2012-07 49. MEŠNÍ OBŘADY: HLAVNÍ ČASTI MŠE SVATÉ, NEBOLI MŠE SVATÁ VĚŘÍCÍCH

49. MEŠNÍ OBŘADY: HLAVNÍ ČASTI MŠE SVATÉ, NEBOLI MŠE SVATÁ VĚŘÍCÍCH

146. Co máme činit při obětování?

Při obětování máme s knězem obětovat Bohu mešní dary a zároveň sami sebe.

147. Co máme činit při pozdvihování?

Při pozdvihování máme pozdravit Pána Ježíše a spojit se s ním na kříži.

148. Co máme činit při mešním přijímání?

Při mešním přijímání máme přijímat skutečně anebo aspoň duchovně.

1. Obětování. – První hlavní část mše svaté je obětování. Kněz snímá s kalicha roušku (velum), bere do ruky pozlacenou misku (patenu) s velkou hostií (z pšeničné mouky a vody), nadzdvihuje a obětuje Bohu. Podobně bere do rukou kalich, nalije do něho víno (z hroznů vinné révy) a několik kapek vody, zdvihne a obětuje Bohu. I ty obětuj Bohu svou duši, své tělo, všechny své práce a starosti, radosti i bolesti.

Při obětování můžeme se modlit: „Otče nebeský! Přijmi od nás svaté dary, které ti tu s knězem přinášíme. Také obětujeme ti sami sebe. Tobě chceme sloužit bez ustání, ty nám k tomu dej své požehnání.“ – Také můžeš zpívat příslušnou sloku mešní písně anebo se modlit z modlitební knihy příslušnou modlitbu.

V dřívějších křesťanských dobách věřící přinášeli k obětování chléb, víno a jiné dary. Těchto darů se použilo při službách Božích k obětování; zbytek byl pro kněze a chudé. Z toho zůstala ještě podnes ofěra (lidé jdou při ofěře v kostele vzadu kolem oltáře, políbí podaný kříž a vloží na určené místo peněžitý dárek). Z toho se také vyvinul zvyk dávat na mši svatou. Když kněz v dřívějších dobách přijímal tyto dary při mši svaté, pak si musil umýt ruce. Tento zvyk umývání rukou zůstal („Lavabo“). Po umytí rukou kněz se obrací k lidem a vybízí všechny k modlitbě slovy „Orate fratres“ (Modlete se, bratři) a modlí se tiché modlitby.

Přípravou k proměňování je velebný chvalozpěv (preface), k němuž kněz vybízí slovy „Sursum corda (vyslovuje korda)“ (Vzhůru srdce!), „Gracias agamus Domino Deo nostro!“ (Díky vzdejme Hospodinu Bohu svému). Chvalozpěv se končí slovy: „Svatý, svatý, svatý je Pán Bůh zástupů, plna jsou nebesa i země jeho velebnosti a slávy. Požehnán buď, jenž přichází ve jménu Páně.“ (Sanktus). Ministrant zvoní, věřící pokleknou a zůstávají klečet až do konce svatého přijímání.

Potom se kněz modlí potichu za celou Církev a zvláště za přítomné. Jmenovitě vzpomíná těch živých, kteří se doporučili jeho modlitbám: „Memento, Domine“ (Rozpomeň se, Pane). Je to vzpomínka na živé. I ty se modli za živé, za které se máš modlit.

2. Proměňování. – Je to druhá hlavní část mše svaté. V kostele nastane úplné ticho. Kněz říká nad chlebem a vínem slova Pána Ježíše z poslední večeře, proměňuje chléb v tělo a víno v krev Páně a klaní se svátostnému Kristu. Nejprve pozdvihuje svatou hostii a potom kalich.

Při pozdvihování nejsvětějšího těla Páně pohlédneme s vírou na svatou hostii a pozdravíme Pána Ježíše slovy: „Pán můj a Bůh můj!“ Zároveň se s ním spojíme na kříži slovy: „Pane Ježíši, s tebou jsem ukřižován.“ Potom skloníme hlavu a říkáme: „V tebe věřím, v tebe doufám, tebe nade všecko miluji.“ (Při tom můžeme se třikrát bít v prsa, ne však podle zvonění ministranta, nýbrž podle naší modlitby.)

Slovy: „Pane Ježíši, s tebou jsem ukřižován“ chceme říci: „Pane Ježíši, chci přibít s tebou na kříž své ruce, aby nečinily nic zlého, aby se zbožně modlily, svědomitě pracovaly a všem jen dobře činily. Chci přibít s tebou na kříž své nohy, aby chodily jen cestou Božích přikázání. A mé srdce ať je probodeno se srdcem tvým, mrtvé pro všechno, co vede k hříchu. Ať žije a plane jen pro tebe a pro tvé svaté zájmy.“

Při pozdvihování nejsvětější krve Páně pohlédneme s vírou na zdvižený kalich a pozdravíme Pána Ježíše slovy: „Pán můj a Bůh můj!“ Rozhodneme se pracovat pro svaté zájmy Pána Ježíše ze všech sil až do potu a krve a proto řekneme: „Pane Ježíši, s tebou chci se modlit, pracovat, trpět i umírat.“ Potom skloníme hlavu a říkáme: „Tobě žiji, tobě umírám, tvůj jsem živ i mrtev. Amen.“ (Při tom můžeme se opět třikrát bít v prsa.)

Tyto modlitby při pozdvihování šeptáme pouze sami u sebe, abychom nerušili posvátné ticho, které je náznakem hlubokého tajemství proměňování.

Po pozdvihování modlí se kněz potichu, aby Bůh přijal tuto oběť k spáse svého lidu. Zvláště se modlí za zemřelé, zejména za ty, kteří byli doporučeni jeho modlitbám: „Memento, Domine“ (Rozpomeň se, Pane!) Je to vzpomínka na zemřelé, za které se máme modlit.

Kněz se pak modlí: „Pater noster“ (Otče náš) jako přípravu na svaté přijímání. I my se s ním modlíme: „Otče náš ...“ Potom kněz láme svatou hostii na polovicí a z levé polovice svaté hostie ulomí kousek, který dá do kalichu s krví Páně. Pokračuje trojí prosbou k Pánu Ježíši ve svátosti oltářní: „Agnus Dei, qui (vyslovuje kví) tolis peccata mundi (vyslovuje pekáta mundý), miserere nobis.“ (Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi) a modlí se další modlitby jako nejbližší přípravu na svaté přijímání.

3. Svaté přijímání. – Je to třetí hlavní část mše svaté. Kněz vezme do ruky svatou hostii, hluboce se ukloní, bije se třikrát v prsa a říká: „Domine, non sum dignus ...“ (Pane, nejsem hoden ...) Potom přijímá tělo Páně a pak krev Páně z kalicha. Po přijímání kněze přijímá tělo Páně také lid. Potom kněz kalich vyplachuje, očistí jej a přikryje tak, jak byl na počátku mše svaté.

Při mešním přijímání máme přijímat skutečně anebo aspoň duchovně. Duchovně přijímá, kdo si toužebně přeje: „Pane Ježíši, přijď ke mně!“ Kdo upřímně touží po Kristu Pánu, ten se ovšem nespokojí na dlouho jen s pouhým přáním, nýbrž hledí co nejspíše přistoupit ke stolu Páně skutečně. Při mešním přijímání se modli: „Pane, nejsem hoden, abys vešel pod střechu mou, ale řekni jen slovo a má duše bude uzdravena.“ (Třikrát.) „Otvírám ti své srdce. Přijď ke mně, Pane Ježíši, a posvěť mne, přijď ke mně, Pane Ježíši, a posilni mne, přijď ke mně, Pane Ježíši, a živ mne k životu věčnému. Amen.“

Svaté přijímání je obětní hostina. Při obětech starozákonních bylo obětní zvíře zabito, část z něho byla spálena a část byla použita k obětní hostině. Kdo nebyl čistý, nesměl ničeho požít z obětovaného daru. Podobně máme i my s duší čistou (v milosti posvěcující) přistoupit k svatému přijímání, v němž požíváme neposkvrněného Beránka, který se za nás obětoval.

Po svatém přijímání říká kněz na levé (epištolní) straně: „Oremus“ (Modleme se) a děkuje Bohu jménem svým a jménem věřících za velikou milost svatého přijímání a poroučí všechny v Boží ochranu. – Odpovídá se: „Amen“ (Staň se).

Zakončení mše svaté. – Kněz ohlašuje uprostřed oltáře konec mše svaté slovy: „Ite, missa est.“ (Jděte, mše je u konce) nebo – „Benedicamus (vyslovuje benedikámus) Domino“ (Dobrořečme Pánu). Když je mše svatá v barvě černé (za zemřelé), říká místo toho: „Requiescant (vyslovuje rekvieskant) in pace!“ (Ať odpočívají v pokoji!) – Není-li mše svatá v barvě černé, dává kněz věřícím požehnání. Při tom klekneme, uděláme kříž a říkáme: „Požehnej nás všemohoucí Bůh Otec, Syn a Duch svatý. Amen.“

Potom říká kněz na pravé (evangelní) straně poslední evangelium. Povstaneme, uděláme křížek na čele, na ústech, na prsou a modlíme se jako při prvním evangeliu: „Vstávám, abych ...“ Po posledním evangeliu jsou buď modlitby anebo svátostné požehnání.

Hleď co nejlépe poznat jednotlivé části mše svaté a také je pozorně sleduj, když jsi na mši svaté. Až dospěješ, kup si příruční mešní knihu (misál) v jazyku českém, abys mohl s knězem se modlit všechny modlitby. Čím budeš pozornější a zbožnější při mši svaté, tím více milostí načerpáš.