Z pramenů duchovního marasmu 21. roku od převratu 1989 aneb kapitola z dlouhých již humanitárních dějin pravdy a lásky v Českých zemích

Duchovní dimense ve skautské výchově

Upravený přetisk dokumentu, původně vydaného Skautským informačním centrem v Praze v dubnu 1992.
Studijní text
Úprava v redakci „Na dobré stropě“, Praha, září 2002

Stanovisko duchovní rady českého junáka

1) Naše československá zkušenost z posledních desítiletí zcela přesvědčivě ukázala, že výchova, která se neopírá o transcendentní duchovní základnu veškerého bytí – Boha – (pozn. red.: musí být bezvýhradně míněn Bůh trojjeddiný, tj. ve víře v našeho Spasitele Pána Ježíše Krista) nedokáže v potřebné míře zprostředkovat dětem, mládeži, ale konečně ani dospělým, ty hodnoty, které jsou nezbytné pro skutečně plný lidský život.

Proto vřele vítáme rozhodnutí Českého Junáka přistoupit jednoznačně na principy světového skautingu, jak je vyjadřuje Ústava WOSM, neboť nalézáme „bohatství podobnosti i naprostých shod, ve kterých se cesty křesťanství a takto chápaného skautingu úplné kryjí“ (A. B. Svojsík)⁽¹⁾

2) S porozuměním chceme přitom napomoci řešení specifické situace československého skautingu. Zdá se totiž, že většinu dospělé členské základny tvoří lidé, kteří si zatím (! – zvýraznění red.) ne v plné hloubce a šíři uvědomují důsledky, které vyplývají pro jejich výchovné působení z přijetí neredukovaného skautingu. Rovněž si uvědomujeme, že děti, které jsou jim ve skautských oddílech svěřené, pocházejí z prostředí, které je vůči křesťanství často zcela lhostejné a má o něm hrubě zkreslenou představu.

V předchozích desetiletích jsme opakované zjišťovali, že navzdory agresivnímu ateistickému působení se u řady lidí, zvláště mladých, vyskytuje silná touha po hlubokých duchovních hodnotách – byť ji mnohdy nevyjadřují v obvyklé církevní či křesťanské poloze. Jsme přesvědčeni, že mezi současnými skautskými vychovateli je právě takových lidí velmi mnoho.

Vůči nim cítíme zvláštní zodpovědnost.

3) Zvážení obou hledisek vyjádřených v předchozích odstavcích nás vede k tomuto závěru:

a) Za skauting lze považovat pouze takovou výchovnou soustavu, která důsledné respektuje všechny základní principy uvedené v Ústavě WOSM (1. Povinnost k Bohu, 2. Povinnost k ostatním, 3. Povinnost k sobě) – a která je jasně odráží i ve znění slibu a zákona.

b) V dospělých i dětech musí být posilována a rozvíjena touha žít v souladu se svým svědomím. Proto také nikdo nesmí být druhými donucován k náboženskému jednání (modlitby, bohoslužby, účast na životě církve apod.), pokud to neodpovídá jeho vlastnímu svobodnému přesvědčení.⁽²⁾

b) Za krajní hranici, ke které je z našeho hlediska možno vyjít vstříc těm, kteří nerozumějí dobře významu slova „Bůh“, považujeme tento návrh slibové formule:

Slibuji na svou čest – jak dovedu nejlépe
- sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce,⁽³⁾
- žít podle skautského zákona
- a pomáhat své vlasti a všem bližním.

Věřící skauti pak uzavřou slib doložkou
- např. K tomu mi pomáhej Bůh.

Jsme přesvědčeni, že toto naše stanovisko přispěje k posílení jednoty těch, kterým leží osud skautingu v Československu opravdu na srdci. Vysoce si totiž vážíme všech, které – přes rozdíly náboženských a filosofických východisek – spojuje obětavá a ušlechtilá služba dětem a mládeži ve skautském hnutí.

Praha 8. ledna 1992 Jiří Zajíc – předseda Duchovní rady
Karel Novotný – tajemník
Ústřední duchovní rádci:
Jaroslav Šlosárek (CASD),
Jaroslav Vokoun (ČCE),
Milan Matyáš (CČSH),
František Lobkovicz (CŘKat – pozn. red. níže),
Marie Procházková,
Václav Mucha – sekce LŠ,
Jiří Kolář – sekce pro metodiku křesťanské výchovy,
Jan Pečený – sekce pro celkovou spirituální výchovu

Odkazy:

⁽¹⁾ A. B. Svojsík: Skauting a křesťanství

Pozn. red.: Oficiální tiskopis přihlášky již z roku 1915 předepisuje tuto slibovou formuli:
„Slibuji na svou čest, že se všemožně přičiním:
1. milovati vlast a sloužit ji věrně v každé době.
2. Řádně plniti povinnosti své vlastni a zachovávati zákony junáků.
3. Ze všech sil a v každé době prospívati bližním.“

(Viz „Čeští skauti ve službách humanity“ – Junák, roč. I. – 1915, str. 21)

Také Svojsík slovo Bůh ve svých textech vždycky zcela vynechával, takže na přijatelnosti slova Bůh se v Zemích koruny české intensivně pracuje už přes 100 let; k tomu v posledních letech, jak pozorujeme, přistupuje stejně tak intensivní práce na přijatelnosti slov služba vlasti – vlasti se zatím jen pomíhá.

⁽²⁾srov. Prohlášení o náboženské svobodě (dokumenty 2. vatikánského koncilu)

⁽³⁾ viz Jan 14, 6; 14, 17 a 18, 37b; 1 Jan 4, 7 – 21; 2 Jan 1, 1 – 3
srov. Josef Zvěřina: Nárys teologie AGAPÉ

Zpráva o konsultačním jednání v Ženevě

Václav Břicháček

Dne 12. 11. 1992 se konala v Ženevě konsultační porada představitelů WOSM (J. Moreillon, M. Gabr, Y. Gorsky) a Českého a Slovenského skautingu (V. Břicháček, O. Ďurčanský, F. Lobkowicz – pozn. red.: 17. 3. 1990 byl papežem bl. Janem Pavlem II. jmenován titulárním biskupem v Catabum Castra a světícím biskupem pražské arcidiecéze; biskupskou konsekraci přijal 7. 4. 1990, 30. 5. 1996 byl jmenován diecézním biskpem nově zřízené ostravsko-opavské diecéze). Hlavním bodem debaty bylo znění slibu Českého Junáka. Podkladem jednání bylo výše uvedené stanovisko Duchovní rady, s kterým jsme WOSM předem seznámili.

Představitelé WOSM zdůraznili, že podle formulace, přijaté po několikaletém studiu a diskusi v r. 1977, jsou členské organizace zavázány, aby ve svých slibech jasné formulovaly základní skautské principy a to: princip spirituální (povinnost k Bohu), princip sociální (povinnosti k druhým) a princip osobní (povinnost k sobě).

Českoslovenští představitelé vysvětlili situaci v naší zemi po 40 létech morálního a duchovního nihilismu, který postihl více než dvě generace dětí. Nelze ji ani při největším úsilí zvrátit v krátké době. Pojem Boha je mnoha dětmi, ale i mnoha rodiči chápán zkresleně či bez patřičného pochopení. Změna v zákoně by sice byla pro mnohé skauty vítaná, ale pro jiné by byla jen formální či dokonce nepřijatelná, což by vedlo k dalším morálním problémům. Skauting v ČSFR chce plnit v plném rozsahu své výchovné poslání a zachovat si vliv na co největší část dětské populace.

Představitelé WOSM soudí, že je možná i jiná formulace slibu za předpokladu, že spirituální rozměr skautingu bude plně zachován a respektován. Doporučují formulaci, uvedenou v souhrnu návrhů, vyšlých z předsněmovní ankety, pod bodem b), což je také v souladu se stanoviskem Duchovní rady:

Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe:
- sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce v každé době,
- plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské,
- duší i tělem být připraven pomáhat své vlasti a bližním.
Věřící skauti pak uzavřou slib doložkou – např. k tomu mi pomáhej Bůh!

Na tomto stanovisku se obě strany shodly. Řídícímu výboru WOSM bude tento návrh předložen k úvaze (v březnu) a zároveň bude v dubnu předložen k projednání na sněmu Českého Junáka.

Představitelé WOSM projevili plné pochopení pro naši situaci, oceňují naše úsilí o morální výchovu a byli překvapeni tím, že v Duchovní radě spolupracují představitelé různých církví v duchu vzájemné spolupráce a bratrství. Zdá se, že se jedná o jistou specifičnost čs. skautingu a bylo by škoda, kdybychom naši šanci promarnili.

https://cils.obadalek.info/storage/duch_dim_92.pdf

Na závěr uveďme správný slib, který odpovídá originálu a který slibují členové Svazu skautů a skautek České republiky:

„Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe:
- plnit své povinnosti vůči Bohu a vlasti,
- plnit své povinnosti vůči sobě a zachovávat skautský zákon,
- tělem i duší být připraven(-a) pomáhat bližním!“