2011-03 Postní program

Nastala doba postní. Už název této doby prozrazuje, že to bude souviset s jídelním lístkem. Dnes slovo půst ztratilo u nás význam strachu a hrůzy z nedostatku a hladu. Přeplněné stoly jsou příčinou nemocí, tvrdí lékaři, kteří obhajují význam postu. Ze všech stran zní módní parola (z fran.: heslo, nezaručená zpráva) „Hlad léčí!“ Z pojmu postu byl setřen jeho náboženský obsah. Slovo půst bylo zaměněno za slovo dieta. Doba postní nemá nic společného s váhou a výživnou hodnotou jídla. Je obdobím, o němž sv. Pavel (2 Kor 6, 2b) říká: „Hle, teď je ta ’doba příhodná‘, hle, teď je ten ’den spásy‘“. A proč? Protože už prorok Isaiáš praví, že Bůh prohlašuje: „V době příhodné jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti pomohl“ (2 Kor 6, 2a; Iz 49, 8).

Šest neděl to bude církev povinna stále propagovat. Církev si dává záležet na zachování postu. Vždy šetrně sledovala slabost lidské duše, která se skrývala za všelijakými fiktivními výmluvami a překážkami. Církev žije ve světě a sleduje jeho kolotání, ale není ze světa. Systém hromadného stravování, namísto domácího, ve veřejných místnostech, už tak běžný v dnešní tzv. moderní společnosti, a jiné zkolektivizované způsoby života tzv. moderních lidí vedly církev, když už tomu nečelila, k tomu, aby zjednodušila postní řád a jeho praxi. Poctiví katolíci bývalých staletí by dnes kroutili hlavou nad jeho jednoduchostí a nad rozvolněním postní disciplíny. Kdyby ten dnešní půst byl podstatným naplněním velkopostního programu, byl by ten program dost chudý a pro stálé přizpůsobování se světu zmírňováním a mnohdy i povolováním nezávazností velmi ohrožený.

Je tedy podstatou postní doby církevní přikázání, jak to církev přikazuje? Ale církev postní zpověď se svatým přijímání dovoluje posunout i na dobu po Velké noci, ba připouští i výjimky. Jsou určitá místa, jimž byla udělena možnost, že tam možno splnit čtvrté církevní přikázání přijetím svátostí v kterémkoliv čase.

Nejdůležitější velkopostní program je následování Pána Ježíše Krista v tom postoji, v jakém nám ho představuje evangelium první postní neděle: boj proti ďáblu, proti pokušením, z nichž vyrůstá vlastní hřích. Náš život v postě má být normální, ale značně zintensívněný a zlepšený. Vždyť už člověk byl postavený do ráje pod podmínkou, že bude bojovat. Kristus Pán nás učil prosit, abychom nebyli pokoušeni nad své síly. Pokušení mohou vést k pádu, ale i k vzestupu toho, kdo vyslovuje prosbu „neuveď nás v pokušení“ s pokorným vědomím, že nikoliv lidská síla, ale sám Pán nás chrání a ochrání před pádem, jsme-li pevně rozhodnuti nepadnout.

V době svatopostní pamatujme na slova sv. Augustina; „Ať jsme, jací jsme, nejsme takoví, jakými bychom měli být.“

P. Josef Dobiáš