05.07.2012 21:46

2012-07 49. MEŠNÍ OBŘADY: HLAVNÍ ČASTI MŠE SVATÉ, NEBOLI MŠE SVATÁ VĚŘÍCÍCH

49. MEŠNÍ OBŘADY: HLAVNÍ ČASTI MŠE SVATÉ, NEBOLI MŠE SVATÁ VĚŘÍCÍCH

146. Co máme činit při obětování?

Při obětování máme s knězem obětovat Bohu mešní dary a zároveň sami sebe.

147. Co máme činit při pozdvihování?

Při pozdvihování máme pozdravit Pána Ježíše a spojit se s ním na kříži.

148. Co máme činit při mešním přijímání?

Při mešním přijímání máme přijímat skutečně anebo aspoň duchovně.

1. Obětování. – První hlavní část mše svaté je obětování. Kněz snímá s kalicha roušku (velum), bere do ruky pozlacenou misku (patenu) s velkou hostií (z pšeničné mouky a vody), nadzdvihuje a obětuje Bohu. Podobně bere do rukou kalich, nalije do něho víno (z hroznů vinné révy) a několik kapek vody, zdvihne a obětuje Bohu. I ty obětuj Bohu svou duši, své tělo, všechny své práce a starosti, radosti i bolesti.

Při obětování můžeme se modlit: „Otče nebeský! Přijmi od nás svaté dary, které ti tu s knězem přinášíme. Také obětujeme ti sami sebe. Tobě chceme sloužit bez ustání, ty nám k tomu dej své požehnání.“ – Také můžeš zpívat příslušnou sloku mešní písně anebo se modlit z modlitební knihy příslušnou modlitbu.

V dřívějších křesťanských dobách věřící přinášeli k obětování chléb, víno a jiné dary. Těchto darů se použilo při službách Božích k obětování; zbytek byl pro kněze a chudé. Z toho zůstala ještě podnes ofěra (lidé jdou při ofěře v kostele vzadu kolem oltáře, políbí podaný kříž a vloží na určené místo peněžitý dárek). Z toho se také vyvinul zvyk dávat na mši svatou. Když kněz v dřívějších dobách přijímal tyto dary při mši svaté, pak si musil umýt ruce. Tento zvyk umývání rukou zůstal („Lavabo“). Po umytí rukou kněz se obrací k lidem a vybízí všechny k modlitbě slovy „Orate fratres“ (Modlete se, bratři) a modlí se tiché modlitby.

Přípravou k proměňování je velebný chvalozpěv (preface), k němuž kněz vybízí slovy „Sursum corda (vyslovuje korda)“ (Vzhůru srdce!), „Gracias agamus Domino Deo nostro!“ (Díky vzdejme Hospodinu Bohu svému). Chvalozpěv se končí slovy: „Svatý, svatý, svatý je Pán Bůh zástupů, plna jsou nebesa i země jeho velebnosti a slávy. Požehnán buď, jenž přichází ve jménu Páně.“ (Sanktus). Ministrant zvoní, věřící pokleknou a zůstávají klečet až do konce svatého přijímání.

Potom se kněz modlí potichu za celou Církev a zvláště za přítomné. Jmenovitě vzpomíná těch živých, kteří se doporučili jeho modlitbám: „Memento, Domine“ (Rozpomeň se, Pane). Je to vzpomínka na živé. I ty se modli za živé, za které se máš modlit.

2. Proměňování. – Je to druhá hlavní část mše svaté. V kostele nastane úplné ticho. Kněz říká nad chlebem a vínem slova Pána Ježíše z poslední večeře, proměňuje chléb v tělo a víno v krev Páně a klaní se svátostnému Kristu. Nejprve pozdvihuje svatou hostii a potom kalich.

Při pozdvihování nejsvětějšího těla Páně pohlédneme s vírou na svatou hostii a pozdravíme Pána Ježíše slovy: „Pán můj a Bůh můj!“ Zároveň se s ním spojíme na kříži slovy: „Pane Ježíši, s tebou jsem ukřižován.“ Potom skloníme hlavu a říkáme: „V tebe věřím, v tebe doufám, tebe nade všecko miluji.“ (Při tom můžeme se třikrát bít v prsa, ne však podle zvonění ministranta, nýbrž podle naší modlitby.)

Slovy: „Pane Ježíši, s tebou jsem ukřižován“ chceme říci: „Pane Ježíši, chci přibít s tebou na kříž své ruce, aby nečinily nic zlého, aby se zbožně modlily, svědomitě pracovaly a všem jen dobře činily. Chci přibít s tebou na kříž své nohy, aby chodily jen cestou Božích přikázání. A mé srdce ať je probodeno se srdcem tvým, mrtvé pro všechno, co vede k hříchu. Ať žije a plane jen pro tebe a pro tvé svaté zájmy.“

Při pozdvihování nejsvětější krve Páně pohlédneme s vírou na zdvižený kalich a pozdravíme Pána Ježíše slovy: „Pán můj a Bůh můj!“ Rozhodneme se pracovat pro svaté zájmy Pána Ježíše ze všech sil až do potu a krve a proto řekneme: „Pane Ježíši, s tebou chci se modlit, pracovat, trpět i umírat.“ Potom skloníme hlavu a říkáme: „Tobě žiji, tobě umírám, tvůj jsem živ i mrtev. Amen.“ (Při tom můžeme se opět třikrát bít v prsa.)

Tyto modlitby při pozdvihování šeptáme pouze sami u sebe, abychom nerušili posvátné ticho, které je náznakem hlubokého tajemství proměňování.

Po pozdvihování modlí se kněz potichu, aby Bůh přijal tuto oběť k spáse svého lidu. Zvláště se modlí za zemřelé, zejména za ty, kteří byli doporučeni jeho modlitbám: „Memento, Domine“ (Rozpomeň se, Pane!) Je to vzpomínka na zemřelé, za které se máme modlit.

Kněz se pak modlí: „Pater noster“ (Otče náš) jako přípravu na svaté přijímání. I my se s ním modlíme: „Otče náš ...“ Potom kněz láme svatou hostii na polovicí a z levé polovice svaté hostie ulomí kousek, který dá do kalichu s krví Páně. Pokračuje trojí prosbou k Pánu Ježíši ve svátosti oltářní: „Agnus Dei, qui (vyslovuje kví) tolis peccata mundi (vyslovuje pekáta mundý), miserere nobis.“ (Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi) a modlí se další modlitby jako nejbližší přípravu na svaté přijímání.

3. Svaté přijímání. – Je to třetí hlavní část mše svaté. Kněz vezme do ruky svatou hostii, hluboce se ukloní, bije se třikrát v prsa a říká: „Domine, non sum dignus ...“ (Pane, nejsem hoden ...) Potom přijímá tělo Páně a pak krev Páně z kalicha. Po přijímání kněze přijímá tělo Páně také lid. Potom kněz kalich vyplachuje, očistí jej a přikryje tak, jak byl na počátku mše svaté.

Při mešním přijímání máme přijímat skutečně anebo aspoň duchovně. Duchovně přijímá, kdo si toužebně přeje: „Pane Ježíši, přijď ke mně!“ Kdo upřímně touží po Kristu Pánu, ten se ovšem nespokojí na dlouho jen s pouhým přáním, nýbrž hledí co nejspíše přistoupit ke stolu Páně skutečně. Při mešním přijímání se modli: „Pane, nejsem hoden, abys vešel pod střechu mou, ale řekni jen slovo a má duše bude uzdravena.“ (Třikrát.) „Otvírám ti své srdce. Přijď ke mně, Pane Ježíši, a posvěť mne, přijď ke mně, Pane Ježíši, a posilni mne, přijď ke mně, Pane Ježíši, a živ mne k životu věčnému. Amen.“

Svaté přijímání je obětní hostina. Při obětech starozákonních bylo obětní zvíře zabito, část z něho byla spálena a část byla použita k obětní hostině. Kdo nebyl čistý, nesměl ničeho požít z obětovaného daru. Podobně máme i my s duší čistou (v milosti posvěcující) přistoupit k svatému přijímání, v němž požíváme neposkvrněného Beránka, který se za nás obětoval.

Po svatém přijímání říká kněz na levé (epištolní) straně: „Oremus“ (Modleme se) a děkuje Bohu jménem svým a jménem věřících za velikou milost svatého přijímání a poroučí všechny v Boží ochranu. – Odpovídá se: „Amen“ (Staň se).

Zakončení mše svaté. – Kněz ohlašuje uprostřed oltáře konec mše svaté slovy: „Ite, missa est.“ (Jděte, mše je u konce) nebo – „Benedicamus (vyslovuje benedikámus) Domino“ (Dobrořečme Pánu). Když je mše svatá v barvě černé (za zemřelé), říká místo toho: „Requiescant (vyslovuje rekvieskant) in pace!“ (Ať odpočívají v pokoji!) – Není-li mše svatá v barvě černé, dává kněz věřícím požehnání. Při tom klekneme, uděláme kříž a říkáme: „Požehnej nás všemohoucí Bůh Otec, Syn a Duch svatý. Amen.“

Potom říká kněz na pravé (evangelní) straně poslední evangelium. Povstaneme, uděláme křížek na čele, na ústech, na prsou a modlíme se jako při prvním evangeliu: „Vstávám, abych ...“ Po posledním evangeliu jsou buď modlitby anebo svátostné požehnání.

Hleď co nejlépe poznat jednotlivé části mše svaté a také je pozorně sleduj, když jsi na mši svaté. Až dospěješ, kup si příruční mešní knihu (misál) v jazyku českém, abys mohl s knězem se modlit všechny modlitby. Čím budeš pozornější a zbožnější při mši svaté, tím více milostí načerpáš.

—————

Zpět


Po půl roce dokázáno
Čtěte jeho maily

Zničil Českou republiku

na příkaz shora
pomocí migrantů.

Zločince smích přejde.


Západní civilizaci nezničí ti zlí, ale dobří. Se zlými si dobří vždycky poradili. Ale s dobrými, kteří jsou v omylu a kteří si jen myslí, že konají dobro, ale ve skutečnosti konají zlo, si tato civilizace poradit neumí a tito dobří ji zničí. A nejde jen o nadpřirozené skutečnosti, kde jsou tito dobří v omylu a tak páchají zlo (Hus – husité, Luther – protestanti, Rahner – ekumenici). Předsudečné omyly dobrých se tragicky projevují i v záležitostech pozemských. Kolik je jen negativních předsudků vůči Rusku, kolik jen positivních předsudků o USA a EU! Kolik je jen negativních předsudků o katolickém státě a positivních předsudků o této atheistické civilizaci! Dobří, kteří žijí v předsudečných omylech, jsou nejnebezpečnějšími škůdci západní civilizace. I Desatero, podle svého výkladu, dodržují, a rozvracejí společnost. Dobří jsou bez hříchu a zničí svět.