2011-04 Vstal z mrtvých

Jednoho dne přišel k židovskému rabínovi nějaký mladík a sděloval mu nervosně; „Mistře, lidé si povídají, že Mesiáš se objevil ve městě.“ Rabín beze slova povstal, otevřel okno a vykláněl se všechny strany. Pak se hluboce nadých a řekl: „Neviděl jsem žádnou změnu.“

Kristus vstal z mrtvých před dvěma tisíci lety – a co se v našem životě změnilo? Co znamenají pro nás Velikonoce? Vyslechneme si známé, hodně zaobalené velikonoční poselství: svátek narcisů, velikonoční zajíčci, kraslice nebo jen nabarvená vajíčka, velikonoční zvony, velikonoční pečeně a podobně. I když máme námitky odpovídat tak na danou otázku, pokusme se aspoň dodat, co se stalo před dvěma tisíci lety. Co my už dávno víme – o prázdném hrobě, o ženách a odvaleném kameni a o mladíku v bílém oděvu. To se stalo něco i pro nás. Abychom neslyšeli jen zpívat Alleluja, ale abychom byli i odůvodněně nadšeni a uchváceni velikonočním poselstvím.

Ponížený a zkrvácený Ježíš visí na kříži.a slyší volání pod křížem: Je-li to Mesiáš-král, ať sestoupí z kříže a my v něj uvěříme! Znělo to jako hrůzné rouhání, ale nebylo to tak nesprávné a scestné. Nenazýval se Ježíš Pánem – jak často se dnes tento titul vynechává, jakoby i pro pastýře vše končilo na kříži – a synem Davidovým a dokonce Božím Synem, nedal se proti fariseům slyšet s neslýchanými hrozbami, neřekl, že zbořený chrám za tři dny postaví? Teď by byl oprávněn dokázat, že to nebyly jen fráze. Ale z kříže nesestoupil, nedal si předpisovat, co má dělat. Ani si nedal zaplatit nějaký zázrak, aby se mu věřilo. Vzkříšení se nemusí vidět, vzkříšení se musí uvěřit, musí se brát jako něco, co je pro člověka normální a přirozené, jak to chápali lidé po celou dobu dvou tisíc let s výjimkou posledních desetiletí, kdy za normální je považováno to, co je nenormální.

Co nám Kristus svým křížem a vzkříšením vydobyl, musí každý křesťan osobně a postupně od Krista přijmout. Křtem, vírou, nadějí, láskou, svátostí smíření, zápasem o pravdivě poznané dobro. Proto vybízí sv. Pavel: „Usilujte o to, co pochází shůry, na to také myslete, ne na to, co je na zemi.“ Vaše oči nesmí být upřeny jen na touhu po majetku, blahobytu, požitku, cti, kariéře – a po tělesném zdraví jako podmínce toho všeho, to vše vám zastírá cíl a brání, aby byl „váš život s Kristem skrytý v Bohu“, posunut do Kristova díla. „Nic by nám neprospělo, že jsme se narodili, kdybychom nebyli vykoupeni“ (zpěv Bílé soboty). Jak se dnes všude oslavuje to, co je na zemi, a jak málo lidí si uvědomuje tuto prvořadou podmínku vykoupení! Proměna křesťana Kristovým vzkříšením je světu sice skrytá, což není nic divného, neboť je závislá na Pánu Ježíši Kristu, který je neviditelný. Ale až se ukáže Kristus, potom i vy se ukážete v jeho slávě.

Živá víra se nezapaluje jen tím, že vzkříšení Páně je dějinnou událostí, nýbrž že víra je věčné dnes a věčná přítomnost. „Toto je den,“ toto je noc. To znamená, že jsme vykoupeni ze všeho co působí zlo a škodí duši. Poučme se, co je to duše! Kristus stojí před námi zářivě jako vítěz. „Pokoj vám.“ „Nebojte se.“ To nebylo řečeno jen k několika mužům, kteří zatarasili dveře a viděli v Pánu jakés strašidlo. Volá i k nám: Jen nemějte žádný strach, já jsem stále mezi vámi!

P. Josef Dobiáš