40 Umělé potraty

K tomuto problému předběžně předkládáme tři články. Jaké jsou jejich vady? Je na nich patrno, že je nepsal historik. Nejsou nezúčastněné (a naopak zase není zdůrazněno, že pokud jde o Sovětské Rusko, absolutně nešlo o opatření totalitní, ale naopak liberální, stejně jako ve všech demokraciích - tedy pokud se odezírá od totality vůči nenarozeným), některá  důležitá historická data a protagonisté chybějí; přes snahu autorů tedy nění faktografická část přijatelně úplná. Zásadní vadou je, že zcela pomíjejí průběh postojů a opatření Svatého stolce. Jako uvedení do historie umělých potratů prozatím však posloužit mohou.

1. článek: Úcta k životu aneb kdo vlastně zvítězil? Potraty včera a dnes

Jestliže prvenství v uzákonění enthanasie náleží německému nacionálnímu socialismu, prvenství v povolení potratů patří ruskému bolševickému socialismu.

Trestní zákoník Ruska a Ukrajiny z r. 1922 uváděl:

„§146. Vyhnání plodu neboli umělé přerušení těhotenství se svolením matky osobami, které k tomu nemají náležité lékařské vzdělání, nebo i když toto lékařské vzdělání mají, ale děje-li se to za nenáležitých podmínek, je trestáno odnětím svobody nebo nucenými pracemi do jednoho roku.

Budou-li jednání podle tohoto paragrafu prováděna jako živnost nebo bez souhlasu matky, nebo bude-li jejich následkem smrt, pak se trest odnětí svobody zvýší až na pět let.

Příslušnost: Lidový soud se dvěma soudci z lidu.

Zákona nabývá účinnosti

- v Rusku 1. června 1922: M. Kalinin, D. Kurski a A. Jenunkidze,

- na Ukrajině 15. září 1922: Petrowski a Jermošenko.“

V §146 bylo dále upřesněno:

„- Matka, která provede vyhnání plodu sama, nebude trestána.

- Provádí-li lékař vyhnání plodu v bytě pacientky, je přijetí platby beztrestné.“

Sovětské Rusko potraty ale nejen povolilo, ale i hromadně podporovalo. K § 146 je totiž připojen text dekretu lidových komisariátů spravedlnosti a ochrany zdraví z 18. listopadu 1920, který uvedená nařízení ještě o dva roky předchází, a který je z tohoto hlediska v dějinách lidstva bezprecedenčně první:

„V posledních desetiletích roste, jak na Západě, tak i u nás, počet žen, které potřebují přerušit těhotenství. Zákoníky ostatních zemí potírají tento neduh cestou trestání jak žen, které se pro potrat rozhodnou, tak lékaře, který jej provádí.

Tato metoda nevedla k positivním výsledkům, nýbrž operace jen byla prováděna tajně a žena byla obětí ziskuchtivých a často neodborných potratářů, kteří operace tajně prováděli jako živnost.

V důsledku toho onemocnělo infekcí až 50 % žen a až 4 % z nich zemřelo.

Dělnicko-rolnická vláda vzala na zřetel celé společenské zlo tohoto jevu. Na cestě upevnění socialistického státního systému a agitací proti potratům mezi masami pracujícího ženského obyvatelstva dělnicko-rolnická vláda bojuje proti tomuto zlu, a tím že uskutečňuje v široké míře zásadu ochrany mateřství a dětí, poznenáhlé vymýcení tohoto jevu předvídá.

Avšak dokud zděděné mravní zvyklosti minulosti a těžké hospodářské podmínky současnosti nutí část žen se pro operaci rozhodnout, lidový komisariát ochrany zdraví a lidový komisariát spravedlnosti, aby chránily zdraví žen a zájmy mas před neodbornými a ziskuchtivými loupežníky, kteří se na metody boje v této oblasti dívají jako na absolutně bezúčelné, stanovují toto:

1. Operace za účelem přerušení těhotenství bude v sovětských nemocnicích prováděna bezplatně, protože tam je zajištěna největší neškodnost provedení.

2. Je absolutně zakázáno provedení kýmkoliv s výjimkou lékařů.

3. Porodní bába nebo asistentka, která se dopustí provedení této operace, bude zbavena práva vykonávat své povolání a bude předána lidovému soudu.

4. Lékař, který vykoná operaci vyhnání plodu ve své privátní praxi se ziskuchtivým úmyslem, bude neprodleně předán soudu.

Jan Janovič Anvel’t’ (?),

Dmitrij Ivanovič Kurskij“

Ideovými – historickými „otci“ potratů a předchůdci uvedených zákonodárců byli Engels, Freud a Lenin. Podle soudruha Engelse má mít žena svobodu střídat partnery podle libosti a chuti. Z toho ale plyne svoboda zabránit početí a následný logický rozpad rodiny. Západní myslitel, psycholog Freud, odvozoval veškeré lidské konání pouze od sexuality. Jeho (většinou západní) žáci požadovali (podobně jako bolševici) „volnou lásku“ a nepotřebnost manželství. „Volnou lásku“ ale odvozovali z Freudem vymyšlené potřeby uvolnění ze zajetí sexuálního pudu. Engels a Freud o potřebě potratů sice ještě nepsali, ale potraty se staly logickým důsledkem jejich teorií. Předložené dokumenty ukazují, že to byli sovětští bolševici, kteří zavedli termín „umělé přerušení těhotenství“, termín, které české zákonodárství dosud hojně užívá. Potratem měly ženy získat možnost se „pracovně realizovat“. Potřeba vojáků v předvečer války vedly Stalina, hromadného vraha, v  r. 1936 k pozastavení potratů, ale po 2. světové válce byly opět zavedeny.

Podle vzoru bolševických socialistů legalizovalo potraty v r. 1938 socialistické Švédsko. A roku 1939 se připojilo i nacionálně socialistické Německo, ale z téhož důvodu, jako před válkou Stalin, legalizovalo potraty v souladu s nacionálně socialistickou vizí pouze pro Židy a pro Poláky (tzv. méněcenné rasy na rozdíl od tzv. panské rasy Němců). Podle sovětského vzoru zavedly potraty po r. 1950 všechny komunistické státy s výjimkou Rumunska. U nás k tomu došlo r. 1957, a náš příspěvek od r. 1960 tak činí 2 956 896 uměle potracených nenarozených dětí (podle ČSÚ). Západoevropské demokracie, vedené více či méně socialistickými vládami, se postupně k tomuto zlu připojily v průběhu 60. a 70. let. V USA došlo k tomuto politováníhodnému kroku vlivem rozhodnutí levicové většiny v Nejvyšším soudu v r. 1973, navíc na základě křivé výpovědi anonymní svědkyně. Kořeny potratů stejně jako kořeny euthanasie tedy tkví v levicových ideologiích (srov. Obrázek č. 5, roč. 2, 16. 4. 2004, s. 8). A povolení potratů také není plodem demokratického systému, ale systému, který je do určité míry nakažen totalitou.

Jaká je situace dnes? Nacisté zavedli zákon o zabránění početí potomků s dědičnými vadami. Dnešním budoucím matkám je lékaři i u nás „vědecky“ doporučován potrat pro neurčitou míru pravděpodobnosti výskytu genetické vady. A i kdyby ji znali s určitostí, uvádí se příklad jeden za mnohé: matka Beethovena (povinula osm dětí; z nich tři byly hluché, dvě slepé, jedno mentálně postižené; měla syfilis) takové „rádce“ neměla, a my jsme nepřišli o jednoho ze světových hudebních géniů. Dětský lékař prof. MUDr. Švejcar byl v 50. létech „vědecky“ (srov. o přirozené víře v Obrázku č. 10, roč. 2, 3. 9. 2004, s. 6nn.) přesvědčen o škodlivosti mateřského mléka pro novorozence a doporučoval používání umělé potravy, např. Sunar, na konci života dospěl opět k „vědeckému“ názoru, že mateřské mléko je pro novorozence nejlepší stravou a doporučoval kojení. Svůj vývoj s humorem sobě vlastním rád popisoval.

Domnělé právo ženy na potrat je nadřazeno právu nenarozeného člověka na život. Protože s tím souvisí, také poprvé pro komunisty a nacisty žádoucí, oslabení tradiční rodiny, bude vhodné se tématu rodiny v obou totalitách věnovat dalším článkem.

SSSR byl tedy poražen ve studené válce. Byl ale s ním poražen i komunistický náhled na společenskou užitečnost potratů např. v dnešní Evropské unii, kde (mimo Irska) jsou potraty legální a společensky přijatelné? Proč má současná Evropa postoje k potratu a zčásti i k euthanasii shodné s komunismem a nacismem? Proč jsou si totalitní a liberálně-socialistické praktiky podobné? Proč si málo lidí uvědomuje, že schválená dovolenost potratů svědčí o neúctě k člověku?

Za cenné informace děkují autoři  spisovateli Stanislavu Auskému, publicistovi Vladimíru Bystrovovi, historiku dr. Radomíru Malému, dále emeritnímu rektoru University Karlovy prof. JUDr. Karlu Malému, DrSc., pracovnicím Národní knihovny a zvláště pak řediteli Slovanské knihovny Mgr. Lukáši Babkovi.

Karel Korous, br. Felix OFM / Obrázek libereckých farností roč. 2, č. 12, 31. 10. 2004

2. článek: Potraty táhnou světem. U nás už 50 let. Jak je to možné?

Pokud chcete otupit morálku, změňte napřed zákon.

(Ohrožené děti, www.eportal.cz 17. 2. 2007)

A pokud chcete mít dobrou morálku, snažte se v první řadě a přede vším o dobré zákony. Lidé si totiž valnou měrou svou morálku utvářejí podle nich – na řeči moc nedají.

„Více než 3 190 589 dětí přišlo od roku 1957 v českých zemích a na Slovensku o život ještě před narozením. Bezohledný zákon již 50 let1 umožňuje, aby další a další ženy byly k umělým potratům nuceny a tak hluboce zraňovány. Lhostejnost a mlčení každého z nás, kteří jsme tomuto osudu unikli, usmrtí u nás i tento den 70 nenarozených dětí.“ – z informačního oběžníku Hnutí pro život ČR, únor 2007, který zve na Pochod pro život 2007 připravený na 24. 3. 2007.

Každý z nás nějak prožil včerejší den. Prací, odpočinkem, zábavou, starostmi, v nemoci. Ale jen málo z nás myslelo na všude přítomnou tichou smrt zabíjených dětí. Nevinných, mlčících. Co jsme my včera přehlédli, Hospodin vnímal nejsilněji z toho, co se včera stalo. Je pět biblických hříchů volajících do nebe–- a žádný z nich není tak velký, jako tento moderní a tisíckrát masovější než holocaust. Lidstvo zde sáhlo na své dno, když takto vybíjí samo sebe. Pokud má někdo iluze o této době, o 20. století, zde jsou jeho pravé dějiny:

Co je na zemi člověk člověkem, nikdy nebylo slýcháno a nikomu ani na mysl nepřišlo to, co 18. listopadu 1920. Tehdy sovětští bolševici zákonem dovolili potraty v Sovětském Rusku. Unikátní dekret byl zveřejněn v 1. článku nahoře. Zákony byly od té doby několikrát upraveny, ale začátek byl učiněn a potraty jsou v Rusku povoleny dodnes.

Roku 1934 se dostali do vlády na Islandu sociální demokraté. Ani ne po roce se 28. ledna 1935, na jejich nátlak a vstřícností Pokrokové strany, stal Island druhou zemí na světě, kde byly povoleny potraty. Jsou v této zemi povoleny dodnes.

Roku 1936 se ve Švédsku ujali vlády sociální demokraté. Vládli 40 let, ale již v roce 1938 přijal parlament potratový zákon 1938:318. Jím začal Nový rok 1. 1. 1939 a jím byly jako ve třetí zemi světa povoleny potraty. Jsou tam povoleny dodnes.

Roku 1947 ve volbách v Japonsku zvítězili socialisté. Utvořili vládu a 10. září 1948 parlament (tzv. Diet) schválil zákon, který poprvé mimo Evropu a Rusko povoloval potraty. Ani zde žádné další volby už nevedly k návratu do předchozího stavu. Japonsko si na potraty zvyklo a jsou tam povoleny dodnes.

V letech (1953 –) 1956 až 1964 je tu Chruščovova komunistická východní Evropa. Bulharsko, Polsko a Maďarsko hned roku 1956 (v Maďarsku později střídavě zpřísňováno a uvolňováno). Rumunsko a na Dálném východě Čína roku 1957. Tehdy i Československo: ve stenoprotokolu z 19. 12. 1957 na www.psp.cz/eknih/1954ns/stenprot/023schuz/s023005.htm čteme, že dnes „Národné zhromaždenie jednohlasne schválilo vládny návrh zákona o umelom prerušení tehotenstva.“ Východní Německo ale až v roce 1972 a „proradný“ Tito potraty v Jugoslávii povolil až v roce 1978.

Ve Velké Británii vyhráli volby v roce 1964 levicoví labouristé (Strana práce) Harolda Wilsona. Dne 27. 10. 1967 prosadili v parlamentě zákon povolující v této kolébce demokracie (s výjimkou Severního Irska) potraty. Vlády se zde sice střídaly, ale na potraty si už nedovolila sáhnout ani Železná Lady.

V roce 1963 začalo v Kanadě 16tileté období vlády levicových liberálů. Roku 1968 nastoupil do úřadu ministerský předseda, katolík2, Pierre Trudeau. Již 14. května 1969 parlament schválil 149 hlasy proti 55 jeho návrh C­150 poprvé povolující potraty na západní polokouli. Noviny psaly: „Trudeau – hrdina dne.“ Střídání vlád až do dneška to už nenapravilo.

Rozhodující vzpruha pro potratáře však přišla z USA. Je omylem se domnívat, že to bylo až v roce 1973. V otázce potratů se spojili tehdy liberální republikáni (liberálem v těchto otázkách byl i jinak konservativní Barry Goldwater) s po­krokářskými demokraty. Již 25. dub­na 1967 podepsal republikánský guvernér Colorada John Arthur Love před televizními kamerami první potratový zákon na území USA. Zákon byl předtím schválen velkou většinou: v senátu tohoto státu 20 hlasy proti 13 a ve sněmovně 40 hlasy proti 21. Průlom byl učiněn a do Colorada se začaly na potrat sjíždět zájemkyně z celých Spojených států.

Jen o měsíc později došlo v Kalifornii k osobní tragédii tamního guvernéra Ronalda Reagana, pozdějšího presidenta USA. 15. června 1967 podepsal republikán Ronald Reagan tamním kongresem odhlasovaný „Terapeutický potratový zákon“ Často se uvádí fakt, že Reagan toho po celý zbytek života velmi litoval, stal se členem hnutí pro život a na tuto posici převedl celou GOP (Grand Old Party – jak se republikáni sami nazývají). Ale tak jako rozbitou sklenici už nikdo neobnoví, tento Reaganův katastrofálně zlý skutek nešel napravit. Potraty jsou v Kalifornii povoleny dodnes. A tichá smrt nenarozených táhla Spojenými státy dál.

Tak jako v USA, i v Austrálii bylo ale celkové veřejné mínění stále většinově proti potratům. Bylo proto zapotřebí použít jiných metod – soudů. V australském státě Viktoria byly potraty povoleny 26. 5. 1969 rozhodnutím soudce Nejvyššího soudu J. Menhennitta ve sporu R v Davidson. V Jižní Austrálii stačila běžná cesta: v roce 1968 se po volbách ujali vlády pokrokáři ze strany LCL (liberální a agrarní strana). Vládli sice jen dva roky, ale stihli 11. prosince 1969 povolit v Jižní Austrálii potraty. V obou těchto australských státech (a už nejen v nich) jsou potraty povoleny dodnes.

Ve Spojených státech do roku 1973 byly Colorado a Kalifornii následovány dalšími 11 státy. Po potratech toužili např. ve státě New York ponejvíce běloši (bělošky?). Silné protesty Afro-Američanů nijak nepomohly a potraty zde byly povoleny s účinností od 1. července 1970. Ale např. Texas tvrdošíjně vzdoroval, potraty v něm byly přísně zakázány. Jak to zařídit? Texaští konservativci by tehdy parlamentní cestou tuto zrůdnost nedovolili. Ale došlo i na Texas, a to začátkem roku 1973. V soudním sporu Roe v. Wade se jednalo o to, zda právě texaský zákaz potratů není náhodou protiústavní?

22. ledna 1973 Nejvyšší soud USA po dlouhém prohledávání americké ústavy skutečně našel, že z ní lze vyčíst právo na potrat jako základní lidské právo. V ústavě USA se to podařilo objevit sedmi z devíti soudců tohoto nejvyššího tribunálu – jen dva to tam nemohli a nemohli najít, a také nenašli. Pro potraty byli Warren E. Burger, předseda, Harry Blackmun a Lewis Franklin Powell, Jr. (všichni tři byli do úřadu navrženi Richardem Nixonem), William O. Douglas (navržen ještě Franklinem Delano Rooseveltem), William J. Brennan, Jr. (katolík3) a Potter Stewart (oba navrženi Dwight Eisenhowerem), Thurgood Marshall (navržen Lyndonem John­sonem). Proti potratům se postavili jenom Byron Raymond White (navržen Johnem F. Ken­nedym) a William Hubbs Rehnquist (navržen Ronaldem Reaga­nem). V USA je velká úcta k soudům, takže se tímto rozhodnutím po­dařilo – i přes tehdy se rozbíhající kam­paň hnutí pro život – získat větši­nové veřejné mínění. Svědčí o tom např. příběh Jižní Dakoty (Obrázek, roč. 5, č. 1, 3. 12. 2006, s. 11n.). Zde se sice podařilo potraty znovu zakázat parlamentní cestou, ale referendum tento zákaz zrušilo. Tedy Spojené státy: potraty stále povoleny.

Dál už jen stručně (https://www.cbctrust.com/history_law_religion.php): Finsko – povoleno 1950; Francie 17. 1. 1975 (za vlády katolíka4 Jacquese Chiraca) – v roce 1988 zde za socialisty Michela Rocarda poprvé na světě povolen mifepristone (RU-486); Spolková republika Německo 1976 (za vlády socialisty Helmuta Schmidta, jen čtyři roky po svých východních komunistických bratřích; Hitlerův nacionální socialismus používal potraty kvůli eugenice – „zušlechťování rasy“); Izrael 1977 (vlastně už od založení státu v roce 1948 soudnictví potraty  s benevolencí netrestalo); Nový Zéland také 1977; Itálie 1978 za vlády katolíka5 Giulio Andreottiho; Norsko 1979; Nizozem­sko 1980; Španělsko 1985 – a ještě více uvolněno v roce 1994.

Komunismus padl, ale lidé si na potraty zvykli a ty už zůstaly. Jen „zpátečnické“ Polsko při hlasování v parlamentě v roce 1993 o jediný hlas odhlasovalo zrušení potratového zákona. Potrat se stal v Polsku zakázaným. To byl ale skandál, protože – jak vidíme – potraty si mezitím získaly zbytek Evropy. První pokus o zvrat přišel v roce 1994. Bylo vyvoláno  parlamentní hlasování a potraty byly zase povoleny! Toto povolení ale tehdejší president Lech Walesa vetoval. Poláci nyní mají konservativní vládu, takže potratáři zatím moc šancí nemají. Čekají ale, jako vždy, na volby.

Afričané jdou v těsném závěsu: Jihoafrická republika 1998. Mohli jsme se v předminulém Obrázku, 24. 12. 2006, na s. 22n. dočíst, že „v těchto končinách6 neznají, co je atheismus“. Náboženské Spojené státy povolují v roce 2000 potratový mifepristone (po 20 letech celonárodního boje hnutí pro život). Mají na to Úřad pro léky a potraviny (FDA).

Ve vymírající Evropě zaplavované protipotratovými muslimy tak odolávají už jen posalazarovské Portugalsko (po tamním referendu budeme pozorovat, jak dlouho?), Irsko, maličká Malta a ono Polsko. A potraty táhnou dál: do katolické Střední a Jižní Ameriky.

„Kolumbie: Desetkrát se v minulosti propotratové kruhy pokusily uvolnit možnost pro potraty. Desetkrát to síly pro život svou kampaní odvrátily. Tragédie se stala po jedenácté. Ústavní soud vydal zákon o možnosti potratů. Stalo se to 10. května 2006. (Front Lines, pod­zim 2006)“ – podle časopisu Řád 1/2007.

A pro zbývající příznivce tzv. Evropské unie: „Evropská unie vydírá Nikaraguu. Představitelé EU zvyšují tlak na Nikaraguu, aby změnila svůj zákon, zakazující umělé přerušení těhotenství (pozn. red.: v České republice stále užívaná bolševická zkomolenina pro umělý potrat). EU hrozí, že pokud k tomu nedojde, ukončí ekonomickou pomoc této nerozvinuté středoamerické zemi. Podle Marca Litvina, representanta EU v Nikaragui, považuje EU právo na umělé přerušení těhotenství za úzce spojené s rozvojovými programy, zaměřenými proti chudobě a pro práva žen. Vyjádřil naději, že vláda bude ‘ochotna znovu otevřít debatu o tomto problému mimo volební vášně.’ Litvin vyjádřil údiv nad postojem současné levicové vlády. ‘Tady vidím rozpor. Tvrdí, že jsou progresivní, moderní a přitom jdou nazpět. Protože pro nás je protipotratový postoj krokem zpět.’ Zdroj: Brusselsjournal.“ – podle Res claritatis 13. 2. 2007.

 ____________________

1 O zrodu tohoto zákona jsme pojednali v č. 12 minulého ročníku Obrázku, 5. 11. 2006, příloha s. 4.

2 ař 5 srov. článek Katolíci v USA v minulém čísle Obrázku

6 Jihoafrická republika je také prvním státem v Africe, který povolil sňatky homosexuálů. I tuto záležitost řeší homoaktivisté stejně jako potratáři. Napřed se v jednotlivých zemích, kde to momentálně jde, přijme příslušný zákon. Za nimi pak následuje potřebná vstřícnost obyvatelstva, procento podpory roste. Kdo si dnes třeba v České republice dovolí zrušit pověstný Paroubkův registrační homozákon? Je to vpravdě socialistický zákon. Lenin by těm, kdo tehdy Paroubka a jeho socialisty podpořili (např. poslancům z Unie svobody), bez rozpaků přiřkl označení „užiteční idioti“ sloužící socialismu.

br. Felix OFM / Obrázek libereckých farností roč. 5, č. 4, 4. 3. 2007

3. článek: Některá srovnání aneb jde o zlo nějaké asijatské totality nebo o integrální zlo novověké západní liberální demokracie?

Na počátku byl oběžník Hnutí pro život ČR č. 4 z roku 2009:

Údaje z tohoto oběžníku jsme považovali za nutné prověřit. Přitom se ukázalo:
Genocida (lat. geno-cidium, vražda rodu) je zločin proti lidskosti, spočívající ve vyvražďování určité skupiny lidí, např. podle národnosti, náboženství, společenského postavení nebo věku.
Některé známé genocidy:
Velká francouzská osvícenská revoluce – vyvražděno až 800 000 lidí, zejm. katolíků, v letech 1789 až 1799 (např. ve Vendée). To je půl panáčka.
Arménská genocida – vyvražděno 2 000 000 Arménů Turky v roce 1915; první genocida 20. století. To je panáček.
Sovětská genocida – vyvražděno až 50 miliónů odpůrců revoluce a údajně nespolehlivých osob v době Lenina a Stalina. To je 25 panáčků.
Nacistická genocida – vyvražděno 10 až 12 miliónů Židů, Cikánů, nemocných a geneticky nečistých. To je "jen" 5 až 6 panáčků.
Čínská genocida – vyvražděno na 40 000 000 odpůrců revoluce a údajně nespolehlivých osob v letech 1949 až 1975 za Mao-tse-tunga. To je hrozných 20 panáčků.
Genocida nenarozených dětí – od roku 1922 do 2010 bylo nahlášeno 863 000 000 potratů a odhad včetně nenahlášených případů činí 950 000 000 umělých potratů. K tomu ovšem je třeba uvést dvě upřesnění. Jednak jsme hořejším článku ukázali, že potratovou genocidu rozpoutalo sovětské Rusko již v roce 1917 (ale také, že nešlo o totalitní praktiku - vůči již narozeným - ale o praktiku liberální!), jednak velké množství potratů se nyní děje medikamenty. Z toho plyne, že údaj jedné miliardy zabitých lidí, který HPŽ udává, je poněkud podhodnocený.
K některým zemím:
I po 20 letech obdivujete Sovětský svaz? Pak vězte, že tam bylo v letech 1922 – 1991 zabito 282 429 483 ještě nenarozených lidí. Milujete svoje vyspělé Spojené státy? V letech 1926 (potraty si tam schválili až v roce 1973) – 2004 si zabili 47 638 390 svých dosud nenarozených Američanů. Nebo jste přítelem Spojeného království? V letech 1958 – 2008 vybili 7 227 807 možná budoucích lordů.
A tato genocida nerušeně pokračuje dál. Měsíčně je zabito půl panáčku, to je 1 237 000 těchto lidí, denně to vychází na 41 200 nejmenších dětí. Tento údaj je sice třetinový proti údaji HPŽ, ale, jak jsme uvedli, nezahrnuje raketově rostoucí nárůst chemické likvidace.
Snad se můžeme při této příležitosti zeptat: Nevnikla do způsobu řízení západních společností před 100, 200, 500 nebo i o něco více lety nějaká zásadní systémová chyba? A pokud ano, která a odkud? A co bude dál?
Co bude zítra? Zase jako dnes?

users.erols.com/mwhite28/warstat1.htm
www.johnstonsarchive.net/policy/abortion/wrjp3310.html
redakční článek Obrázku libereckých farností roč. 8, č. 12, 20. 11. 2010

https://en.wikipedia.org/wiki/Abortion_law

https://www.un.org/esa/population/publications/abortion/

https://www.pregnantpause.org/index.html

https://en.wikipedia.org/wiki/History_of_Abortion_Law_Debate#cite_note-44