Etnografické regiony
Vývoj posledních 20 let je skličující. Žádní komunisté za dobu své čtyřicetileté vlády nezasáhli naši zemi tak děsivou centralizací, jak po nich nastoupivší lido-demo vlády, zejména však obě vlády poslední k roku 2013. A je-li podstatným znakem socialismu centralizace, pak tyto poslední dvě vlády byly socialističtější, než byla vláda komunistů. Hrozných výsledků jsme svědky v národopisné situaci. Národopisné oblasti a podoblasti, etnografické regiony a subregiony mizí tempem dosud nikdy v této zemi nevýdaným. Proto je potřeba obrátit směr. Národopisné oblasti a podoblasti se musejí vzpamatovat a postupně převzít od uměle vytvořených administrativních celků (okresů a krajů) administrativní pravomoci a získat svébytnost, která jim zaručí i upevnění jejioch národopisných významů. Za tím účelem publikujeme v Knihovně Libri nostri potřebnou literaturu. V první řadě je to Místopisný slovník historický Království českého Augusta Sedláčka. K němu připojujeme mapu Etnografické regiony a subregiony v ČSR Václava Frolce a Program soupisu národopisného Karla Chotka (ve formátu DjVu s možností kopírování textu a ve formátu obrazového pdf). Dále otiskujeme IV. díl Etnografického atlasu Čech, Moravy a Slezska, jenž však z důvodu autorských práv nelze zatím zveřejnit.
Království české
PRAHA
STŘEDOČESKÝ ETNOGRAFICKÝ REGION
Zahrnuje rovinatý úrodný kraj ve středních Čechách. Toto území — včetně okolí Prahy si uchovávalo osobité rysy v lidové kultuře až do druhé poloviny 19. století. Postupná přeměna vesnic, zejména kolem Prahy a Kladna, v průmyslovou oblast, znamenala ústup tradičních kulturních jevů městským kulturním vzorům a dělnické kultuře. Podoblasti: Mělnicko, Kladensko, Nymbursko.
KLADENSKO
Jako etnografický subregion se zformovalo v souvislosti s rozvojem důlního a hutního průmyslu a s ním spojeného osobitého způsobu života a kultury dělníků. Rozloha regionu se měnila v závislosti na růstu průmyslové oblasti.
SEVEROČESKÝ HORNICKÝ REVÍR
Formoval se od druhé poloviny 19. století ve východní a střední části severočeské průmyslové oblasti. Územní rozsah je dynamický a mění se v souvislosti s pohyby hranic Severočeskéhó hornického revíru. Kulturní tradice regionu vycházely z kulturního přínosu českého dělnictva a tradiční kultury německých rolníků.
VÝCHODOČESKÝ ETNOGRAFICKÝ REGION
Vedle společných znaků v lidové kultuře vykazuje regionální zvláštnosti, patrné zejména v severní a jižní části regionu. V severovýchodních Čechách zaujímá zvláštní postavení Podkrkonoší, v jižní části východních Čech okolí Hlinska, Humpolce (tzv. humpolecké Zálesí) a Chrudimi.
HUMPOLECKÉ ZÁLESÍ
Etnografický okrsek v jižní části východočeského etnografického regionu. Název vychází z geografické polohy území.
PODKRKONOŠÍ
Etnografický subregion v severní části východních Čech. Zahrnuje vesnice v okolí Nové Paky, Jičína, Hořic, Nového Bydžova, Dvora Králové, Jaroměře, Úpice, Broumova, Náchoda, České Skalice, Nového Města nad Metují. Podoblasti: Jičínsko, Náchodsko, Orlicko.
POLABÍ
Oblast úrodné Polabské nížiny začínající u soutoku Ohře s Labem na Podřipsku a táhnoucí se přes Mělnicko až na Hradecko. Podoblasti: Hradecko, Pardubicko, Chrudimsko, Litomyšlsko, Hlinecko, Podřipsko.
POJIZEŘÍ
Podoblasti: Českodubsko, Turnovsko, Mladoboleslavsko.
POSÁZAVÍ
Podoblasti: Benešovsko, Vlašimsko.
POVLTAVÍ či JIHOČESKÝ ETNOGRAFICKÝ REGION
Charakter tradiční lidové. kultury této oblasti je dán agrárním rázem jižních Čech. V rámci regionu se vyděluje několik menších etnografických celků (Doudlebsko, Blata). Podoblasti: Budějovicko, Doudlebsko, Blata, Písecko, Milevsko, Táborsko, Soběslavsko.
DOUDLEBSKO
Vyděluje se jako samostatný etnografický subregion v nejjižnějším cípu jižních Čech s pahorkatými výběžky Šumavy. Název území se odvozuje od českého kmene Dúdlebů, jehož středisko leželo jižně ‚od Českých Budějovic.
BLATA
Tvoří výrazný etnografický subregion v jižních Cechách. Název se odvozuje od blat, rašelinišť, která jsou pro tuto oblast příznačná. Blata zahrnují krajinu s rybníky a lučinami od Třeboně k Lomnici nad Lužnicí. Rozlišují se soběslavská Blata a zbudovská Blata.
POŠUMAVÍ
Podoblasti: Chodsko, Prácheňsko, Klatovsko.
CHODSKO
Název je odvozen od Chodů, obyvatel vesnic v okolí Domažlic, kteří střežili od středověku hraniční přechody do Bavorska. Chodské vsi měly za tuto službu svá privilegia, jimiž se lišily po právní i sociální stránce od ostatních poddanských obcí. V etnografickém smyslu tvoří Chodsko bývalé privilegované chodské vesnice, dále zbývající české vsi náležející do někdejšího panství Kout — Trhanov; spadají sem rovněž české vesnice bývalého panství horšovotýnského a sousedních panství na severovýchod od Domažlic, severní část panství chudenického přilehlá ke Kdyňsku. Kulturní zvláštnosti oblasti byly determinovány
vysunutou polohou na okraji českého etnika, geografickým rázem kraje. Značný vliv na zformování etnografického regionu Chodska mělo město Domažlice
ZÁ/ADOČESKÝ ETNOGRAFICKÝ REGION
Podoblasti: Berounsko, Příbramsko, Rakovnicko, Plzeňsko, Kralovicko, Slánsko, Karlovarsko, Stříbrsko, Plassko, Chebsko.
PŘÍBRAMSKO
Jako zvláštní etnografický region se vydělilo v druhé polovině 19. století. Zahrnovalo vesnice v okolí Příbrami a Březových hor. Charakter kulturního obrazu oblasti udávaly hornické tradice.
PLZEŇSKO
Ve feudálním období byla jeho jádrem Plzeňská pahorkatina na soutoku Mže, Radbuzy, Úhlavy a Úslavy. Toto území se od 10. století až do roku 1848 vyvíjelo v rámci přírodního celku jako hospodářský, sociální, politickoadministrativni i kulturní celek se střediskem v krajském městě Plzni. Od šedesátých let 19. století se tento region začal včleňovat do vytvářející se průmyslové aglomerace. Osobité formy tradiční rolnické kultury byly vytlačovány a nahrazovány dělnickou a městskou kulturou.
HRANIČNÍ (NOVĚ OSÍDLENÉ) REGIONY
Zahrnují území v západních, jižních a severních Čechách, která byla po druhé světové válce nově osídlena z vnitrozemí Československa i repatrianty ze zahraničí. Etnografický profil těchto území je zatím málo ustálen.
Markrabství moravské
SLOVÁCKO
Hlavní etnografický region na jihovýchodní Moravě. Zahrnuje okresy Břeclav, Hodonín, Uherské Hradiště a několik obcí v jižní části okresu Gottwaldov. Ve starší literatuře se tento region označuje i jako Moravské Slovensko. Název Slovácko (Moravské Slovensko) i označení„ zdejšího lidu Slováci (moravští Slováci) je mladšího původu. V historických pramenech se objevuje až v 18. století. K zavedení názvu vedla zřejmě jejich jazyková a kulturní podobnost s „uherskými“ Slováky z druhé strany moravsko-slovenské hranice a snaha odlišit je od nich. Označení Slovácko, Moravské Slovensko, moravští Slováci se dostalo do celonárodního povědomí hlavně v 19. a počátkem 20. století v souvislosti s národopisným hnutím a vlivem odborné literatury. Etnografický region Slovácko, který nemá jednotné centrum, se člení na několik národopisných subregionů s osobitými projevy tradiční lidové kultury a zformovaným povědomím obyvatel. Podoblasti: Horňácko, Podluží, Moravské Kopanice, Luhačovské Zálesí, Dolňácko.
PODLUŽÍ
Rovinný kraj ohraničený na jihu soutokem Dyje a Moravy na státní hranici československo-rakouské, na východě hranicí moravsko-slovenskou; západní a severní hranice Podluží je vymezena obcemi Hlohovec, Ladná, Starý Poddvorov, Dolní Bojanovice a Lužice. Městským centrem Podluží je Břeclav. Název Podluží se odvozuje od lužních lesů (kraj pod lužními lesy). Pojmenování pro obyvatele kraje Podlužáci se v historických pramenech uvádí poprvé v roce 1708. V minulosti překračovala oblast Podluží za jeho dnešní hranice. Národopisně patřilo k Podluží ještě v druhé polovině 19. století i několik osad v Dolním Rakousku.
DOLŇÁCKO
Kraj v rovinných částech Slovácka. Název vznikl z pohledu lidu žijícího v horských obcích jihovýchodní Moravy, který tak označoval vesnice v Pomoraví. V národopisné literatuře zafixoval tento název František Bartoš v roce 1889. Dolňácko není kulturně jednotné a dělí se na etnografické okrsky nazvané podle městských středisek: Dolňácko strážnické, .kyjovské, hradišťské.
HORŇÁCKO
Výrazný etnografický subregion Slovácka v oblasti Bílých Karpat. Zahrnuje deset obcí: Hrubá Vrbka, Malá Vrbka, Kuželov, Javorník, Nová Lhota, Vápenky, Suchov, Louka, Lipov a Velká nad Veličkou, která je střediskem Horňácka. Název Horňák pro zdejší obyvatele poprvé zřetelně používá František Bartoš v roce 1889. Označení Horňácko, Horňák se ujalo počátkem našeho století, avšak kulturní znaky tohoto subregionu se formovaly mnohem dříve.
KOPANICE (též MORAVSKÉ KOPANICE)
Souborné označení pro rozptýlené obce Lopeník, V,yškovec, Vápenice, Zítková, se střediskem Starý Hrozenkov, ležící ve střední části Bílých Karpat na východě uherskohradišfského okresu. Osady byly založeny v době kopaničářské kolonizace v 17. a 18. století a osídleny východní kolonizační vinou blíže dosud neurčené etnické příslušnosti; dosídleny byly obyvatelstvem z nejbližšího slovenského sousedství. Název Kopaniee byl vytvořen ze slova „kopanice“ — pozemku, který vzniklvyklučováním lesa. Analogický původ má označení Kopaničář.
LUHAČOVICKÉ ZÁLESÍ
S názvem Zálesí se v geografickém smyslu setkáváme od počátku 17. století. Pro etnografické zvláštnosti specifikoval ve třicátých letech 20. století Antonín Václavík oblast v okolí Luhačovic jako Luhačovické Zálesí. Tradiční lidová kultura tohoto regionu má přechodný valašsko-slovácko-hanácký charakter.
SLOVÁCKO-HANÁCKÁ OBLAST
Přechodné územní pásmo s kulturními znaky Slovácka a Hané, které tvoří obce v okolí Ždánic, Klobouk u Brna, Velkých Pavlovic a Hustopečí. Z etnografického hlediska je zřejmá návaznost na Brněnsko. Tohoto ne zcela přesného označení se používá pod vlivem národopisné i krásné literatury. Podoblasti: Kloboucko, Mikulovsko, Ždánsko.
VALAŠSKO (též MORAVSKÉ VALAŠSKO)
Tvoří výrazný etnografický region na východní Moravě. Při jeho formování se uplatnily dvě hlavní sféry lidové kultury: domácí česká (moravská) kultura a tzv. karpatská kultura. Rozhodujícím momentem pro vznik a rozšíření názvu Valaši ve smyslu etnografické skupiny bylo ozbrojené povstání východomoravských horalů za třicetileté války. Podle obyvatel byl nazván kraj, v němž žili. Území Valašska se překrývá s oblastmi působení karpatské salašnické kultury. Podoblasti: Zlínsko, Vizovicko, Rožnovsko, Valašskokloboucko, Valašskomeziříčsko, Frenštátsko, Vsacko.
HANÁ
Největší etnografický region v centrální části Moravy, v okresech Olomouc, Přerov, Prostějov, Kroměříž a Vyškov; okrajově zasahuje do okresu Šumperk a Blansko. Pod tímto názvem se původně rozumělo území při řece Hané. Pojmenování regionu se šířilo od poloviny 16. století. Subregiony Hané tvoří Horní Haná, v jižní části okresu Šumperk a nejsevernějším území okresu Olomouc, a Malá Haná, v okolí Boskovic a Jevíčka. Podoblasti: Prostějovsko, Kroměřížsko, Tovačovsko.
LAŠSKO
Název se ujal prostřednictvím jazykovědné a vlastivědné literatury. Označuje se jím kraj v okolí Nového Jičína, Frenštátu, Příbora, Frýdku-Místku, Ostravy, Bílovce, Opavy a Vítkova. Podoblasti: Ostravsko, Frýdecko.
OSTRAVSKO
Počátky Ostravska jako etnografického regionu spadají do konce 19. století, kdy se dotváří kapitalistická průmyslová oblast. Kulturní znaky regionu jsou dány tradicemi dělnické kultury a způsobu života.
KRAVAŘSKO
České pojmenování Kravařsko utvořil A. V. Šumbera v šedesátých letech 19. století překladem německého Kuhlándchen. Významově se název odvozuje od ušlechtilého chovu skotu, jímž tento kraj proslul. Kravařsko zahrnovalo území dnešního okresu Nový Jičín.
BRNĚNSKO
Jako osobitý etnografický. region se formovalo v souvislosti s postavením, významem a funkcí města Brna. V jeho rámci zaujímá zvláštní místo průmyslová oblast rosicko-oslavanská s tradicemi hornické kultury, kterou lze považovat za etnografický subregion Brněnska. Podoblasti: Slavkovsko, Vyškovsko.
HORÁCKO
Název odvozen od polohy regionu na Českomoravské vrchovině. S označením Horáci, Moravské Horácko, moravští Horáci, Českomoravské Horácko se v literatuře setkáváme od poloviny 19. století. Tradiční lidová kultura Horácka nese řadu shodných znaků s oblastí české části Českomoravské vrchoviny (někdy se rozlišuje Moravské Horácko a České Horácko). Podoblasti: Boskovicko, Blanensko, Třebíčsko, Jihlavsko, Pelhřimovsko, Dačicko, Žďársko.
PODHORÁCKO
Etnografický subregion Horácka v okolí měst Moravské Budějovice, Třebíč, Velké Meziříčí, Velká Bíteš, Kunštát a Tišnov: Název Podhoráci se v literatuře vyskytuje od poloviny 19. století. Podoblasti: Znojemsko, Moravskokrumlovsko.
HRANIČNÍ (NOVĚ OSÍDLENÉ) REGIONY
Zahrnují území na jižní a severní Moravě, která byla po druhé světové válce nově osídlena z vnitrozemí Československa i repatrianty ze zahraničí. Etnografický profil těchto území je zatím málo ustálen.
HŘEBEČSKO
Zaniklý název pro někdejší německé jazykové ostrovy na Svitavsku, Moravskotřebovsku a Lanškrounsku Vznikl koncem 18. století překladem německého Schónhengsterland.
Knížetství Slezské
OPAVSKO (též OPAVSKÉ SLEZSKO)
Opavsko bylo po etnické stránce rozděleno velkou kolonizací ve 13. a 14. století na původní české obyvatele a německé kolonisty. Toto území se vyznačovalo osobitými znaky tradiční lidové kultury i povědomím. obyvatel. Podoblast: Hlučínsko.
TĚŠÍNSKO (též TĚŠÍNSKÉ SLEZSKO)
Etnické složení obyvatel Těšínska bylo ovlivněno infiltrací valašského živlu karpatského v 16. století a v pozdějších stoletích a přílivem z Polska, který zesílil po polovině 19. století. To výrazně ovlivnilo zdejší kulturní vývoj. Zejména horská část v okolí Jablunkova nese znaky archaické karpatské kulturý. Podoblast: Jablunkovsko.
Po půl roce dokázáno
Čtěte jeho maily
Zničil Českou republiku
na příkaz shora
pomocí migrantů.
Zločince smích přejde.
Západní civilizaci nezničí ti zlí, ale dobří. Se zlými si dobří vždycky poradili. Ale s dobrými, kteří jsou v omylu a kteří si jen myslí, že konají dobro, ale ve skutečnosti konají zlo, si tato civilizace poradit neumí a tito dobří ji zničí. A nejde jen o nadpřirozené skutečnosti, kde jsou tito dobří v omylu a tak páchají zlo (Hus – husité, Luther – protestanti, Rahner – ekumenici). Předsudečné omyly dobrých se tragicky projevují i v záležitostech pozemských. Kolik je jen negativních předsudků vůči Rusku, kolik jen positivních předsudků o USA a EU! Kolik je jen negativních předsudků o katolickém státě a positivních předsudků o této atheistické civilizaci! Dobří, kteří žijí v předsudečných omylech, jsou nejnebezpečnějšími škůdci západní civilizace. I Desatero, podle svého výkladu, dodržují, a rozvracejí společnost. Dobří jsou bez hříchu a zničí svět.