2012-03 41. BIŘMOVÁNI – SVATOST PROHLOUBENÍ VE VÍŘE A POSILNĚNÍ, 42. PŘÍPRAVA K BIŘMOVÁNÍ

41. BIŘMOVÁNI – SVATOST PROHLOUBENÍ VE VÍŘE A POSILNĚNÍ

120. Co je biřmování?

Biřmování je svátost, kterou pokřtěný člověk je od Ducha svatého prohlubován ve víře a posilňován, aby podle ní žil, ji .šířil, statečně vyznával a proti nepřátelům spásy zmužile bojoval.

121. Odkud víme, že Pán Ježíš ustanovil biřmování?

Že Pán Ježíš ustanovil biřmování, víme z Písma svatého a z nepřetržitého podání Církve.

122. Kdo uděluje biřmování?

Biřmování uděluje pravidelně jen biskup a výjimečně také kněz, kterého papež k tomu zplnomocnil.

123. Jak uděluje biskup biřmování?

Biskup uděluje biřmování takto: 1. vztahuje ruce nad všechny biřmovance a vyprošuje jim sedm darů Ducha svatého; 2. klade svou pravici na hlavu každého biřmovance zvlášť, maže ho na čele křižmem a říká při tom: _»Znamenám tě znamením kříže a posiluji tě křižmem spásy ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého; 3. dotýká se tváře biřmovancovy; 4. modlí se na konec nad všemi biřmovanci a uděluje jim své požehnání.

124. Co působí biřmování?

Biřmování působí toto: 1. rozmnožuje v duši biřmovance milost posvěcující a naplňuje ji zvláště sedmi dary Ducha svatého; 2. dává mu nárok na zvláštní milosti, aby byl posilňován ve víře, podle ní žil, ji šířil, statečně vyznával a proti nepřátelům spásy zmužile bojoval; 3. vtiskuje duši nezrušitelné znamení bojovníka Kristova.

Biřmování ustanovil Pán Ježíš. – Písmo svaté vypravuje, že apoštolé svatý Petr a svatý Jan v Samaří a apoštol svatý Pavel v Efesu vkládáním rukou a modlitbou udělovali věřícím Ducha svatého (Sk 8, 14 – 17; 19, 6). Apoštolé to mohli činit jen proto, že měli k tomu moc a rozkaz od Pána Ježíše.

Tak se udělovalo biřmování již od dob apoštolských a sice hned po svatém křtu. Památkou na to je mazání svatých křižmem při udělování svatého křtu. Moc biřmovat přešla od apoštolů na biskupy platně vysvěcené. Proto biřmování uděluje biskup. U nás může udělit biřmování duchovní správce (farář) v případě, že z jeho farníků nebezpečně onemocní někdo, kdo ještě nebyl biřmován a povolat k němu biskupa není snadné.

Význam obřadů při biřmování. Vkládání ruky biskupovy znamená, že na biřmovance sestupuje Duch svatý a že biřmovanec se stává bojovníkem Kristovým. Křižmo je smíšenina oleje olivového a balzámu. Křižmo světí biskup na Zelený čtvrtek s ostatními svatými oleji. Olej olivový naznačuje milost Ducha svatého, kterou biřmovanec bude posilněn k boji proti nepřátelům spásy. Balzám naznačuje, že se biřmovanci uděluje milost, aby se uchoval čistým od hniloby hříchu a aby zbožným životem šířil vůni ctností. Znamení kříže na čele povzbuzuje biřmovance, aby bez bázně vyznával svou víru v Ježíše Krista ukřižovaného. Biskup se dotýká rukou tváře biřmovancovy, aby naznačil, že má být ochoten pro Pána Ježíše trpět i potupu a pronásledování.

Poněvadž biřmování vtiskuje duši nezrušitelné znamení, může se přijmout jen jednou v životě. Biřmování není nezbytně nutné k spáse. Hřešil by však, kdo by tuto svátost nepřijal z nedbalosti.

Celý život na to pamatuj, že svatým biřmováním se ti dostalo od Ducha svatého zvláštní posily ve víře a stal ses bojovníkem Kristovým. Buď za to Duchu svatému vděčný! Zvláště mu za to děkuj ve výroční den přijetí biřmování a na Hod Boží svatodušní. Hlas se hrdě k Pánu Ježíši, k jeho Církvi a statečně se braň proti svodům těla, světa a ďábla. „Vždyť Bůh nám nedal ducha bojácnosti, nýbrž (Ducha) síly, lásky a rozvážnosti“ (2 Tim 1, 7n.).

42. PŘÍPRAVA K BIŘMOVÁNÍ

125. Čeho je třeba k hodnému přijetí biřmování?

K hodnému přijetí biřmování je třeba: 1. aby byl biřmovanec poučen o víře a zvlášť o biřmování; 2. aby byl v posvěcující milosti a 3. aby se připravil modlitbou.

126. K čemu mají biřmovanci kmotry?

Biřmovanci mají kmotry k tomu, aby jim pomáhali podle víry žít, ji šířit, statečně vyznávat a proti nepřátelům spásy zmužile bojovat.

Příprava k biřmování. – Poučení o víře a zvlášť o biřmování se dostává biřmovanci v náboženském vyučování, v kostele a v poučení rodičů. – Aby měl biřmovanec jistotu, že je v milosti posvěcující, jde před biřmováním k svaté zpovědi a k svatému přijímání. – Biřmovanec se připravuje na biřmování zbožnou modlitbou. Před příchodem Ducha svatého modlili se apoštolé s Pannou Marií devět dní. Podobně má vykonat biřmovanec před biřmováním devítidenní pobožnost k Duchu svatému. (Může se modlit devět dní desátek svatého růžence „Který Ducha svatého seslal“ a k tomu sedmkrát Otčenáš a Zdrávas za sedm darů Ducha svatého.)

Den svatého biřmování má se prožít svatě. „Nezarmucujte svatého Božího Ducha, který vám vtiskl svou pečeť pro den vykoupení“ (Ef 4, 30).

Kmotrové. – Na znamení, že kmotr chce pomáhat svému svěřenci podle víry žít, ji šířit, statečně vyznávat a proti hříchu zmužile bojovat, položí svou pravici na pravé rameno biřmovance ve chvíli, kdy jej maže biskup na čele svatým olejem. Kmotrem při biřmování smí být jen řádný katolík, věkem dospělejší, sám už biřmovaný a stejného pohlaví s biřmovancem. Nemá to být kmotr křestní ani žádný z rodičů biřmovancových. Nemůže-li kmotr k biřmování přijít osobně, může jej někdo zastoupit. Avšak i bez kmotra možno přijmout biřmování.

Stal-li ses křtem jakoby stavebním kamenem v budově Církve, pak biřmováním stal ses jakoby stavitelem. To znamená, že máš pomáhat Církev dále rozšiřovat jako posvátnou budovu Boží. Přemýšlej, co můžeš udělat, abys někoho získal pro Pána Ježíše a pro jeho Církev.