05.05.2011 18:28

2011-03 Postní program

Nastala doba postní. Už název této doby prozrazuje, že to bude souviset s jídelním lístkem. Dnes slovo půst ztratilo u nás význam strachu a hrůzy z nedostatku a hladu. Přeplněné stoly jsou příčinou nemocí, tvrdí lékaři, kteří obhajují význam postu. Ze všech stran zní módní parola (z fran.: heslo, nezaručená zpráva) „Hlad léčí!“ Z pojmu postu byl setřen jeho náboženský obsah. Slovo půst bylo zaměněno za slovo dieta. Doba postní nemá nic společného s váhou a výživnou hodnotou jídla. Je obdobím, o němž sv. Pavel (2 Kor 6, 2b) říká: „Hle, teď je ta ’doba příhodná‘, hle, teď je ten ’den spásy‘“. A proč? Protože už prorok Isaiáš praví, že Bůh prohlašuje: „V době příhodné jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti pomohl“ (2 Kor 6, 2a; Iz 49, 8).

Šest neděl to bude církev povinna stále propagovat. Církev si dává záležet na zachování postu. Vždy šetrně sledovala slabost lidské duše, která se skrývala za všelijakými fiktivními výmluvami a překážkami. Církev žije ve světě a sleduje jeho kolotání, ale není ze světa. Systém hromadného stravování, namísto domácího, ve veřejných místnostech, už tak běžný v dnešní tzv. moderní společnosti, a jiné zkolektivizované způsoby života tzv. moderních lidí vedly církev, když už tomu nečelila, k tomu, aby zjednodušila postní řád a jeho praxi. Poctiví katolíci bývalých staletí by dnes kroutili hlavou nad jeho jednoduchostí a nad rozvolněním postní disciplíny. Kdyby ten dnešní půst byl podstatným naplněním velkopostního programu, byl by ten program dost chudý a pro stálé přizpůsobování se světu zmírňováním a mnohdy i povolováním nezávazností velmi ohrožený.

Je tedy podstatou postní doby církevní přikázání, jak to církev přikazuje? Ale církev postní zpověď se svatým přijímání dovoluje posunout i na dobu po Velké noci, ba připouští i výjimky. Jsou určitá místa, jimž byla udělena možnost, že tam možno splnit čtvrté církevní přikázání přijetím svátostí v kterémkoliv čase.

Nejdůležitější velkopostní program je následování Pána Ježíše Krista v tom postoji, v jakém nám ho představuje evangelium první postní neděle: boj proti ďáblu, proti pokušením, z nichž vyrůstá vlastní hřích. Náš život v postě má být normální, ale značně zintensívněný a zlepšený. Vždyť už člověk byl postavený do ráje pod podmínkou, že bude bojovat. Kristus Pán nás učil prosit, abychom nebyli pokoušeni nad své síly. Pokušení mohou vést k pádu, ale i k vzestupu toho, kdo vyslovuje prosbu „neuveď nás v pokušení“ s pokorným vědomím, že nikoliv lidská síla, ale sám Pán nás chrání a ochrání před pádem, jsme-li pevně rozhodnuti nepadnout.

V době svatopostní pamatujme na slova sv. Augustina; „Ať jsme, jací jsme, nejsme takoví, jakými bychom měli být.“

P. Josef Dobiáš

—————

Zpět


Po půl roce dokázáno
Čtěte jeho maily

Zničil Českou republiku

na příkaz shora
pomocí migrantů.

Zločince smích přejde.


Západní civilizaci nezničí ti zlí, ale dobří. Se zlými si dobří vždycky poradili. Ale s dobrými, kteří jsou v omylu a kteří si jen myslí, že konají dobro, ale ve skutečnosti konají zlo, si tato civilizace poradit neumí a tito dobří ji zničí. A nejde jen o nadpřirozené skutečnosti, kde jsou tito dobří v omylu a tak páchají zlo (Hus – husité, Luther – protestanti, Rahner – ekumenici). Předsudečné omyly dobrých se tragicky projevují i v záležitostech pozemských. Kolik je jen negativních předsudků vůči Rusku, kolik jen positivních předsudků o USA a EU! Kolik je jen negativních předsudků o katolickém státě a positivních předsudků o této atheistické civilizaci! Dobří, kteří žijí v předsudečných omylech, jsou nejnebezpečnějšími škůdci západní civilizace. I Desatero, podle svého výkladu, dodržují, a rozvracejí společnost. Dobří jsou bez hříchu a zničí svět.