Konečně se pomalu blížíme k prozrazení svého dávného proroctví (je na úvodní straně níže) o Ukrajině. Zatím ještě toto:

Abychom pochopili nedávné signály poukazující na možnost konečného vyřešení Ukrajinské občanské války, musíme si nejdříve provést souhrn jejího pozadí:

Petro Porošenko se 25. května 2014 stal zvoleným ukrajinským presidentem ve volbách, které proběhly téměř výlučně v anti-ruské severozápadní polovině Ukrajiny. To je ta oblast, která v posledních ukrajinských volbách z roku 2010 nevolila jeho předchůdce Viktora Janukoviče – muže, který byl 22. února 2014 násilně svržen během toho, co šéf Stratforu, tj. firmy představující ‚soukromou CIA‘ prohlásil za „nejdrzejší puč historie.“

Avšak, než byl Porošenko zvolen, tak se region úplně na východě sousedící s Ruskem, tj. Donbas, od Ukrajiny odtrhl a jeho obyvatelé byli post-pučistickou vládou prohlášeni kvůli odmítání jejich nadvlády za ‚teroristy‘. Tento region z 90% hlasoval pro Janukoviče, tj. muže, který byl při puči svržen. Tato nová vláda provedla invazi na Donbas za použití bombardérů, tanků, raketometů a všeho, co měla, a když 25. května pronášel Porošenko svou vítěznou řeč, tak slíbil, a prohlásil to velice jasně, že: „Protiteroristická operace nemůže přeci trvat dva nebo tři měsíce, a to by neměla, měla by trvat hodiny, a to také bude.“ Ale měsíce trvala – Porošenkova předpověď – nejenže byla určitě falešná, ale také v prvním kole této války prohrál – a pak i ve druhém – a jeho předpovědi jejího výsledku byly zrovna tak falešné.

Protiruští vůdci tvrdé linie na Ukrajině pak rychle začali mluvit o svržení Porošenka. Jedním z nich byl i Ihor Kolomojskij, miliardářský guvernér jednoho z ukrajinských regionů, kterého jmenoval Olexandr Turčynov, kterého jmenoval Arsenij Jaceňjuk, kterého jmenovala Victoria Nuland, jenž byla sama jmenována Barackem Obamou.

Podpořme Reformy.cz zakoupením užitkových předmětů včetně oděvních doplňků s tématickou výzdobou, publikací, vlasteneckých samolepek na poznávací značky aj. na eshop.reformy.cz

Kolomojskij rovněž najal i Joe Bidena, syna Huntera Bidena (Obamova vicepresidenta), do správní rady jedné ze svých společností. Takže Kolomojskij byl přímo s Obamou spojen. To na rozdíl od něj Porošenko nijak nebyl – byl jen zvolen obyvateli jednoho výčnělku Ukrajiny. Porošenka nikdo nejmenoval. Kolomojskij, ještě 21. června 2014 (když byl Porošenko poražen v prvním kole této války), řekl: „Nikdy Porošenka nebudu poslouchat,“ a, „moje soukromá armáda se separatisty skoncuje.“

Neustále povídal, že on dosáhne toho, čeho Porošenko a pravidelná Ukrajinská armáda dosáhnout nebyla schopná. Kolomojského frakce v ukrajinském parlamentu je skoro stejně vlivná, jako ta Porošenkova. Navíc se 2. prosince všechny tři krajně pravicové parlamentní frakce (včetně té Kolomojského) sloučily dohromady do aliance, jejímž konkrétním záměrem je odstranit Porošenka.

Prozatím byl Porošenko, teď už poražený ve dvou kolech války, zdráhavým vůdcem ‚umírněné čili tzv. mírové“ frakce v Ukrajinské vládě. Vůdcem válečné frakce je pořád ještě Arsenij Jaceňjuk, ministerský předseda Ukrajiny, muž, který byl jmenován 4. února 2014 (tj. 18 dní před pučem) Victorií Nuland z US ministerstva zahraničí. Zatímco Jaceňjuk byl přímo zavázán Obamovi, tak to Porošenko nebyl.

Mezitím Angela Merkel z Německa a Francois Hollande z Francie stejně jako několik dalších vůdců EU začali chtít ukončení této války, ale Barack Obama z Ameriky to ještě pořád nechtěl, chtěl další, třetí kolo války, stejně jako Jaceňjuk a další zastánci tvrdě anti-ruské linie. A tak se Merkelová s Hollandem rozhodli letět do Moskvy a jednat s Vladimirem Putinem na vlastní pěst; a 7. února oznámili dohodu o svém plánu, ať už s US presidentem, nebo bez něj. Ač před tím Obama řekl, že na Ukrajinu pošle zbraně, tak teď řekl, že uplatní nebo pozdrží své rozhodnutí o poslání zbraní tak, aby nepřekážel úsilí těchto vůdců EU – aby si tak neznepřátelil nebo neztrapnil vůdce, o jejichž spolupráci usiluje.

A pak proběhl 11. února v Minsku mírový summit za účasti Merkelové, Hollanda, Putina a Porošenak, a ten 12. února vyústil v podepsání nového balíčku mírotvorných opatření nazvaných Minsk II.

Od té doby bylo vekou otázkou, zda budou Spojené státy nadále tlačit na své vyzbrojování Ukrajiny. Bude Obama podporovat Jaceňjuka, kterého si vybrala jeho osoba Victoria Nuland, aby vedl tuto zemi? Nebo se místo toho přesměruje na podporu Porošenka – kterého si nikdy nevybral?

První velkou událostí, která to ukázala, byl 19. březen, kdy Porošenko Kolomojského odstranil z kontroly nad společností, jejímž většinovým vlastníkem je ukrajinská vláda, načež Kolomojskij poslal několik svých hulvátů do jejího ústředí, aby si uchvátil kontrolu zpět, a když americký velvyslanec na Ukrajině – ten samý člověk, který zařídil jmenování Jaceňjuka jako ministerského předsedy učiněné Victorií Nuland – veřejně Kolomojského za jeho akci pokáral. US Bílý dům, který si vybral Jaceňjuka, který si nepřímo vybral Kolomojského, se teď Kolomojského veřejně zřekl. A to bylo něco skutečně velkého. (Následně 25. března Porošenko Kolomojského odstranil z guvernérování – do něhož ho Jaceňjuk prostřednictvím Turčynova jmenoval.)

Druhou velkou událostí ukazující směr byla ta z 23. března, kdy jak oznámil titulek: „Ukrajinský parlament by mohl prověřit Jaceňjuka kvůli korupci.“ Ten referoval: „Poslanec Sergej Kaplin, člen největší frakce v ukrajinském parlamentu – ‚Bloku Petra Porošenka‘ – navrhl vytvoření speciální komise ve Věrchovnej Radě – ukrajinském parlamentu – k vyšetřování aktivit současného ministerského předsedy Arsenije Jaceňjuka, který byl obviněn ze zakrývání korupčních spiknutí.“ Jinými slovy: Porošenko dostal od Obamy svolení, aby se Jaceňjuka zbavil – i když tento byl před tím Obamovým mužem. Porošenko má teď volné ruce, aby postupoval vpřed s mírovým plánem Merkelové a Hollanda.
Obama, který s touto válkou začal, se zjevně nakonec vzdal její dalšího protlačování, protože kdyby pokračoval, tak se rozpadne Západní aliance.

A Obama s nimi přeci potřebuje upéct další špatnosti – jako jím navržené Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP), aby mezinárodním korporacím v podstatě udělil kontrolu nad regulacemi životního prostředí, pracovního trhu a bezpečnosti výrobků v účastnických zemích. A tak se přinejmenším prozatím rozhodl se svou válkou proti Rusku pokračovat jinými kanály než přes Ukrajinu.

https://www.reformy.cz/zpravy/obama-ted-aby-ukoncil-valku-na-ukrajine-strani-porosenkovi-a-evropske-unii/