0020 Některé zajímavosti o občanském kalendáři

Podle ustanovení § 62 odst. 1 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o matrikách“),

1. do matriční knihy nelze zapsat jména zkomolená, zdrobnělá a domácká. Fysické osobě mužského pohlaví nelze zapsat jméno ženské a naopak.

2. Matriční úřad dále nezapíše jméno, pokud je mu známo, že toto jméno užívá žijící sourozenec, mají-li sourozenci společné rodiče.

3. Vzniknou-li pochybnosti o správné pravopisné podobě jména (rozumí se tím jak základní spisovná podoba jména českého, tak i cizojazyčného), je státní občan České republiky povinen předložit doklad vydaný znalcem. Zákon o matrikách zde odkazuje na zákon č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o znalcích a tlumočnících“).

4. Zapsána mohou být dvě jména, která nesmějí být stejná; dítěti, které není státním občanem České republiky a jehož rodiče nemají státní občanství České republiky, lze zapsat více jmen (§ 18 odst. 1 a 2 zákona o matrikách).

Matriční úřady vycházejí při posouzení zápisu jména (jmen) do knihy narození z odborné publikace (M. Knappová – Jak se bude vaše dítě jmenovat, ACADEMIA/Praha 1996) a seznamů dalších jmen, resp. zdvo­jených jmen, u nichž již znalcem byla ověřena základní spisovná podoba. V případě, že rodiči zvolené jméno nebude v uvedených materiálech nalezeno a vzniknou-li pochybnosti o správné pravopisné podobě jména, budou matričním úřadem vyzváni, aby doložili doklad vydaný znalcem (§ 62 odst. 1 zákona o matrikách). Kromě již zmíněné PhDr. Miloslavy Knappové, CSc., byl do seznamu ústavů kvalifikovaných pro znaleckou činnost podle zákona o znalcích a tlumočnících zapsán Ústav pro jazyk český AV ČR, Letenská 4, 118 51 Praha 1, s rozsahem znaleckého oprávnění jazykověda – ověřování podob jmen a příjmení z hlediska zákonných ustanovení usměrňujících jejich zápis do osobních dokladů.

Jak vyplývá ze shora uvedeného, Ministerstvo vnitra nevedlo ani nevede seznam jmen, resp. zdvojených jmen, která je možno zapsat do matriční knihy. Stejně tak zařazování jmen do kalendářů nespadá do působnosti Ministerstva vnitra. Obchodní tiskárny a. s. Kolín, (Plynárenská 233, 280 02 Kolín IV, tel. 321 759 111, e-mail: obchod@otk.cz.), jako dřívější největší výrobce a vydavatel kalendářů, svolávaly v minulosti pracovní schůzky pro přípravu kalendária, kterých se zúčastňovali i zástupci odboru všeobecné správy Ministerstva vnitra a soudní znalkyně PhDr. Knappová, CSc. Poslední schůzka, které se zástupci Ministerstva vnitra zúčastnili, se konala v roce 1996. Tento výrobce však nyní už kalendáře vůbec nevyrábí.

Pro úplnost uvádím, že na vydávání kalendářů se vztahuje zákon č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích, ve znění zákona č. 320/2002 Sb. (M. Knappová – Jak se bude vaše dítě jmenovat, ACADEMIA/Praha 1996). Kalendář, tvořící obsahově jeden celek, je svého druhu rozmnoženina určená k veřejnému šíření „individuálně neurčenému okruhu osob“. Zákon nestanoví jeho obsah, nepodléhá též žádnému posuzování, schvalování apod. Vydavatel kalendáře je ovšem povinen podle zákona č. 245/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, respektovat toliko státní svátky, ostatní svátky, významné dny a dny pracovního klidu. Pohyblivý církevní svátek, tj. Velikonoce, je určen pražskou hvězdárnou.

Kalendáře mohou vydávat různé obchodní organizace splňující zákonem stanovené podmínky, aniž by jména uváděná v kalendáriu podléhala nějakému obecně závaznému schvalování. PhDr. Knappová, CSc., uvádí, že ­většina vydavatelů používá civilní občanský kalendář z počátku 90. let, který event. doplňuje podle své úvahy na některé datum dalším jménem, např. dle kalendářů starších, církevních apod. Nejde ovšem o žádnou obecně závaznou úpravu, ale pouze o realizaci záměru toho konkrétního vydavatele, který bývá omezen na okruh uživatelů, kteří si kalendář opatřili, Tato situace však vyvolává u určité části společnosti jisté rozpaky až rozhořčení. Bývá to např. u občanů, kteří mají či pro své dítě zvolí v České republice neobvyklé jméno a byli by rádi, kdyby se objevilo též v kalendáři. I kdyby tito občané u nějakého vydavatele uspěli, nemůže jim však zaručit, že takové datum vejde v obecnou známost u těch, kdo si koupí kalendář jiný. Uváděné jmenné kalendárium je podle názoru PhDr. Knappové, CSc., pouze nabídkou možného slavení jmenin, kterému je v českých zemích stále věnována společenská pozornost. Nejde tedy o nějakou obecně závaznou normu. Nelze však asi u solidního vydavatele kalendáře předpokládat, že ve svém kalendáři naráz přesune tradiční jména, jejichž zařazení souvisí třeba s církevní tradicí či nějakou historickou událostí, na jiné datum (Václav z 28. 9. třeba na 3. 3., Josef z 19. 3. třeba na 5. 5. atp.). Pokud tedy nedojde k nějaké zákonné úpravě, budeme se stále častěji setkávat s tím, že se občanské kalendáře budou co do jmen lišit přinejmenším od výrobce k výrobci. A výrobců kalendářů jsou dnes stovky. Proto, pokud si kdo kupuje kalendář kvůli občanskému kalendáriu, měl by si jej napřed prohlédnout, aby nebyl zklamán.

redakce Obrázku libereckých farností, roč. 8, č. 2, 10. 1. 2010

Poznámka Verum et Bonum: Jak vůbec a kdy vznikl tzv. občanský kalendář? Překvapující zjištění připravujeme k publikaci.