2012-02 39. KŘEST – SVÁTOST ZNOVUZROZENÍ PRO NEBE, 40. KŘEST JE SVÁTOST NEJPOTŘEBNĚJŠÍ

39. KŘEST – SVÁTOST ZNOVUZROZENÍ PRO NEBE

113. Co je křest?

Křest je svátost, kterou člověk dosud nepokřtěný se stává dítětem Božím a údem Církve katolické.

114. Odkud víme, že Pán Ježíš ustanovil křest?

Že Pán Ježíš ustanovil křest, víme z těchto jeho slov: Jděte, učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“ (Mt 28, 19).

115. Co musí činit, kdo křtí?

Kdo křtí, musí mít úmysl křtít, musí lít vodu na hlavu křtěnce a zároveň říkat slova: ,,‘Oslovení křestním jménem,’ já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“

116. Co působí křest?

Křest působí toto: 1. odpouští dědičný hřích a uděluje milost posvěcující; 2. činí pokřtěného dítětem Božím a údem Církve katolické; 3. vtiskuje duši pokřtěného nezrušitelné znamení křesťana.

Co působí křest? – Dospělému se odpouští křtem svatým nejen hřích dědičný, ale i všechny hříchy osobní a tresty za hříchy; musí však mít aspoň lítost nedokonalou nad svými hříchy. Proto přistupuje dospělý po svatém křtu bez svaté zpovědi k sv. přijímání. Před křtem má dospělý náležitě být poučen o svaté víře.

S milostí posvěcující vlévá Duch svatý do duše také tři božské ctnosti (víru, naději a lásku), sedmero svých darů a ctnosti mravní. – Křest je jako nové narození, narození z Boha a ne z rodičů, narození ne pro život pozemský, ale pro nebe. Proto řekl Pán Ježíš: „Jestliže se nenarodí někdo znova z vody a z Ducha svatého, nemůže vejít do Božího království“ (Jan 3, 5). Den tvého křtu je opravdu nejpamátnějším dnem tvého života. Víš, kdy a kde jsi byl pokřtěn?

Poněvadž křest vtiskuje duši pokřtěného nezrušitelné znamení katolického křesťana, proto nesmí být nikdo křtěn po druhé. Pouze není-li u někoho jisté, že byl pokřtěn platné, jak je tomu skoro vždy u nekatolíků – bývá nutno při jejich vstupu do katolické Církve křest opakovat pod podmínkou: „Nejsi-li dosud pokřtěn, ‘oslovení křestním jménem,’ já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“

Křest v prvních dobách Církve. – Za prvních dob Církve byli křtěni hlavně dospělí. Ke křtu se připravovali delší dobu. Říkalo se jim katechumeni. Slavný křest dospělých býval udělován hromadně v den před svátkem Zjevení Páně, na Bílou sobotu a v sobotu před Svatým Duchem. Na památku toho se světí podnes v tyto dvě soboty křestní voda.

Vzpomínej, který je nejpamátnější den tvého života. Je to den tvého křtu! Tehdy tě přijal Otec nebeský za své dítě a dal ti právo na největší dědictví – nebe! To je mnohem více, než kdyby ti patřil celý svět! Proto bud‘ po celý svůj život vděčný za svatý křest. Kdybys nebyl pokřtěn, nebyl bys dítětem Božím a neměl bys právo na nebe. Svou vděčnost ukážeš nejlépe tím, že budeš vždy jako dítě Boží žít a budeš pomáhat také jiným, aby byli pokřtěni. Uvažuj, komu bys tak mohl pomoci.

40. KŘEST JE SVÁTOST NEJPOTŘEBNĚJŠÍ

117- Proč je křest ze všech svátostí nejpotřebnější?

Křest je ze všech svátostí nejpotřebnější, protože bez křtu nikdo nemůže být spasen a nemůže přijmout ani ostatní svátostí.

118. Co jsme slíbili při křtu ústy kmotrů?

Při křtu ústy kmotrů jsme slíbili, že se navždy odříkáme ďábla, že zůstaneme věrni víře katolické a že podle té víry budeme žít až do smrti.

119. K čemu mají pokřtění kmotry?

Pokřtění mají kmotry k tomu, aby jednali jejich jménem při křestních obřadech a pečovali s rodiči o jejich křesťanskou výchovu.

Svátost první a ze všech nejpotřebnější. – Pán Ježíš řekl o křtu: „Nenarodí-li se kdo znova z vody a z Ducha svatého, nemůže vejít do Božího království“ (Jan 3, 5). Dítě má být pokřtěno co nejdříve, ještě během prvního týdne po narození. Bylo by velmi těžkým hříchem křest dítěte znemožnit anebo zanedbat. Zemřelé nepokřtěné děti se pohřbívají bez církevního doprovodu v zemi neposvěcené, neboť nebyly křtem přijaty do Církve. Poněvadž zemřely v hříchu dědičném, tedy bez milosti posvěcující, jejich duše se nemohou dostat do nebe. Nedopustily se však žádného hříchu osobního (ani lehkého ani těžkého) a proto nepřijdou ani do očistce ani do pekla. Jejich duše se dostanou do předpeklí, které je určeno pro duše dětí nepokřtěných, které zemřely před užíváním rozumu. Jsou tam sice bez utrpení, v jakési blaženosti jen přirozené, ale nemohou patřit na Boha v radosti věčné.

Je proto velmi důležité, aby dítě bylo pokřtěno co nejdříve po narození. Kdyby mu hrozilo nebezpečí, že zemře, má být doma ihned pokřtěno. Takovému křtu se říká křest z nouze.

Když někdo bez vlastní viny nebyl pokřtěn, může být spasen křtem žádosti (touhy) anebo křtem krve. Křtem žádosti (touhy) je pokřtěn, kdo se snaží konat dobře to, co poznává jako zákon Boží a svých hříchů lituje z lásky k Bohu, ale nemá možnost dát se pokřtít. Křtem krve je pokřtěn, kdo ještě nebyl pokřtěn vodou, a umírá jako mučedník za Pána Ježíše.

Křest slavný a křest z nouze. – Právo slavně křtít, to je se všemi obřady, má katolický duchovní správce (farář) nebo jiný kněz v jeho zastoupení. Platně. by ovšem pokřtil i ten, kdo není knězem. Avšak takovému je dovoleno křtít jen v nutné potřebě, když někdo nepokřtěný je v nebezpečí smrti a není tam kněze, který by takového mohl pokřtít. V takovém nutném případě smí křtít každý člověk, i nekatolík, ano i nepokřtěný. Musí však mít úmysl činit to, co činí Církev a při křtu lít vodu na hlavu křtěnce a zároveň říkat tato předepsaná slova: „‘Oslovení křestním jménem,’ já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ Je-li někdo křtěn z nouze (to je v nebezpečí smrti), pak stačí jen toto. Když takový nezemře, potom kněz jen doplní onen křest ostatními křestními obřady. Když uděluje kněz křest slavně, vykonává při něm krásné křestní obřady, ustanovené Církví. K platnosti křtu stačí obyčejná (přirozená) voda. K slavnému křtu se používá vody křestní.

Křestní slib. -- Za nemluvně skládají křestní slib kmotři. Jsme povinni plnit tento slib, který za nás učinili kmotrové, poněvadž slíbili jen to, co je potřebné každému člověku k spáse. Jakmile dítě dospěje k užívání rozumu, pak má samo za sebe častěji obnovit křestní slib. Má tak učinit zvláště v den svých narozenin, ve výročí svého křtu, v den jmenin, každou neděli v kostele, po svatém přijímání a při svatém biřmování.

Nezapomínej, co ti bylo řečeno při svatém křtu: „Přijmi roucho bílé a přines je bez poskvrny před soudnou stolici Pána našeho Ježíše Krista, abys měl život věčný.“

Kmotrové. – Jsou jakoby duchovními rodiči pokřtěného. Proto s ním nemohou vstoupit v manželství. Jsou spolu s rodiči povinni pečovat o katolickou výchovu dítěte, zvláště kdyby osiřelo nebo kdyby jeho rodiče o tu výchovu nedbali. Proto smějí být kmotry jen řádní katoličtí křesťané, a to věkem dospělejší. Rodiče sami svému dítěti za kmotry být nemohou.

Opatruj světlo milosti posvěcující, které rozžal Duch svatý ve tvé duši při svatém křtu. Zachovej vždy čisté roucho křestní nevinnosti, které jsi tehdy obdržel. Každý den při večerní modlitbě se podívej do své duše, máš-li tam jasné světlo milosti posvěcující a čisté roucho křestní nevinnosti. Častěji, alespoň každou neděli se modlívej obnovu křestního slibu.