Moderní církev

Sestává v zásadě ze dvou skupin věřících:

1. Konservativní revolucionáři.

2. Progresivní revolucionáři.

Do 1. skupiny patří: varhančíci, kněží, kteří nekážou z kazatelen, kněží, kteří celebrují čelem k lidu jen v kostelích, věřící, kteří ve frontě přijímají do úst, Benedikt XVI.; krátce: revolucionáři, kteří se úzkostlivě a pečlivě drží litery revoluce.

Do 2. skupiny patří: kytarčíci, kněží, kteří bourají kazatelny, kněží, kteří slouží čelem k lidu nejen v kostelích, věřící, kteří ve frontě přijímají na ruku, František; krátce: revolucionáři, kteří se  nadšeně a tvořivě drží ducha revoluce.

Zásadní upozornění pro vyznavače tradice: Nepřátelé tradice jsou v obou skupinách revolucionářů přibližně stejně početní – často je některý literní revolucionář vůči tradici nenávistnější, než leckterý revolucionář, který revoluci rozvíjí.

Ukrajinská Krise

Jako poslední svou naději, že by mohl přežít, Západ, který je na dně, vymyslel ukrajinskou krisi. Je potřeba jasně říci, že před světem byly tak dvě a jen dvě možnosti: audio s titulky^*
1. Rozkradení a zotročení Ruska Západem
2. Válka s nejistým výsledkem
Všechny řeči slouží jednomu nebo druhému a nemá cenu se jimi zabývat, kromě jediné: Volbu mezi 1 a 2 vnutil světu Západ svým "ukrajinským" pučem: musí jít vpřed, jinak zemře v exkrementech své nemravnosti.
(^*v případě nefunkčího odkazu si lze audio stáhnout zde – 100 MB)
Pozn. k datu 22. 3.: Stav není 2 : 0 pro Rusko, jak píše např. Protiproud, ale 2 : 4 pro Západ.
Pozn. k datu 13. 4.: Poměr se dále změnil na 2 : 5 pro Západ, jenž jedná; Rusko skuhrá.
Závěrečná pozn.: Na Ukrajině je rozhodnuto. Časem uvedeme ke kterému dni a proč se tak stalo. Důvod odkladu tohoto uvedení: Kobic pod stůl, ještě se hraje. Je také vyřešeno dilemma 1. a 2. Pán je mocný. Zbývá jen obdivovat genialitu budoucího vítěze – čím je komu méně dáno, tím později bude tento obdiv mít.

Když dva dělají totéž, není to úplně totéž. A co může a má dělat ten třetí?

1.

Kdo považuje komunismus za pouhé vyvlastňování a pronásledování odpůrců vyvlastňování, nic z něho nepochopil. Komunismus, to jsou především hluboké společenské změny.
Beneš na Masarykových základech zavedl komunismus překotně. Lidé toto zavedení zprvu uvítali, ale:
1. Nebyly pomeranče, krámy byly prázdné.
2. Zabraňovalo se cestování po celém světě.
3. Sebral majetek i církvi a bránilo se jí působit.
Lidé proto na komunismus zanevřeli, pro církev byl úhlavním nepřítelem.
Havel na Masarykových základech zahájil zavádění komunismu pomalu. Lidé toto zavádění vítají, nejsou tu "ale":
1. Jsou pomeranče i perník, supermarkety jsou plné.
2. Podporuje se cestování po celém světě.
3. Vrátil majetek církvi a nechává se vyhnít.
Licé jsou nadšeni, církev je spokojena a ze společnosti bezkonfliktně mizí do svého ghetta.

Jinak vše ostatní je podobné: jsou bezbožní mocní a zbožní jsou bezmocní, všemožně se podporuje finanční přisátí se na bezbožný stát, nezadržitelně roste korupce a ztrácí se ponětí o hodnotě vlastní práce v důsledku stejně rostoucího přerozdělování a bujícího systému všemožných dotací, pod falešnými hesly boje proti korupci a terorismu se rozvíjí fízlování a odposlouchávání, všemožně se podporuje internacionalismus, ČR je stále členem agresivního paktu, místo varšavského severoatlantického, hospodářského bloku, EU místo RVHP, Nečechů cizinců multikulturně stále přibývá a Češi se stěhují do ciziny, potraty jsou rozšířeny o antikoncepci a slasti pornografie, rozvody jsou rozšířeny o podporu homosexuální bezplodnosti, zdravotnictví rozšířeno o svobodu zdrogovat se i zemřít, děti, jejichž počet postupně klesá, jsou nyní více než tehdy, v popsaném smyslu a kolektivisticky, vychovávány ve společných zařízeních, média naplno slouží ideologii a propagandě a tato jejich služba je stále rafinovanější, vědečtější a tedy i účinnější a obtížněji rozpoznatelná. Demokracie – vláda stále bezbožnější (v souladu s naukou o dědičném hříchu) většiny – tedy míří vpřed. Trpělivě, aby se nedopustila tří Benešových chyb.

2.

Proto nemůžeme souhlasit s množícím se názorem, že parlamentními volbami 2013 skončil jeden režim a začal nějaký jiný. To je názor některých umanutých demokratů. Ale opak je pravdou: Výsledek těchto voleb je plynulým progresem masarykovsko-benešovsko-havlistické republiky, započatý r. 1918, přičemž období komunismu je Benešovým dočasným úspěchem, kterým předběhl dobu tak, že se musela r. 1989 vrátit do r. 1945 k pomalejšímu progresu k témuž a horšímu.

Na otázku Václava Klause, jednoho z oněch demokratů tvrdících opak (tj. že nastává jakási změna režimu), co dělat, existuje jediná a jasná odpověď: Vychovatelkou národa je katolická církev a jen ona. Je vychovatelkou chybující, jak dokládá např. už nástup republiky r. 1918. Avšak její vychovatelská práce není nemožná, jak ještě více dokládá křesťanskost-katolicita světa trvající přes půl tisíciletí ve středověku.

Je pravdou, že o stejnou vychovatelskou roli usilují i jiní, např. společnost zednářská nebo komunistická. Ale je v moci církve svou prioritní vychovatelskou roli zvládnout, jistě i dnes. V tom je třeba jí napomáhat, nevěda ovšem, zda sama církev ve své lidské dnešní podobě se své povinnosti plně chopí, a přesto, že ona sama dnes někdy vypadá, jako by nebyla vychovatelkou, ale chovancem jiných. Z toho pak plynou další, podružné možnosti, co dělat: ukazovat, kde nemá být chovancem (odpor vůči EU příkladmo, a mnoho dalších pozemských záležitostí).

A vězme, že pokud a dokud se katolická církev plně a zásadně nechopí své vychovatelské úlohy národa, nikdo jiný ji nemůže a ani nesmí nahrazovat. Proto je tento první úkol tak nezbytný.

Může být lhář presidentem?

Dobrý večer. Dobrý večer. Já bych se Vás chtěla, pane presidente, zeptat na to koleno, ten kolaps. Koleno, paní redaktorko. No, právě na to bych se chtěla zeptat. Tak vy jste omdlel. Zakopl. Ano, říkáte, že jste zakopl. A omdlel jste. Neomdlel. Vy říkáte, že jste zakopl a neomdlel. Nebylo to tak, že jste napřed omdlel a pak zakopl? Naši diváci ... Ne, napřed jsem zakopl. A omdlel jste. Zakopl. Vy říkáte, že jste ani na chvíli neomdlel. Říkám, že jsem zakopl. Ale našim divákům se jedná právě o to omdlení. Omdlení je fáma. Udajné omdlení nebylo. Takže neúdajné bylo a dosud jste tvrdil, že nebylo. Paní redaktorko Drbnová ... Pane presidente, máme tu lékařský nález. Od koho? To Vám nemůžeme sdělit. Ministr Holcát v demisi ale říká ... Máme tu lékařský nález. Čtu: Omdlení pana ... My jsme spolu mluvili, že žádné omdlení nebylo. Ano, ale ministr v demisi je váš ministr. Vážení televizní diváci, měli jsme zde pana presidenta a vy nám už píšete, jak může být člověk, který takto manipuluje s fakty, presidentem. Právě přiišel mail od Andreje z Valašska, čtu: Presidenta lhíře nemají v žádné zemi v Evropě. To je hrozné, co se to u nás děje. Občani, přátelé, podepisujte petici www.ne-zemana.eu. Andrej. Nyní k dalším zprávám.

Na dé-jedničce je převrácený kamión.

Před dalšími volbami, psaná hned 27. 10. 2013:

Jsou čtyři typy režímů, od nejhorších k nejlepším, stabilním:
bezbožecký                        | katolický
1. bezvolební | 2. volební   | 3. volební | 4. bezvolební
-----------------------------------------------------------------------
1. SSSR, EU, Saudská Arábie ... (revoluce, finále demokracie, islám; kontrarevolucí zpět k 2.)
2. ČR a ostatní státy EU, USA ... (demokraticky zákonitě směřují k 1.)
3. Rakousko-Uhersko ... (tyto režimy nevratně končí v bažině 2.)
4. Christianitas (občané jsou katolíky; příp. volbami jdou k 3., i dnešní katolík tento režim odmítá).

Boj mezi "pravicí" a levicí

Jede vlak pokroku, tažený lokomotivou na uhlí. Levice má na starosti tu lokomotivu. Topiči lokomotivní házejí do kotle, jen se z nich kouří skoro jako z lokomotivy. Zpocení, neznají oddychu. Vlak jede šílenou rychlostí, vesele houká. Tu přicházejí volby. Ouha, vítězí "pravice". Zástupci usedají okolo kotle a ubezpečují, že nastává Change-Změna.  Rozbalí krabice s whiskou, jsou přece zástupcové "pravice". Popíjejí, meditují o politické filosofii, Burke, Otcové zakladatelé, znáte to. Oheň v lokomotivním kotli už nehoří naplno. Topiči jen tu a tam přihodí pár lopat uhlí a vrátí se ke své whisky a k meditacím jak topit. Vlak zpomalil, filosofové ale ujišťují, že zpoždění nehrozí. Už nejsou tak zpocení, topí v pohodě. Vlak houká méně. Tu najednou přichází Change-Změna-Volby. Do lokomotivy se hrnou levicoví topiči, odpočatí. A dávají se do práce. Vlak zrychluje, začíná zase mocně houkat. Topiči "vyhrňme si rukávy" se začínají potit. Házejí do kotle jednu lopatu za druhou.

Jízdu vlaku pozoruje ze svého pole pravičák. A říká si: "Můj Bože, kam ten vlak jede? Nejede něco zpátky?"

Vánoční přání léta Páně 2013

Proti dobám minulým a tak slavným,
kdy lidé – a bývali to všichni katolíci – těsně se stýkali s realitou a znali ji,
dnes jsou odkázáni velkou měrou na zprostředkované informace o ní.
A toto zprostředkování je dílem nejen světců žijících mezi námi,
ale i hlupáků a často i podvodníků.
K letošním Vánocům i do časů následujících přejeme a vyprošujeme svým čtenářům,
aby se jim trvale, vždy znovu, dařilo rozeznávat pravdu o realitě od nepravdy do pravdy převečené
a tak konat jen opravdové dobro.
Vánoční pak pravdou je:
Narozený Bůh Syn je člověkem a zůstává Bohem a jeho rodička Maria zůstává Pannou.
A tedy vánočním dobrem je:
Věřit Mu, jenž nemůže klamat ani být oklamán.

Požehnané Vánoce