní sankce. Místo oslabení důvěry v Putina způsobily, že dříve apolitičtí běžní Rusové začali podporovat svého prezidenta, který se v průzkumech veřejného mínění drží nad 80% hranicí popularity. Nedávný průzkum nezávislého centra Levada zjistil, že 81 % Rusů má záporný postoj ke Spojeným státům, což je nejvyšší číslo od raných 90. let, tedy od Jelcinova období „šokové terapie”. A 71 % Rusů má negativní postoj k EU.

Renesance, o níž hovořím, je zřejmá nejenom v demonstracích nebo průzkumech. Spojenými státy iniciovaná válka na Ukrajině způsobila od března 2014 humanitární katastrofu, jednu z těch, jež jsou Amerikou řízenými německými i ostatními západními masmédii ignorována. Více než milion ukrajinských občanů, kteří již ztratili své domovy nebo jsou v hrůze před jejich zničením v Amerikou vyprovokovaném krveprolití, jež se šíří Ukrajinou, našlo svůj azyl v Rusku. Podle všech informací byli přivítáni jako bratři. Je to lidská reakce, která má mezi ruským obyvatelstvem velký ohlas. Zázraky YouTube a videozáznamů z chytrých mobilních telefonů způsobily, že Rusové si plně uvědomují pravdu o americké válce na východní Ukrajině. Poprvé za dlouhé roky se Rusové stali politicky citlivými, protože si uvědomili, že některé kruhy na Západě je jednoduše chtějí zničit, protože se odmítli stát vazaly čím dál šílenějšího Washingtonu.

A tak se stalo, že ruská vláda nekapitulovala v rublové měnové válce proti americkému ministerstvu financí spojené s hrozbami, že ruským bankám bude odepřen přístup k mezinárodnímu bankovnímu clearingovému systému SWIFT, což je něco, co se podobá válečnému aktu. Místo toho 16. února zveřejnila, že dokončila svoji vlastní clearingovou síť, v níž je zapojeno 91 domácích bankovních institucí. Tento systém umožňuje, aby ruské komerční banky mohly bez problémů komunikovat s ruskou centrální bankou.

Funguje uvnitř Ruska mezi bankami, jež by jinak i na domácím trhu utrpěly odstřižením od systému SWIFT. Rusko vstoupilo do bruselského soukromého systému SWIFT poté, co v roce 1989 padla Berlínská zeď. Dnes jsou ruské banky jeho druhým největším uživatelem. Nový systém funguje zatím jen uvnitř Ruska. Je nutné se ochránit proti odstřižení od systému SWIFT, ale nestačí to. Dalším diskutovaným krokem je společný rusko-čínský mezibankovní clearing nezávislý na systému SWIFT a Washingtonu. Už se na něm pracuje.

Den poté, co bylo zveřejněno, že ruská alternativa systému SWIFT je funkční, řekl čínský náměstek ministra zahraničí Čcheng kuo-pching, že Čína vybuduje své strategické partnerství ve finančnictví, kosmonautice, letectví a „pozdvihne obchodní spolupráci na novou úroveň.” Dodal, že Čína plánuje prohloubit spolupráci s Ruskem ve finanční oblasti. Ruský místopředseda vlády Igor Šuvalov v lednu řekl, že s Čínou byly dojednány platby v národních měnách, dedolarizace obchodu. Čína si uvědomuje, že pokud Rusko zkolabuje, bude ona další na řadě. Krachující říše dělají zoufalé věci, aby přežily.

Rusové si také uvědomují, že jejich vrcholní představitelé bezprecedentním způsobem usilují o vybudování alternativy toho, co vnímají jako amorální a zkrachovalý americký svět. Pro většinu Rusů byla dostatečným varováním dekáda chudoby, chaosu a odříkání Jelcinovy éry 90. let. Vědí, jaké by je čekalo podřízení, kdyby se ruští lídři opět začali kurvit s americkými bankami a korporacemi, k čemuž směřovala snaha Hillary Clintonové při nechvalně známém „resetu” americko-ruských vztahů v době, kdy prezidentem Ruska byl Medveděv. Rusové vědí, co Spojené státy udělaly na sousední Ukrajině, kde se Natalia Jaresko, Američanka, bývalá zaměstnankyně amerického ministerstva zahraničí stala ministryní financí.

Rusko a její vrcholní představitelé se nebudou třást za kremelskými zdmi. Odlévají kostru nového ekonomického řádu, který má potenciál transformovat svět po probíhajícím krachu dolarového systému. Moskva a Peking nedávno oznámily to, o čem jsem spekuloval v předchozích článcích, svůj projekt na vytvoření společné alternativy amerického monopolu ratingových agentur Moody’s, S&P and Fitch. Putin při svých cestách po světě šokoval svět svými návrhy. Rusko se k nelibosti Victorie Nulandové a dalších mezinárodních páriů z Washingtonu rozvíjí jako země, která má odvahu říci jim jasné „Ne!”.

Ruský prezident byl na Kypru, kde byla projednána možnost kotvení ruského námořnictva, i v Egyptě, kde jej vřele přivítal generál al-Sísí a společně spolu diskutovali významnou hospodářskou a jinou spolupráci. Na konci minulého roku se Rusko a ostatní státy BRICS dohodly na založení infrastrukturní banky se základním kapitálem 100 mld. USD, která odsune Světovou banku řízenou Spojenými státy na druhou kolej.

Zvláštní lidská stránka

Pro mě je však srdeční záležitostí této ruské renesance generace lidí kolem čtyřiceti let – generace mladých, vysoce inteligentních lidí, která má zkušenost jak se zkažeností sovětské komunistické byrokracie, tak s prázdným a nadutým světem „kapitalismu volného trhu” pod americkým vedením. Dále v textu uvedu několik konkrétních příkladů vybraných z mnoha Rusů, se kterými jsem se seznámil v posledních letech.

Na této generaci považuji za jedinečné, že jsou „hybridní” generací. Vzdělání, které dostali ve školách a na univerzitách, bylo stále ještě vedeno podle klasické ruské vědy. Té klasické ruské vědy, která, jak jsem si ověřil v mnoha diskusích se svými přáteli mezi ruskými vědci, měla kvalitu téměř nedosažitelnou na pragmatickém Západě. Americký profesor fyziky z MIT, který učil na moskevských univerzitách na počátku 90. let minulého století, mi řekl:

„Ruský student přírodních věd, který nastupuje do prvního ročníku na univerzitu, má za sebou čtyři roky studia biologie, chemie, fyziky, umí integrální a diferenciální počet, zná geometrii ... začínají vysokoškolské studium na úrovni srovnatelné s americkým doktorandským studiem.”

Tito lidé vyrůstali v Rusku, kde bylo běžné, že se mladé dívky učí klasický balet nebo tanec, že se všechny děti učí hrát na hudební nástroj, sportovat, malovat. Podobalo se to klasickému řeckému vzdělání v dobách Sókrata nebo v Německu v 19. století. Tyto základy, které existovaly v amerických školách do 50. let minulého století, byly zcela opuštěny v letech osmdesátých. Americký průmysl po americkém školství požadoval poslušné „pitomečky”, kteří nekladou žádné otázky.

Ruská biologie, matematika, fyzika, astrofyzika, geofyzika – všechny tyto vědecké disciplíny dosáhly vysoké kvality dlouho předtím, než tato kvalita zmizela z americké vědy. Vím to, protože jsem vyrůstal na konci 50. let, během tzv. „šoku ze Sputniku”, kdy nám jako středoškolákům říkali, že musíme pracovat dvakrát usilovněji, abychom „dohnali Rusy”. Bylo v tom semínko pravdy, ale rozdíl nebyl v neochotě amerických studentů těžce pracovat. V těch dnech jsme pracovali a studovali opravdu tvrdě. Výhodou na druhé straně však byla kvalita ruského vzdělávání v přírodních vědách.

Především šlo o to, že výuka ve vědách byla v Rusku a Sovětském svazu silně ovlivněna německým vzdělávacím systémem 19. století, tzv. Humboldtovými reformami, jejichž autorem byl Alexander von Humboldt a jeho následovníci.

Silné vazby ruského školství na klasickou německou kulturu 19. století jdou hluboko, sahají až do dob cara Alexandra II., který v roce 1861 osvobodil nevolníky po vzoru svého přítele Abrahama Lincolna. Tyto vazby k německé klasické kultuře se později ještě více utužily, především za cara Mikuláše II., před Rusko-japonskou válkou, kdy byl skvělý Sergej Witte postupně ministrem dopravy, ministrem financí a ministerským předsedou, a to až do té doby, než ho intriky Západu přinutily rezignovat. Witte přeložil do ruštiny díla německého národohospodáře Friedricha Lista, skvělého oponenta anglického ekonoma Adama Smithe. Před zahraničními a domácími intrikami, jež zmanipulovaly cara do katastrofálního protiněmeckého anglo-ruského paktu z roku 1907, který umožnil Anglii válčit v roce 1914, považoval ruský stát německý klasický systém za nadřazený britskému empirismu a redukcionismu.

Mnohokrát jsem se ptal Rusů narozených v 80. letech minulého století, proč se vracejí pracovat zpět do Ruska poté, co žili ve Spojených státech. Vždy odpovídali víceméně takto: „Školství v USA bylo tak nudné, demotivující ... američtí studenti byli tak povrchní, vůbec nepřemýšleli o ničem za hranicemi USA... kvůli těmto problémům jsem se rozhodl vrátit domů a pomoci s budováním nového Ruska...”

Některé osobní příklady dokreslují to, co jsem zjistil: Irina odešla se svými rodiči do Oregonu na začátku 90. let. Její otec měl vysoké postavení v sovětské armádě. Po kolapsu Sovětského svazu odešel do důchodu a chtěl se dostat pryč z Ruska, od vzpomínek na války, aby si prožil poslední roky svého života v míru v Oregonu. Jeho dcera tam vyrůstala, studovala na vysoké škole a nakonce si uvědomila, že by mohla být mnohem více sama sebou v Rusku, kde je dnes známou novinářkou, která podává zpravodajství z Amerikou podnícených válek v Sýrii i jinde, včetně Ukrajiny, čímž odvážně přispívá ke světovému míru.

Konstantin odjel do Spojených států pracovat jako mladý novinář, kde na filmové katedře v New Yorku získal magisterský titul. Přesto se rozhodl vrátit do Ruska, kde natáčí cenné televizní dokumenty o nebezpečí GMO a dalších důležitých tématech. Anton zůstal v Rusku, kde se zabýval publikováním vědeckých a komerčních statí a využil svých znalostí IT k založení vlastního nakladatelství. Dmitrij, který učil fyziku na prestižní německé univerzitě, se vrátil do rodného Petrohradu, kde se stal profesorem. Jeho manželka, také fyzička, překládá a spravuje internetové stránky v ruštině. Do ruštiny přeložila také několik mých knih.

Všichni tito mí ruští známí, kterým je kolem 40 let, mají společné to, že se narodili v době, kdy byly stále ještě viditelné pozůstatky starého sovětského Ruska, v dobrém i zlém, ale dospěli až po roce 1991. Tato generace vnímá vývoj, pokrok a změny ve svém životě, což se ukazuje jako velmi cenné při jejich snaze vytvářet budoucnost Ruska. Jsou také prostřednictvím svých rodin či raného dětství zakořeněni ve starém Rusku, stejně jako Vladimír Putin, a uvědomují si realitu minulého i současného.

Teď se tato generace kvůli drzé a barbarské politice Washingtonu proti Rusku poohlíží po opravdových hodnotách. Uvědomují si, že tupá byrokratická nemohoucnost Stalinova dědictví byla v sovětském období smrtící. A uvědomují si také, že mají jedinečnou šanci formovat nové dynamické Rusko 21. století, které nebude založeno na právě teď dodělávajícím „Americkém století” Henry Luceho a F. D. Roosevelta.

Toto je pro mě podstata vznikající renesance ducha mezi Rusy, která mi dává velkou naději do budoucna. A dovolte poslední poznámku – byla to politika tzv. bohů mamonu, bankéřů v Londýně a New Yorku, přinejmenším od atentátu na cara Alexandra II. v roce 1881, která měla zabránit mírovému a prosperujícímu spojenectví mezi Německem a Ruskem. Hlavním cílem ukrajinské války Victorie Nulandové bylo přervat rostoucí rusko-německou spolupráci. Zásadní otázkou pro budoucnost Německa a Evropy bude, zda němečtí politici budou i nadále klečet před trůnem Obamy nebo jeho nástupce, či zda definují své opravdové zájmy v užší spolupráci s rostoucí euroasijskou ekonomickou renesancí, která je formována Putinovým Ruskem a Si Ťin-pingovou Čínou.

Je ironií, že „nevyhlášená válka” Washingtonu a NATO proti Rusku vyvolala tuto pozoruhodnou renesanci ruského ducha. Poprvé po mnoha letech se Rusové začínají cítit dobře a vnímat, že jsou ti dobří ve světě, v němž je několik velmi špatných lidí. Může to být faktor, který spasí svět od světové diktatury bankéřů a jejich armády.

http://e-republika.cz/article3044-Ruska-renesance-je-pozoruhodna

Pozn.: A to ještě v článku není podrobně rozvedena krása Ruska největší: jeho křesťanský vzestup, drtivě kontrastující s volným pádem už teď žluklého křesťanství na euroamerickém prostoru.

—————

Zpět


Po půl roce dokázáno
Čtěte jeho maily

Zničil Českou republiku

na příkaz shora
pomocí migrantů.

Zločince smích přejde.


Západní civilizaci nezničí ti zlí, ale dobří. Se zlými si dobří vždycky poradili. Ale s dobrými, kteří jsou v omylu a kteří si jen myslí, že konají dobro, ale ve skutečnosti konají zlo, si tato civilizace poradit neumí a tito dobří ji zničí. A nejde jen o nadpřirozené skutečnosti, kde jsou tito dobří v omylu a tak páchají zlo (Hus – husité, Luther – protestanti, Rahner – ekumenici). Předsudečné omyly dobrých se tragicky projevují i v záležitostech pozemských. Kolik je jen negativních předsudků vůči Rusku, kolik jen positivních předsudků o USA a EU! Kolik je jen negativních předsudků o katolickém státě a positivních předsudků o této atheistické civilizaci! Dobří, kteří žijí v předsudečných omylech, jsou nejnebezpečnějšími škůdci západní civilizace. I Desatero, podle svého výkladu, dodržují, a rozvracejí společnost. Dobří jsou bez hříchu a zničí svět.