Tímto předsudkem je už po dobu půlstoletí nakažen i katolický svět

Za bezvýhradnou podporou Izraele je náboženský fanatismus Američanů

Téměř polovina Američanů chce podporovat Izrael dokonce i přesto, že se jeho zájmy liší od zájmů jejich vlastní země. Pouze menšina Američanů (47%) říká, že jejich země by se měla držet vlastních zájmů a dávat jim přednost před podporou Izraele, když tyto dvě volby jsou v rozporu. Je to silné porušení varování George Washingtona v projevu na rozloučenou z r. 1796, že „nic není podstatnější, než aby trvalá zakořeněná antipatie k jistým národům a vášnivá náklonnost k jiným byla vyloučena. …Národ, který chová vůči jinému notorickou nenávist či notorickou náklonnost, je do jisté míry otrokem“.

Je nepředstavitelné, že by podstatná část Američanů chtěla podpořit jakoukoliv cizí zemi, třebaže by to bylo v rozporu s americkými zájmy. Pouze Izrael nařizuje Američanům tuto míru devótní horlivosti sebeobětování. Také zcela jistě stojí za dotaz, co je zodpovědné za tento bizarní aspekt amerického veřejného mínění.

Odpověď by měla všechny znepokojit: je to náboženský fanatismus. Americká média milují zesměšňování nepřátelských národů, obzvláště muslimů, za to, že jsou poháněny náboženským extremismem, ale přesně to je nepopiratelně hlavní faktor, pravděpodobně nejvýznamnější, při vysvětlení fanatické podpory Izraele americkou populací. Při uvedení zjištění svého průzkumu Bloomberg poznamenala:

Zdá se, že náboženství hraje důležitou roli při utváření čísel. Znovuzrození křesťané mnohem pravděpodobněji, než ostatní respondenti průzkumu, 58% k 35%, podpoří Izrael, bez ohledu na americké zájmy. Američané bez náboženské inklinace to takto cítili výrazně méně, jen v 26%.

Primární důvod, proč jsou evangeličtí křesťané v USA tak oddaní Izraeli, je jednoduchý: jejich radikální náboženské dogma je učí, že to požaduje bůh. V r. 2004 Pat Robertson přednesl projev s názvem „Proč evangeličtí křesťané podporují Izrael“ a řekl: „Evangeličtí křesťané podporují Izrael proto, že věří, že slova Mojžíše a starodávných proroků Izraele byla inspirována bohem“; a „věříme, že objevení se židovského státu v zemi zaslíbené bohem Abrahámovi, Izákovi a Jákobovi, bylo nařízeno bohem“. Dodal, že „bohem vyvolení lidé“ – židé – mají povinnost k bohu bojovat proti „muslimským vandalům“, aby Izrael zůstal jednotný v jejich rukou:

Pokud bohem vyvolení lidé předají kontrolu nad svými nejposvátnějšími místy Alláhovi, je to jako kdyby postoupili muslimským vandalům hrobky Rachel, Josefa, patriarchů, starodávných proroků – pokud tedy věří, že jejich nárok na svatou zemi pochází od anglického lorda Balfoura a neustále přelétavé OSN, místo od slibů všemohoucího boha, tak v takovém případě islám bitvu vyhrál. V celém muslimském světě půjde poselství – „Alláh je vetší než Jehova“. Sliby Jehovy židům jsou bezvýznamné.

To je ten odporný náboženský extremismus o Izraeli, který je slyšet stále dokola v největších amerických evangelických kostelích. Divoce populární „dispenzační“ sekta je hnána dogmatickou vírou, že sjednotila Izrael v rukou židů, a je nezbytným předpokladem pro Armageddon či vytržení a návrat Ježíše: víra sdílená ne tisíci, ale miliony Američanů. Jak uvedl evangelický kazatel Robert Nicholson v odlišné a všímavé eseji z r. 2013, zabývající se doktrinálními rozdíly mezi touto skupinou: „Evangelíci věří, že bůh vyvolil biblické lidi Izraele jako svůj nástroj pro spasení světa, jako pozemské zástupce, jejichž prostřednictvím bůh dosáhne svého velkého plánu pro historii.“ Populární a vlivný pastor John Hagee jednoduše uvedl: „Podporujeme Izrael proto, že všechny ostatní národy byly vytvořeny aktem člověka, ale Izrael byl vytvořen aktem boha.“

Rozumí se samo sebou, že náboženská víra hraje také roli u podpory Izraele mezi americkými židy. Skutečně, neokonzervativci často spojují americkou židovskost a podporu Izraele tím, že tvrdí, že každý dobrý americký žid by měl být demokrat, na základě údajné nedostatečné podpory Izraele stranou (i když obviňují kritiky Izraele z „antisemitismu“ kvůli tomu, že přichází s přesně stejným spojováním, které využívají oni). Jak zjistil průzkum v r. 2013:

Většina amerických židů cítí aspoň nějakou emocionální náklonnost k Izraeli a mnozí židovský stát navštívili. Čtyři z deseti věří, že Izrael byl dán židům bohem, což je víra, kterou sdílí zhruba osm z deseti ortodoxních židů.

Židovský náboženský extremismus přímo souvisí s podporou Izraele, jak poznamenala Předmluva: „Mezi židy je podpora AIPAC nejsilnější mezi ortodoxními židy.“ New York Times nedávno uvedly souvislost mezi židovským aktivismem a podporou Izraele: „Republikáni… jsou zuřivěji pro-izraelští, než kdy jindy, částečně v důsledku „nárůstu darů“ od toho, co J Street nazývá „malá skupina velmi bohatých amerických židů“, jako Sheldon Adelson.

Ale židé tvoří jen 1,4% americké populace, což stále působí jako omezující faktor. (V kontrastu s tím 82% Američanů se považuje za křesťany, a „37% všech křesťanů se popisuje jako znovuzrození, či evangelíci“). Navíc američtí židé byli dlouho rozdělováni důležitostí Izraele pro jejich politické vyhlídky, a u této podpory dochází k poklesu, obzvláště mezi mladšími americkými židy. Skutečně, evangeličtí křesťané jsou mnohem sveřepější u své podpory Izraele, než američtí židé, jak Bloomberg zjistila: „Pro mnoho demokratů, dokonce i židovských, nemá tato záležitost stejnou váhu.“ Náboženstvím poháněná podpora evangelíků – a cynická aliance mezi dvěma náboženskými frakcemi – je klíčová pro udržení této podpory.

Je důležité roli, kterou hraje náboženský fanatismus, nezjednodušovat příliš. Zcela jistě existují další faktory, zodpovědné za tuto bizarní americkou podporu Izraele, dokonce i když je to na úkor jejich vlastní země. Živená antipatie vůči muslimům v době po 9/11 byla účinně využita pro vygenerování této podpory. Američanům bylo desítky let vtloukáno do hlavy, aby považovali Izrael za „demokracii“ – což je stále více neudržitelný postoj – a tím za přirozeného politického spojence. Američané mají tendenci nezpochybňovat či dokonce nediskutovat politiku, která nařizuje oboustranickou podporu, a neomezená oddanost Izraeli byla konečným oboustranickým názorem léta. A jak nedávno tvrdil v Jakobínu David Mizner, Izrael byl dlouho užitečným „nastrčeným státem“ pro přání americké vlády ovládat Střední východ.

Ale nelze popřít, že náboženský extremismus hraje velmi významnou roli v přístupu Američanů k Izraeli. Vzhledem k jeho významu je to pozoruhodně nedostatečně diskutovaný fenomén, většinou proto, že americká média velmi ráda pomlouvají ostatní země za to, že jsou hnány náboženským fanatismem, zatímco ignorují, nakolik je jím hnána jejich vlastní země. Abychom zdůraznili, jak ojediněle je tato záležitost diskutována, uvedeme, že politický reportér NPR Domenico Montanaro vypadal šokovaně, když podpora Izraele vyvolala divokou podporu davu během oznamovacího prezidentského projevu Teda Cruze na Liberty University:

Když viděl tento tweet, Dave Weigel se zeptal, jak to může někdo, kdo si vydělává informováním o politice, považovat za překvapivé? To proto, že tento fenomén je tak vzácně probírán. Je zábavné, snadné a uspokojující si myslet, že země, které se nám nelíbí, jsou zamořeny a jejich zahraniční politika utvářena náboženským fanatismem. Mnohem méně zábavné a utěšující je smýšlet tak o sobě. Ale není pochyb, že náboženský extremismus mezi Američany převládá, a všeprostupující a bizarní absolutní podpora Izraeli je poháněna ve značné míře extremistickým náboženským dogmatem o boží vůli.

https://www.zvedavec.org/komentare_6450.htm

Pozn.: Text chápou i atheisti, jak je patrné z komentářů pod článkem. Ovšem z těchto komentářů je také zřejmé, že na to, aby pochopili i tradiční katolický postoj, na to jakožto atheisté nemají. A tak hážou všechny věřící, přirozeně věřící židy nebo muslimy (které chápou), v Pána Ježíše Krista přirozeně věřící protestanty-evangelikály (které rovněž chápou) i nadpřirozeně věřící katolíky (které nechápou), do jednoho pytle. Zásadním faktem je, že v článku popsanou situaci přímo zavinila změna trdičního katolického postoje na postoj moderní. Proto také nastává masový útěk katolíků k pravoslaví, kde k žádné takové změně nedošlo.