2011-02 Armia Krajowa (3, Rozvědka a sabotáž)

Čtyři hlavní oblasti působnosti Zemské armády byly „sabotáž, diverse, propaganda a rozvědka“. První období (do první poloviny roku 1943) probíhá především ve znamení „neozbrojených“ aktivit.

Pokud začneme „od konce“: pochopitelně Zemská armáda hraje významnou výzvědnou roli nejen v polském, ale celoevropském kontextu. Je hlavním zdrojem zpráv z oblasti, kterou americký historik Timothy Snyder nedávno označil jako „bloodlands“ – „zkrvavené země“ – území mezi Dněprem a Vartou, kde během desetiletí se odehrálo největší vraždění (sc. již narozených osob) v dějinách Evropy. Stačí zmínit jméno Jan Karski – kurýr polské exilové vlády, který jako první přinesl zprávy o existenci vyhlazovacích táborů (a bohužel nebyl vyslyšen). Mohli bychom také mluvit o četaři Witoldu Pileckém, jedné z nejdobrodružnějších postav 20. století, který se jako důstojník rozvědky AK dobrovolně nechal zavřít do Auschwitz, aby získal informace o fungování tábora a pokusil se o organizací odbojových buněk mezi vězni. V souvislosti s výzvědnou činnosti je třeba také zmínit odhalení tajemství vývojového centra v Peenmunde lidmi AK, kde Němci vyvíjeli první balistické rakety V1 a V2. Díky informacím polských rozvědčíků Spojenci závod bombardovali a významně tak pozdrželi vývoj této vražedné zbraně.

V oblasti sabotáže: V souvislosti s německou invazí Sovětského svazu se otevírá obrovské pole působnosti pro malé skupiny ničící či zpomalující zásobovací transporty, ničící průmyslové závody či fungující uvnitř německých továren a dalších závodů zásobujících Wehrmacht technikou, materiály či potravinami. Čím trvá válka déle, tím „drzejší“ se stává polský odboj. V roce 1943 např. množství vykolejených vlaků na území Generální gubernie dosahuje stovky.

Vedle této „velké“ sabotáže se rozvíjí (do značné míry spontánně) tzv. „malá sabotáž“. Na té se podíleli chlapci a dívky ze skautských oddílů, které v podmínkách konspirace přijaly název Šedé zástupy (Szare Szeregi) a které také podléhaly velení AK. Z dnešní perspektivy jde možná o téměř absurdní aktivity, které bychom spojili spíše s pouličním vandalismem. V Polsku ale vytváří legendu, na níž se vychovávaly generace mládeže (jedná z nejpopulárnějších knih pro mládež nese název Kamienie na szaniec. Její autor, Aleksander Kamiński, pojem „malá sabotáž“ vymyslel). Skauti ze Šedých zástupů strhávali propagandistické plakáty, rozhazovali letáky, na zdech čmárali protiněmecká hesla (v Krakově třeba probíhala velká „kampaň“ s heslem „Hitler kaput“ …). K tomu se připojovaly i pro okolí méně příjemné aktivity: oblíbené bylo vhazování plynu do německých kinosálů či kaváren, či rozbíjení výloh kolaborantských obchodů. Zdi polských měst pokrývaly (pravidelně mazané a opět malované) symboly „Bojujícího Polska“, tedy písmeno „P“ s kotvou. Nicméně i „malá“ sabotáž mohla mít pro účastníky velké důsledky. Koneckonců už na začátku října 1939 byla jako první popravena za strhávání plakátu studentka Ewa Zahorska.

Ač se zdají aktivity „malé sabotáže“ poměrně banální, vyžadovaly nejen nasazování životů, ale plnily také významnou psychologickou funkci. Připomínaly okupantům, ale i většinové společnosti, že odpor pokračuje a nepodařilo se ho stále zlomit. Byly viditelným znakem existence skrytého „podzemního“ státu. Sloužily také jako „škola“ pro budoucí účastníky ozbrojeného odboje. Výmluvný je zde příběh hlavních hrdinů už zmíněného románu „Kamienie na szaniec“, který v Polsku zná každý, nicméně v českém prostředí stojí za připomenutí.

Tři přátelé, jejichž konspirační pseudonymy zněly Alek, Zośka a Rudy se proslavili bravurními akcemi jako stržení gigantické říšské vlajky z budovy Německého domu kultury nebo „akci Koperník“, tedy likvidaci kamenné cedule z pomníku slavného astronoma, která ho popisovala jako „syna německého národa“. Krátce poté byl Rudy zatčen gestapem. V tomto okamžiku se „malá sabotáž“ proměnila v opravdový ozbrojený boj: kolegové Rudeho organizují útok na transport, v němž byla skupina zatčených převážena do nechvalně proslulé varšavské věznice Pawiak. Je osvobozeno 25 vězňů, nicméně jak Rudy, tak Alek poté zemřeli na následky zranění. Zośka padl pouze o několik měsíců později, během partyzánských bojů (při útoku na německou strážnici kousek od Varšavy).

Jejich jmény pak byly pojmenovány jednotky Šedých zástupů, které se aktivně zúčastnily Varšavského povstání. Dnes můžete vojáky batalionu Zośka nebo roty Rudy navštívit na varšavském hřbitově Powązki. Hroby těchto dvacetiletých skautů-vojáků označují dlouhé aleje jednoduchých březových křížů …

A aby byl příběh Šedých zástupů uzavřen, je třeba zmínit ještě Jana Rodowicze, s krycím jménem Anoda. Byl o dva roky mladší, než jeho kolegové (ročník 1923), a během Varšavského povstání se stal velitelem batalionu Zośka. Těžce zraněný jako jeden z mála přežil povstání a po válce zahájil studium na varšavském Vysokém učení technickém. V roce 1948 byl však zatčen Státní bezpečností a o pár měsíců později zemřel během krutých výslechů. Byl pohřben v anonymním hrobě …

Maciej Ruczaj