Přečetli jsme: Jak na to jde Amerika 70 let po prohře Německa

Proč jsem oficiálně nepodpořil projekt Rekonstrukce státu
aneb Jak si Američané vytipovávají budoucí spolupracovníky
Vladimír Stwora( více o autorovi > )
17.9.2014

Volební kampaň do Senátu se dostává do vyšších obrátek a spolu s tím se kolem mne začínají objevovat zajímavé postavičky. Včera mi dorazil do schránky email od podporovatelky projektu Rekonstrukce státu. Nikdy dřív jsem o nich neslyšel. Psala, že se na mě obrací jako na kandidáta do Senátu, že je z mého volebního obvodu. A že ten projekt prosazuje devět protikorupčních zákonů, které se brzy budou projednávat v Senátu. A prý co si o tom myslím a zda bych ty zákony podpořil.

Současně navrhovala schůzku a veřejné vyjádření podpory zákonům proti korupci. Pokud bych se podpoře protikorupčních zákonů zavázal, obdržel bych od nich (od Rekonstrukce státu) certifikát, mé jméno by se objevilo na jejich stránkách a dokonce vlastní foto tamtéž jako oficiální proti-korupčník. Zní to zajímavě, že? Prohlídl jsem si přiložený dokument, který jsem měl podepsat a odeslat výměnou za certifikát, a musím říct, že s jeho obsahem nemám problém. Rovněž bych souhlasil se slibem, že zákony podpořím, budu-li zvolen.

V tom smyslu jsem zmíněné dámě také sepsal odpověď. Pochválil jsem ji za její aktivitu a dopis doplnil krátkou úvahou, že sice přijetí protikorupčních zákonů je důležité, ale že si nejsem zcela jistý, zda je to to, co nás v této chvíli nejvíce tlačí. Navrhl jsem jí ke zvážení, zda bychom se neměli nejprve pokusit změnit legislativu tak, aby Senát lépe plnil svou funkci, ke které je určen. Vysvětlil jsem, že v dvoukomorovém systému parlamentní demokracie je primárním úkolem Senátu schvalovat, doplňovat či vracet Poslaneckou sněmovnou dodané zákony, že by Senát měl sloužit jako pojistka proti špatným, neúplným či nedomyšleným zákonům, ale že to ve stávající legislativě není příliš možné, neboť Sněmovna může Senátem odmítnutý zákon znovu projednat a stejně protlačit navzdory Senátu. Tím se funkce Senátu jeví jako zbytečná a mnoho lidí si (právem) přeje jeho zrušení. Zkrátka jsem se rozjel. :)

Ještě před odesláním jsem svůj výtvor rozeslal členům svého volebního týmu se žádostí o doplnění a komentář. Přišla odpověď Adama Bartoše: Vladimíre, pozor. Ta organizace je placena ze Sorosových fondů a zde dostává peníze z americké ambasády.

Prošel jsem si webové stránky Rekonstrukce státu. Vedoucím projektu je Jiří Boudal a vedoucím sekce Odpovědný stát Martin Fadrný. Oba mají uvedené emaily s koncovkou frankbold.org. Ostatně Frank Bold je uveden jako první v sekci členských organizací. Proč nějakého Franka Bolda (evidentně nečeské jméno) trápí tak typický český problém, jako je přijetí protikorupčních zákonů? Ale možná je podnikatel a chce tady podnikat. No, dejme tomu.

Ne, není. Našel jsem stránky Frank Bold, kde o sobě uvádějí: Who are we?We are a purpose-driven law firm using the power of business and non-profit approaches to solve social and environmental problems. V české verzi Frank Bold je mezinárodní tým právníků. Od roku 1995 pomáháme občanům i firmám. Od Nošovic po Brusel, v Brně i v Haagu. Řešíme aktuální společenské výzvy.

Takže právníci – dobráci, kteří z nudy nebo jen tak, pro dobro věci pomáhají kde se dá, se zvláštním fokusem na ČR.

Hm.

Mají mnoho sponzorů (až příliš mnoho na můj vkus) zvučných jmen. Členskými organizacemi jsou Frank Bold, dále Transparency International, kohovolit.eu, Nadace Open Society Fund (ano, to je Soros), Good Governance a další. Jejími partnery je např. Student Agency, British Chamber of Commerce, Nordic Chamber a další.

Roční rozpočet Rekonstrukce státu je 4,763 milionu, z toho 1,615 milionu z darů a 2,337 milionu z grantů. To jsou slušné peníze, že? Detailní rozpis kdo kolik přesně poslal, uveden není. Nevadí, i tak si můžeme udělat obrázek. Z pohledu moci a bohatství zainteresovaných dobráckých organizací je skoro s podivem, že ty protikorupční zákony už dávno nebyly přijaty.

I když se stránky Rekonstrukce státu snaží tvářit transparentně a průhledně, faktem je, že není jasné, kdo v ní má určující moc a jaké jsou přesně jejich aktivity a cíle. Zdá se, že se potvrzuje názor Adama Bartoše, že se jedná o typickou NGO neboli tzv. neziskové nebo nevládní organizace se zamlženým financováváním a ještě nejasnějším posláním. Podobných jsou v mnoha zemích mraky, pro státy bývalého sovětského bloku jich prý existuje 8357 a jen v Rusku jich, myslím, napočítali asi 700. A samozřejmě také na Ukrajině a ve všech post-sovětských republikách. Tyto organizace se tváří jako nezávislé, většinou mají vznosná jména a oficiálně krásné cíle. Mezi jejich proklamované úkoly patří „hlídání demokracie“ a „dohlížení na lidská práva“, „podpora ekologie“, „zdraví“, „práva menšin“, „práva žen“ apod.

Ve skutečnosti to jsou páté kolony strůjců Nového světového řádu (NWO). Placené z nejasných zdrojů, částečně z kapes amerických daňových poplatníků, částečně bůhví odkud. Jejich skutečnými cíli je nahlodávat stávající politický systém, vyhledávat mezi politiky zrádce ochotné jít proti zájmům vlastní země, vyvolávat nepokoje a to až do bodu politického puče. Na všech barevných revolucích, co jich za posledních několik let bylo v post-sovětských zemích a v tzv. Arabském jaru, které nakonec vedly ke svržení dosavadních legálních vlád a nahrazení loutkovými vládami řízenými z Washingtonu, mají právě tzv. nevládní organizace lví podíl. Ne nadarmo přijala ruská Duma nedávno zákon, který označil NGO za zahraniční agenty a požadoval zprůhlednění jejich finančních toků.

Mou pracně sesumírovanou odpověď paní Sulice (typické české jméno, že?) z Rekonstrukce státu jsem tedy zahodil a napsal jen krátkou zprávu, kde jí oznamuji, že s nimi spolupracovat nechci. Tolik na vysvětlenou, abyste se nedivili, pokud se mé jméno objeví na jejich stránkách v souvislosti s tím, že jsem odmítl spolupráci.

Pokud budu zvolen, ty vyjmenované protikorupční zákony podpořím, protože je shledávám potřebnými. K tomu se zavazuji pouze vám, svým voličům a svým lidem, nepotřebuji k tomu certifikát a fotografii na jakýchsi podivných zahraničních webových stránkách.

Je pro mne šokující vidět, jak nejasné zahraniční struktury zasahují do dění v našem státě, snaží se je ovlivnit pod rouškou ušlechtilých cílů a vzletných frází hledají potenciální budoucí spolupracovníky, jak si je vytipovávají dávno před tím, než se dotyční dostanou k moci a kdoví, možná (zřejmě) mají i páky jak ochotné budoucí spolupracovníky protlačit na rozhodující místa. Přesně tak se buduje kádr, ze kterého pak jsou futrovány různé barevné revoluce. Vždycky jsem se podivoval, odkud vybírá Washington a další mocní vhodné loutky, které pak po převratu dosazuje na vedoucí pozice. Teď to vím. Ten proces začíná dávno před tím, než se dostanou k jakémukoliv úřadu. Vybírají už je mezi kandidáty na úřad.

A ještě se s vámi podělím o zajímavou zkušenost ze včerejšího večera. Možná souvisí s tím, co jsem výše napsal, možná je to náhoda.

Čekal jsem na končené metra Zličín na autobus do Chýně odjíždějící ve 20:15. Byla už skoro tma. Postávalo tam zhruba dvacet lidí, někteří ve skupinkách, jinak byla plocha skoro prázdná. Uvědomil jsem si, že se na mě někdo dívá. Rozhlédl jsem se a setkal se s pohledem muže v obleku, stál bokem několik metrů ode mne. Zřetelně se díval přímo na mě. Jakoby mi chtěl něco říct. Později mi došlo, co mi na něm bylo divné. Neměl žádné příruční zavazadlo, nic. Všichni čekající něco měli, batoh, tašku, kabelku, on měl ruce volné.

Přijel autobus, začali jsme se řadit a nastupovat. Najednou stál ten muž v řadě hned za mnou.

„Promiňte, mohu se vás něco zeptat?“ oslovil mne. Přikývl jsem a odpočítával drobné.

„Co soudíte o ...“ a teď jsem nerozuměl. Něco zabreptal, co jsem nepochytil.

Podíval jsem se na něj „proč se na to ptáte zrovna mě?“

„No víte, lidé o tom přemýšlejí... velké škody.“

Mávl jsem rukou a protože jsem už byl u dveří, nastoupil jsem. Zaplatil jízdné. Za mnou nastupovali další. Ten muž mezi nimi nebyl. Pořádně jsem si prohlédl všechny cestující v autobuse. Ne, nenastoupil. Musí tedy být na refýži. Vyhlédl jsem z okna. Nikdo tam nebyl. Nástupiště bylo prázdné. Zmizel. Kam zmizel? A hlavně proč zmizel? Co se mě vlastně ptal? Divné... Vrtá mi to hlavou.

Uf. Začínám být paranoidní.